Ekonomická transformace
Deset let transformace představuje nejen důležitou etapu ve vývoji postkomunistických zemí, ale i námět či přímo výzvu k jejímu hodnocení. Robert Holman, profesor ekonomie na VŠE v Praze, je jedním z těch, kdo se pokoušejí o komplexnější posudek uvedeného období, a nutno poznamenat, že úspěšně. V předmluvě ke knize Transformace české ekonomiky si autor vytkl za cíl: „Podtrhnout základní a nejdůležitější rysy ekonomické transformace v České republice, pokud možno ve srovnání s jinými postkomunistickými zeměmi střední Evropy, zejména s Polskem a Maďarskem. Zaměřil se na užší až striktně ekonomické pojetí transformace jako procesu přeměny z převážně vertikálních vztahů příkazové ekonomiky na horizontální vztahy tržní ekonomiky. Jde mu o popis zásadní systémové změny hospodářského mechanismu, o popis „snad nejzajímavějšího období české ekonomiky (str. 104).
Autor se nevyhýbá sporným tématům a – věren svému liberálnímu přesvědčení – předkládá čtenáři text sice diskutabilní, nicméně vyargumentovaný a výkladově (pedagogicky) téměř precizní. Podle autora existovaly dva různé přístupy. Tím prvním byl přístup liberální, tím druhým institucionální: liberální je charakterizován vytvořením tržních podnětů s následným vývojem tržních institucí, u institucionálního je to naopak. Vzhledem k tomu, že je téměř vyloučeno skloubit oba přístupy, spočívá volba transformační strategie na politickém (konsenzuálním) rozhodnutí, které vedlo k přijetí „šokové terapie“.
Téměř polovinu textu tvoří rozbor základních pilířů transformace – liberalizace trhů a stabilizace makroekonomických agregátů. Zde jsou asi nejzajímavější ty pasáže, jež charakterizují (a srovnávají) obdobné situace při liberalizaci trhů v Polsku a Maďarsku. Součástí této části je také vysvětlení pojmu „transformační polštáře (jehož autorem je Václav Klaus) a jsou v ní dokumentovány nejdůležitější strukturální změny v letech 1990–1996. Kapitola věnovaná restrukturalizaci a privatizaci je nejen obhajobou privatizace jako „jádra transformace (str. 44), ale i konceptu kuponové privatizace. Také je zde diskutován problém o rychlosti privatizačních procesů jako základního předpokladu úspěšné restrukturalizace.
Kapitola popisující finanční sektor začíná rozborem „transformačního dluhu , nastiňuje potíže platební neschopnosti firem a upozorňuje na aplikaci zákona o konkursu a vyrovnání. Závěr je věnován privatizaci bank včetně konstatování, že „vláda zřejmě odkládala privatizaci bank příliš dlouho (str. 71). Závěrečná část je věnována přehřívání české ekonomiky a hospodářské recesi, na niž navazuje pasáž o rozpočtové a měnové politice, kde se staví jednoznačně za nutnost jejich uvážlivé koordinace. V rozpočtové politice se autor ztotožňuje s obecně vžitým názorem o „předčasném státě blahobytu a ve sporu o hodnocení měnové politiky se řadí spíše ke kritikům činnosti centrální banky. Nicméně připouští: „Měnová politika jistě nebyla jedinou příčinou hospodářské recese let 1997–1999. Recese by nastala tak jako tak, jako důsledek předchozího přehřátí ekonomiky. Měnová politika však v těchto letech nebyla adekvátní hospodářské situaci a její restriktivní charakter hospodářskou recesi zbytečně prohloubil. (str. 104)
Holmanova studie je významným příspěvkem k hodnocení uplynulé transformační dekády.
Holman, Robert: Transformace české ekonomiky (V komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy). Centrum pro ekonomiku a politiku, Praha 2000. 1. vydání, 106 stran. Cena neuvedena.