Majitel firmy je zároveň jeho podřízeným. Jsou prý schopni domluvit se vždy a na všem. Je to díky šťastnému řízení osudu,nebo zná Martin Černohorský recept na zázrak?
Výkonný ředitel IT společnosti ET NETERA Martin Černohorský Majitel firmy je zároveň jeho podřízeným. Jsou prý schopni domluvit se vždy a na všem. Je to díky šťastnému řízení osudu,nebo zná Martin Černohorský recept na zázrak?
Co pro majitele firmy znamená „profesionalizovat její vedení“? A proč je dobré to udělat?
Zůstat majitelem a přestat šéfovat. Dobře profesionalizována je ta společnost, jejíž bezproblémové fungování nezávisí na konkrétních lidech. Ti jsou pak lépe nahraditelní. Takže: když se klíčový zaměstnanec rozhodne odjet meditovat do Tibetu, profesionalizovanou firmu to neohrozí.
Systém ve firmě by měl její majitel (a po něm i manažer) vyřešit tak, aby mohla alespoň nějakou dobu fungovat i bez něj. Dobré profesionální vedení poznáte podle toho, že když odjede na dovolenou, na chodu firmy se to neodrazí.
Kdy by měl majitel začít uvažovat nad tím, že za sebe najde náhradu?
Například v okamžiku, kdy už ho řízení firmy nebaví. Nebo když jeho společnost vyrostla tak, že na její řízení nestačí.
Ne každý dobrý podnikatel je totiž zároveň i dobrý manažer. Spíš to bývá naopak. Podnikatel buduje a manažer to, co bylo vybudováno, organizuje. To jsou dvě různé věci – a málokdy se najde člověk, který má schopnost dělat obojí dobře. Výhodu potom mají ti podnikatelé, kteří jsou dost sebekritičtí na to, aby si to připustili.
Jaké výhody to může firmě přinést?
Dobrý manažer může firmu řídit lépe než její majitel. Majitel k ní totiž obvykle mívá příliš osobní vztah. Chová se k ní jako ke svému dítěti. Někdy se o ni zbytečně bojí, jindy je nedůsledný a firmě, stejně jako dítěti, to nemusí vždy prospívat.
Profesionál takové chyby nedělá. Manažera by ale měl majitel hledat stejně pečlivě, jako kdyby vybíral vychovatele pro své dítě. Protože manažer bude tím, kdo bude říkat, co má firma dělat.
Co znamená „dobrý manažer“?
Manažer musí být schopný získat si důvěru lidí a umět je přesvědčit o své pravdě. Měl by to být přirozený vůdce s autoritou, která není jen výsledkem jeho postavení ve firmě – taková by byla víceméně k ničemu. Autorita, která vychází z odborných znalostí a zkušeností člověka už je mnohem lepší. Ale pro manažera je klíčová třetí varianta – autorita pramenící z jeho osobnosti.
Jak se takoví lidé hledají?
Všude a pořád. Nejlepší je vytipovat si vhodné kandidáty na pozici vašeho manažera dlouho před tím, než ta situace vůbec vznikne, a nespustit je z dohledu. Když se pak rozhodnete odejít, budete mít seznam zajímavých lidí, z nichž některý možná řekne na vaši nabídku ano.
Stačí se spolehnout na doporučení specialistů?
Ne. Důležité je, aby se vybraný kandidát líbil majiteli. Aby se jeho názory na práci s těmi majitelovými snesly. A aby se jeho představa o tom, kam chce firmu dovést, shodovala s tím, kde ji chce vidět majitel.
Když majitelův potenciální manažer není zároveň jeho starý dobrý známý, nezbývá než odhadovat. Vhodné je například dát zájemci o místo manažera k dispozici základní, běžně dostupné informace o firmě a nechat ho na jejich základě vytvořit byznys plán. To, jak bude plán vypadat, vám o jeho tvůrci může prozradit víc než celý jeho životopis.
Jakým způsobem je vhodné vedení firmy předat?
Odevzdat firmu ze dne na den není nejlepší řešení. Předání by mělo být plánované a postupné. V ideálním případě by chvíle pro odchod nastala tehdy, když má majitel jistotu, že on a jeho výkonný ředitel (manažer) by byli dokonalý pár – že si rozumí a jejich duše splynuly.
Měl by majitel do vedení firmy mluvit?
Musí respektovat, že tým vede manažer, ne on. Kdyby zaměstnancům říkal, že nesouhlasí se způsobem, jakým firmu vede jeho manažer, neprospělo by to manažerově autoritě a tím ani firmě samotné.
Před výkonným ředitelem by ale majitel neměl o svých názorech mlčet. V optimálním případě manažer ví, co majitel chce a co ne, a také se tím řídí. Starost o to, jak toho dosáhnout, by už ale měla být jen manažerova. Kontrola a řízení manažera by měla probíhat na strategické, ne na operativní úrovni.
Jak by měl majitel manažera motivovat k dobrým výkonům?
Dostatek volnosti manažera zároveň motivuje k lepším výkonům. Peníze jsou sice neopomenutelný motivační prostředek, ale pro dobrého manažera rozhodně nejsou tím nejdůležitějším. Řízení firmy pro něj totiž není jen způsobem, jak si vydělat peníze, ale hlavně je to výzva, která mu dává možnost osobní realizace. To podstatné, co ho žene vpřed, je ego – ne peníze.
Dobrý pocit ale manažera neuživí, na peníze by tedy majitel zapomínat neměl…
To samozřejmě ne. Finanční ohodnocení manažera by mělo odpovídat jeho životnímu standardu. Takže je dobré, aby si majitel zjistil, jaké představy o své životní úrovni manažer má a už při jeho výběru zvážil, zda je ochoten mu ji zajistit.
