Rozbředlost pravice a neschopnost socialistů mohou proměnit rok 2017 v pořádný očistec
Na první pohled by se zdálo, že vstupujeme do šťastného roku 2017.
Ekonomika roste, nezaměstnanost je rekordně nízká, mzdy se slušně zvyšují a jejich růst nabírá rychlost a hospodaření státu končí rekordním přebytkem. Když se ale podíváme na stav země podruhé a lépe, optimismus opadne. Když jsme naposledy měli plnou zaměstnanost a mzdy šly nahoru takto raketovým tempem, změřil statistický úřad růst HDP okolo neuvěřitelných šesti procent. Nyní to vypadá, že růst se bude motat jen kolem nijak zázračných dvou procent a zrychlovat už není z čeho.
Rok 2015 byl výjimkou, kdy zemi zasypaly peníze z evropských fondů investované s efektivitou, o níž nejlépe vypovídá kauza ROP Severozápad. Tedy jejich přínos pro dlouhodobý růst bude spíše záporný než kladný.
A statistická data v posledních měsících naznačují, že ani ta dvě procenta nemusí být dosažitelná. A ono se ani není moc čemu divit. Tato vláda sice s nadšením konzumuje ekonomický růst založený před jejím nástupem, ale pro jeho udržení na delší dobu neudělala prakticky nic. Podmínky pro podnikání se spíše zhoršují kvůli rostoucí byrokracii a přibývajícím regulacím. Kvalita institucí se rozhodně nezlepšuje. Markantním příkladem je fatální neúspěch nového zákona o veřejných zakázkách v praxi. O katastrofálním stavu platné úpravy stavebního řízení nemluvě. Protlačené a další nachystané úpravy zákoníku práce jen zhoršují pružnost pracovního trhu. Je zcela evidentní, že do podzimních voleb se už nic pozitivního pro podnikání nestane a byznysmeni by si raději měli držet peněženky.
Co bude po volbách, je pak velkou neznámou. Průzkumy veřejného mínění zvěstují slavné vítězství Andreje Babiše, ale to zdaleka nemusí být slavné.
Jednak jejich věrohodnost silně připomíná loňskou schopnost ministerstva financí předvídat příjmy a výdaje v přebytku končícího státního rozpočtu s plánovaným deficitem 70 miliard a za druhé se za těch deset měsíců ještě mnohé změní.
Tradiční partaje vypadají hodně rezignovaně a tah na branku mají asi jako naši fotbalisté na posledním Euru. Je to znát i u nejaktivnějšího pravicového politika současnosti Miroslava Kalouska, s nímž jsme dělali rozhovor pro toto vydání týdeníku Euro. Kalousek má samozřejmě pravdu, když soudí, že je třeba integrovat rozdrobenou pravici.
Jenže ta je fakticky neintegrovatelná a projekt TOP 09 je toho důkazem.
Toto uskupení vzniklo s vědomím a podporou tehdejšího předsedy ODS Mirka Topolánka s tím, že nasaje voliče dřívějších havlovských uskupení a v nedeklarované koalici bude nejmocnější volební silou v Česku. Po odchodu Topolánka do politické penze, vzniku Svobodných a hluboké existenční krizi ODS to dopadlo, jak dopadlo. TOP 09 nyní pomalu hyne na úbytě. ODS zřejmě přejímá od lidovců politiku „klidné síly“. Bez výrazných a vyhraněných postojů v klíčových tématech současnosti svou neviditelnou politikou směřuje ODS i k onomu jednocifernému tradičnímu lidoveckému volebnímu výsledku. Skoro by se dalo kalkulovat s budoucí koalicí, kde kdysi nejsilnější partaj v zemi bude třetím do počtu k ANO a lidovcům spřaženým se Starosty. Což bude pro českou pravici definitivní pád do bezvýznamnosti.
O moc lepší situace není ani u socialistů, kteří volební kampaň v časech, kdy rostou mzdy, stavějí na tradičním levicovém rozdávání všeho všem a zvyšování daní. Takhle k žádnému trháku nenasadí.
S velkou pravděpodobností nás tedy čekají volby, z nichž vyjde nepříliš stabilní, programově nekompatibilní vláda neschopná dlouhodobější vize, která se bude v dalších letech potýkat s neduživou ekonomikou a povede nás světem, který se začne dramaticky měnit.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
