Insolvenční zákon
Ozdravnou kúru pod soudním dohledem neboli takzvanou reorganizaci si podniky budou moci naordinovat již začátkem příštího roku. Podle nového insolvenčního zákona je reorganizace přípustná pro dlužníky, kteří mají více než sto zaměstnanců nebo obrat nejméně sto milionů korun. Co však mají dělat drobní živnostníci nebo malé společnosti, kterých je v České republice většina? Odpovědí je takzvaná předbalená reorganizace.
Omezení.
Na první pohled se může jevit omezení stomilionovým obratem nebo sto zaměstnanci podivné. Někteří lidé je jistě mohou chápat jako nespravedlivé. Zdá se, že insolvenční zákon neoprávněně zvýhodňuje velké na úkor malých. Zahraniční zkušenost je však taková, že významné procento malých podniků, které v krátké době prošly reorganizací, opět bankrotují. Navíc reorganizace je velmi náročný, zdlouhavý a nákladný proces, který vyžaduje aktivní účast jak dlužníka a věřitelů, tak soudu. Když tak složitá cesta nevede u malých společností k dobrým výsledkům, je rozumné spustit závoru. Omezení, které je v insolvenčním zákoně nastaveno pro malé společnosti, lze přivítat.
Myslet dopředu.
Podnikatelé nemohou požádat soud o takzvané oddlužení, a když se drobní živnostníci a malé společnosti nemohou reorganizovat ani standardním způsobem, mohlo by se zdát, že jediným východiskem bude pro ně likvidační cesta, tedy konkurz. Není tomu tak. Nový insolvenční zákon připouští, aby malé společnosti dosáhly na reorganizaci, když si ji přichystají předem, nejlépe ještě dříve, než dojde na nejhorší. Zkrátka, když si svou reorganizaci takzvaně „předbalí“.
Příklad.
Co je myšleno tím, že si svou reorganizaci „předbalí“, bude nejlépe vidět na příkladě. Představme si malou rodinou firmu, například Holínky, s. r. o., která se překvapivě zabývá výrobou holínek a většinu jich vyváží do zahraničí. V podstatě se jí dobře daří, a tak si vezme úvěr a koupí moderní výrobní linky, které dokážou vyrobit více druhů holínek a podstatně levněji. Bohužel, kurz koruny letí strmě nahoru, firmička Holínky má veškeré náklady v korunách, výnosy v jiných měnách, a najednou se jí nedaří prodat stejně holínek jako dříve. Není to ještě naprostá katastrofa. Její holínky se stále prodávají v podstatě dobře, ale tu a tam se začnou opožďovat platby dodavatelům a nějak nezůstávají peníze na splátky úvěru.
Vstřícná možnost.
Holínka senior, hlava rodiny a ředitel, sdělí svým nejbližším smutnou pravdu: „Když se nestane zázrak, za tři měsíce propásneme další splátku úvěru.“ Holínka senior má teď v podstatě dvě možnosti. Buď si vezme úvěr u někoho jiného a roztočí nakonec smrtelnou spirálu vytloukání úvěru úvěrem, nebo se bude snažit zabývat problémem věcně. Po rodinné poradě dost možná Holínkovi přišli na to, že problém by se dal vyřešit, kdyby přestali vyrábět nemoderní prodělečné zelené holínky a soustředili se jen na modré a žluté. Linku na zelené holínky prodají a propustí všech deset zaměstnanců, kteří ji obsluhovali. Současně by však potřebovali, aby je banka nechala trochu nadechnout, tedy odložila pár splátek, snížila úrok a prodloužila splatnost. Nový insolvenční zákon v tomto ohledu Holínkovým vychází vstříc.
Sestavení plánu.
Když se Holínkovým podaří přesvědčit jednu polovinu zajištěných a druhou nezajištěných věřitelů o svém plánu, mají vyhráno. V našem případě to znamená přesvědčit banku a několik dodavatelů, aby schválili plán (takzvaný reorganizační). Banka nakonec spíše bude souhlasit. Jistěže nebude ráda. Kdo rád přichází o peníze? Když si to však spočítá, zjistí, že je pro ni výhodnější ztratit méně než více. A s takovým rozdílem výtěžnosti konkurzu proti reorganizaci musí počítat. Některé banky dost možná i pomohou svým klientům jednoduchý reorganizační plán sestavit. V plánu toho nebude o moc více, než již bylo napsáno. Okamžitě, jak budou mít Holínkovi plán odsouhlasen, podají návrh na zahájení insolvenčního řízení pro hrozící úpadek.
Řízení.
Insolvenční řízení je možné zahájit v takových případech dokonce ještě dříve, než samotný úpadek nastane. Insolvenční soud, bude-li jednat o takto „předbalenou“ reorganizaci, je povolí, přestože půjde pouze o malou rodinnou firmu. Po dobu reorganizačního řízení se Holínkovi nemusejí obávat, že insolvenční správce přijde a nenechá tam kámen na kameni. Během reorganizace bude firmu nadále řídit Holínka senior, správce a věřitelský výbor budou na věci pouze dohlížet. Půjde-li vše dobře, soud rozhodne o schválení reorganizačního plánu a Holínkovi se pustí do práce. Banka i ostatní věřitelé si mohou vyhradit takové zvláštní pravomoci, aby Holínkovi byli pod kontrolou. Když se plán podaří splnit, Holínkovi se mohou radovat. Když se dostanou opět do potíží, soud je automaticky pošle do konkurzu.
Dohoda je nutná.
Uvedený příklad je pochopitelně velmi banální. Pomáhá nám však dobře pochopit podstatu předbalené reorganizace. Jde o to, že malé podniky se mohou domáhat reorganizace pouze tehdy, když si ji dopředu se svými věřiteli dohodnou. Zákon jim dává čas maximálně do patnácti dnů od prohlášení úpadku. Insolvenční zákon tak odměňuje včasnou péči o stav svých věcí a sankcionuje nedbalost a lehkovážnost.