Ministři Tlustý a Říman se hádají o to, jak vyvést Aero Vodochody z krize
Naprostý chaos a bezradnost panuje kolem podniku Aero Vodochody. Katastrofální situaci, kterou zapříčinila neschopnost předchozích vlád sociální demokracie, nyní musí nutně vyřešit vláda Mirka Topolánka. Existují dokonce tři odlišné varianty, Tlustého, Římanova a takzvaná vojenská. Všechny jsou však rizikové. Navíc je třeba jednat rychle, protože za tři měsíce vyprší čas pro první, více než dvoumiliardovou splátku jedenáctimiliardového dluhu firmy vůči státu. A Aero na ni nemá.
Znepokojení partneři.
Vláda sice schválila odklad první splátky téměř o rok (do prosince roku 2007), ale tento souhlas je podmíněn kladným vyjádřením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), že se nejedná o veřejnou podporu. I kdyby však ÚOHS odklad povolil, Aero se podle ministra financí dostane nejpozději v červnu příštího roku do záporného cash flow, opět s následkem konkurzní situace. Vzhledem k postupnému naplňování obou podmínek (úpadku i četnosti věřitelů) lze již dnes podle Vlastimila Tlustého pozorovat silné znepokojení obchodních partnerů Aera.
Zbrojovka loni vykázala ztrátu 1,38 miliardy korun, hospodaření firmy se tedy meziročně zhoršilo o více než 1,5 miliardy korun. Hlavní příčinou propadu bylo nepříznivé finanční hospodaření, které skončilo ztrátou 959 milionů korun. Společnost má záporné vlastní jmění, už více než 6,5 miliardy korun. Letos se firmě daří mnohem lépe. Za sedm měsíců měla výsledek hospodaření pouze minus 132 milionů korun (viz graf).
Tři miliardy od Penty.
V současné chvíli už nestačí konstatovat, že kdyby vláda Jiřího Paroubka před parlamentními volbami (15. března) z nepochopitelných důvodů byla nepřerušila slibně rozvíjející se tendr na prodej Aera, situace by byla možná jiná. Začátkem letošního roku vláda počítala s tím, že za Aero získá minimálně šest miliard korun, a našel by se i zájemce, který by takovou částku byl ochoten zaplatit.
Po volbách se v privatizaci pokračuje, ale z osmi zájemců zbyli pouze čtyři a nejvyšší nabídka je už také poloviční. Vláda minulou středu obdržela závazné cenové návrhy ve veřejném výběrovém řízení na prodej veškerých aktiv státu v Aeru (viz tabulku). Nejvyšší cenu nabídla společnost Oakfield (stojí za ní československá finanční skupina Penta), která je ochotna zaplatit 2,91 miliardy korun. Jediným kritériem tendru na prodej Aera je právě výše nabídnuté ceny. Dvoukolové veřejné výběrové řízení bylo vyhlášeno 24. listopadu 2005, vítěze výběrového řízení by podle harmonogramu měla schvalovat vláda na svém zasedání 17. října 2006. Má ale pro vládu smysl prodat celý podnik za tři miliardy?
Zastavme tendr!
Není divu, že ministři vlády ODS se kvůli Aeru dokonce pohádali. Ministr financí Vlastimil Tlustý razí zcela odlišné řešení než jeho kolega z resortu průmyslu a obchodu Martin Říman. Ten minulý týden oznámil, že vládě navrhne zrušení tendru na prodej Aera. Říman soudí, že stát by měl prodat zvlášť letiště a zvlášť leteckou výrobu. S tím ale nesouhlasí Tlustý a trvá na dokončení prodeje. Minulou středu vláda kauzu Aero překvapivě neprojednávala. Premiér Topolánek chce, aby Římanův návrh nejprve projednali ekonomičtí ministři, k čemuž mělo dojít minulý pátek.
V pondělí 2. října se ale sejde výběrová komise pro privatizaci Aera a nebylo by překvapením, kdyby její členové tendr nakonec zrušili. Ne proto, že by chtěli Římanovi udělat radost, ale proto, že nabízená cena (možná) nebude splňovat jejich dřívější představy.
Privatizaci Aera vláda v polovině letošního března přerušila kvůli snaze zájemců vybudovat z tamní přistávací dráhy mezinárodní letiště. Ministerstvo dopravy si nechalo vypracovat od britské firmy Orbinet odborný posudek, zda by tento krok ekonomicky neohrožoval situaci letiště v Praze na Ruzyni. Z analýzy vyplynulo, že existence dvou letišť se z hlediska celkových výnosů jeví jako výhodnější než provozování pouze jednoho.
Úmysl vybudovat z přistávací dráhy Aera mezinárodní letiště přiznala většina uchazečů již dříve. Právě kvůli tomu chtěl ministr Říman Aero rozdělit, aby nebyla ohrožena strojírenská výroba a závazky společnosti vůči české armádě, které Aero dodalo bitevní letouny L-159.
Jde jen o letiště.
Důvody, proč se vojáci obávali privatizace Aera „vcelku“, byly od počátku zřejmé. Zájemci koupí celý podnik, výrobní část rozprodají a zavřou a ponechají si pouze letiště. Úředníci ani politici ale o takovém riziku nahlas nemluvili. Kritéria privatizace byla stanovena jasně: rozhoduje cena. Ta je ale nyní nízká, poloviční, než vláda očekávala.
Nový ministr průmyslu a obchodu tvrdí, že na obavách o osud výroby v Aeru něco bylo. „V dosavadním průběhu výběrového řízení se začalo postupně ukazovat, že z podnikatelského a ekonomického hlediska je jedním z nejatraktivnějších aktiv společnosti Aero Vodochody jeho podnikové letiště. Jak vyplynulo z hodnocení podnikatelských záměrů jednotlivých uchazečů v rámci prvního kola současného výběrového řízení, mnohé záměry uchazečů nedávají naprostou jistotu, že bude v budoucnosti zachována letecká výroba a závazky společnosti vůči ministerstvu obrany,“ uvádí Říman v důvodové zprávě k návrhu usnesení o dalším postupu při privatizaci Aera z minulé středy. Materiál má týdeník EURO k dispozici.
Časová tíseň.
Říman současně tvrdí, že státem řízený oddělený prodej (letiště a výrobní část) by mohl přilákat víc zájemců. „Jeví se jako výhodnější probíhající výběrové řízení na Aero Vodochody zrušit jako celek a umožnit zájemcům ucházet se zvlášť o letiště a zvlášť o zbývající část podniku zabývající se leteckou výrobou. Zdá se být reálné, že v případě samostatné privatizace letiště se přihlásí i jiní zájemci a lze předpokládat větší výnosy z privatizace,“ tvrdí Topolánkův ministr obchodu a průmyslu. (O jaké analýzy své tvrzení opírá, ale už v materiálu neuvádí.) Týdeník EURO má informace, že řešení, které nabízí Říman, považuje za rozumné i ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič.
Problém je v tom, že kdyby se prodávalo letiště jako součást podniku, privatizace by, jak tvrdí Říman, trvala až devět měsíců. Prodej letiště, které by bylo vyčleněno do nové dceřiné firmy, by však byl ještě o dva měsíce delší. Jako nejvhodnější by byla privatizace letiště jako část aktiv Aera, což by prý trvalo jen pět měsíců. Říman přiznává, že všechny ostatní varianty „vzhledem k časové náročnosti přesáhly horizont ekonomické stability podniku“. Ministr průmyslu a obchodu soudí, že tato varianta by obstála i u Evropské komise, která by transakce zkoumala s ohledem na pravidla pro poskytování veřejné podpory.
Říman ve svém materiálu uvádí, že výnos z prodeje letiště by použil na úhradu pohledávky státu vůči Aeru. „Výnos z prodeje letiště a výrobního podniku bude vyšší než případný výnos z konkurzního řízení. Proto lze považovat navrhovanou transakci za slučitelnou s pravidly pro poskytování veřejné podpory,“ píše Říman ve své zprávě.
Hrozí konkurz.
Jeho protivník ve vládě, ministr financí Vlastimil Tlustý, ale jednoznačně tvrdí, že rozdělení rovná se nižší privatizační výnos. „Všichni účastníci výběrového řízení uvažují ve svých podnikatelských záměrech s přeměnou stávajícího letiště na letiště komerční mezinárodní s kapacitou přepravených cestujících od 150 tisíc za rok do tří až pěti milionů za rok. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že po případném vyčlenění letiště z prodávaného majetku Aera se výrazně sníží jejich zájem o další účast ve výběrovém řízení. Podnikatelské záměry účastníků výběrového řízení by rovněž byly významným způsobem destruovány při vyvedení vojenské části z majetku Aera. V této souvislosti lze předpokládat i negativní vliv na cenové nabídky,“ uvádí ministr Tlustý ve svém materiálu pro vládu.
Zjednodušeně řečeno, Říman říká, že smluvní záruky nestačí, pro zachování vojenské výroby bude lepší privatizovat majetek Aera odděleně - zvlášť letiště, zvlášť výrobu. Tlustý kontruje: takto rozdělený podnik si nikdo nekoupí, Aero dříve či později zkrachuje a vojenská výroba stejně zanikne.
Ministr financí nesdílí ani Římanův optimismus ohledně krátkého trvání prodeje samotného letiště. „Případné nové výběrové řízení nebude pravděpodobně ukončeno do vzniku konkurzní situace v Aeru,“ píše Tlustý ve svém materiálu pro vládu, který má týdeník EURO rovněž k dispozici. Ministr financí při kritice Římanova nápadu připomíná i riziko politického vývoje: „Může být jiný vyhlašovatel výběrového řízení než schvalovatel a s jinými prioritami.“
Nechci mít Aero v gesci!
Tlustý se zjevně chce vyhnout konkurzu. V případě, že by Aero tato pohroma postihla, prodej majetku už nebude organizován vládou, ale správcem konkurzní podstaty a soudcem. Správce bude podle ministra financí prodávat majetek Aera bez jakýchkoliv závazků nabyvatelů k zabezpečení potřeb státu, zejména k ministerstvu obrany. Podnik tedy nebude schopen plnit svoje závazky vůči Armádě ČR. Z informací týdeníku EURO vyplývá, že kdyby se vláda přiklonila k návrhu Římana, Tlustý „bude iniciovat převod veškerých aktiv ministerstva financí a České konsolidační agentury do gesce a odpovědnosti ministerstva průmyslu a obchodu“.
Ať vyhraje Tlustý, nebo Říman, z jejich materiálů lze vyčíst jedno. Mají jistou představu, ale nemají jistotu, že právě jejich návrh je domyšlený až do konce. Situace kolem Aera je natolik komplikovaná a nepředvídatelná, že vláda a její odborníci nemají tušení, které je šesté opatření k řešení situace, a dokonce neznají ani třetí. Možná že s jistotou vědí jen to, které je první a druhé. A tím to skončilo, zbytek jsou dohady. Asi nemají kapacitu, čas a ani nadání či schopnosti takovou problematiku řešit.
V jejich materiálech pro vládu se totiž příliš mnohokrát opakují slova jako pravděpodobně, zřejmě, mohl být, nelze vyloučit, lze předpokládat, dá se tedy reálně předpokládat, za předpokladu, zhruba, mohlo být problémem, teoreticky možné, jeví se jako reálné a podobně.
Jedno je ale prý nad slunce jasné. Jak uvádí materiál ministra Římana, „realizace navrhovaného usnesení nebude mít vliv na státní rozpočet a nedojde ani k porušení rovnoprávného postavení mužů a žen v České republice“.
Bude to vládě stačit? Závaznou nabídku předložili jen čtyři zájemci
- Oakfield (Penta) 2,91
- Konsorcium PPF a J&T 1,717
- Eco-Investment 1,321
- Slovácké strojírny * 0,217
Údaje v miliardách korun, * za zájemcem stojí i český finančník Pavel Tykač, další čtyři zájemci (HTC Holding, Aero Kilcullen Consortium, Benson RPG a Český letecký průmysl) cenovou nabídku nepodali
Pramen: Česká konsolidační agentura
