PŘEDPRIVATIZAČNÍ FLIRTOVÁNÍ

Č e s k á     p o j i š ť o v n a

Pokud bývalý ministr financí Kočárník podepsal České pojišťovně garanci ve výši 4,7 miliardy korun, jak tvrdí premiér Zeman, leží zřejmě někde hluboko ukrytá a pan předseda by nám ji měl všem ukázat. Jediné známé prohlášení ministerstva financí k této záležitosti totiž není žádnou garancí a ani zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu o něm jako o garanci nehovoří.

Premiér Miloš Zeman opakuje, že vychází při svém tvrzení ze zprávy NKÚ. „Doporučuji panu Kočárníkovi, aby si přečetl zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, ze které jsem vycházel, řekl Zeman. „Česká pojišťovna dostala obtíž-ně vysvětlitelnou státní garanci ve výši 4,7 miliardy korun, když čirou náhodou bývalý ministr financí Ivan Kočárník se poté stal šéfem představenstva České pojišťovny, prohlásil 7. ledna na ČT 2 premiér.

Předseda představenstva České pojišťovny (ČP) Ivan Kočárník popírá, že by Nejvyšší kontrolní úřad hovořil o garanci, a chce na Zemana podat žalobu. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že si pan premiér spletl pojišťovnu se spořitelnou, které Kočárník skutečně jako ministr financí vydal garanci na 4,1 miliardy korun na pohledávky za AB bankou, kterou spořitelna loni dostala. Toto obvinění ale asi bude jen povedeným vtipem.

NKÚ o garanci nehovoří

Ve skutečnosti zpráva NKÚ o částce 4,7 miliardy, jíž Zeman skloňuje, hovoří. Tvrdí, že ji Česká pojišťovna neodůvodněně požaduje ze státního rozpočtu na pokrytí odhadovaných budoucích závazků ze zákonného pojištění. Kontroloři nekritizují neoprávněnost tohoto kroku, ale především výši částky, která je podle jejich názoru odhadem nákladů na řadu let dopředu (viz výňatek ze zprávy NKÚ).

Sama pojišťovna ve svém stanovisku k tomuto bodu zprávy uvádí, že požadavek na výplatu takové částky ze státního rozpočtu v roce 1998 nebyl nikdy formulován a jde o omyl NKÚ.

Ve vyhodnocení kontroly potom NKÚ uvádí, že „ministerstvo financí vydalo prohlášení, ve kterém uznává zaúčtování pohledávky ČP vůči státnímu rozpočtu v roce 1997 ve výši 4,7 miliardy Kč. V prohlášení se mimo jiné uvádí, že ministerstvo financí je připraveno v případě nutného řešení předložit způsob úhrady ČP ke schválení vládě .

Tato formulace však neznamená, že by NKÚ hovořil o garanci. „Formulace uváděná NKÚ není správná, v prohlášení ministerstva se nikde nepíše o částce 4,7 miliardy korun a pojišťovna nikdy po státu žádné peníze na krytí deficitu nepožadovala. Podobně tomu bylo i v případě prohlášení z roku 1997. Ale co je podstatné, ani v jednom, ani v druhém případě nejde o státní záruku. To si prostě pan Zeman s lehkostí jemu vlastní přibásnil, tvrdí tiskový mluvčí České pojišťovny Michal Urban.

Garance je cenný papír a musí obsahovat určité náležitosti, které Kočárníkovo prohlášení nesplňuje. To potvrzuje i pražský advokát, známý specialista na oblast cenných papírů a bývalý šéf inspekčně právního oddělení pražské burzy Václav Školout. „I kdyby skutečně došlo k nějakému uznání pohledávky nebo nějakému jejímu zaúčtování, stále nejde o garanci. Navíc pokud by tím NKÚ mělo na mysli prohlášení, které Kočárník učinil za doby svého působení v čele ministerstva, potom by šlo z jeho strany o velmi ne- přesnou interpretaci, tvrdí.

Dokument je na hlavičkovém papíře ministra financí Ivana Kočárníka, má podobu prohlášení ministerstva a je podepsán nečitelným podpisem, který má patřit bývalému Kočárníkovu náměstku Janu Klakovi. Uvádí se v něm, že „ministerstvo financí:

• bere na vědomí situaci, která vznikla v České pojišťovně, a. s., při provozování zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla ke dni 31. prosince 1996, tedy nenaplnění rezerv ve výši kalkulované pojišťovnou,

• je si vědomo, že regulované pojistné sazby předmětného pojištění neumožnily tvorbu dostatečných prostředků k pokrytí vzniklých závazků, splatných v následujících účetních obdobích,

• je připraveno neprodleně přistoupit k řešení problému ve spolupráci s Českou pojišťovnou, a. s., na základě konsolidačního programu, v jehož rámci dojde zejména k úpravám pojistných sazeb v návaznosti na provedenou hloubkovou analýzu hospodaření v tomto pojištění, s cílem uvést do souladu výši přijatého pojistného a celkový objem závazků,

• garantuje České pojišťovně, a. s., v případě její neschopnosti plnit závazky z předmětného pojištění, úhradu těchto závazků nepokrytých zdroji předmětného pojištění, pokud tuto úhradu předem projedná vláda České republiky.

Z podoby i obsahu textu tedy jasně vyplývá, že nejde o garanci nejen po formální stránce, ale ani faktické. Ministerstvo totiž garantuje úhradu inkriminovaných závazků pouze tehdy, projedná-li to vláda.

Slib neslib

Co tedy vlastně ministerstvo financí slibuje, když neslibuje nic? Když se kvůli tomuto dokumentu (a kvůli garanci České spořitelně ve výši 4,1 miliardy) do Kočárníka sociální demokraté obuli poprvé, argumentoval bývalý ministr tím, že bez tohoto dokumentu by naše největší pojišťovna nedostala audit. Ministerstvo podle něj jen vyjádřilo uznání problému a ochotu jej řešit. Koneckonců, zhruba o rok později vydal podobné prohlášení k situaci k 31. prosinci 1997 i Kočárníkův nástupce Ivan Pilip. Jeho první dva odstavce jsou zcela shodné. Namísto třetího a čtvrtého však Pilip napsal, že ministerstvo „je připraveno řešit tuto situaci způsobem, který bude obsažen v zákoně o povinném smluvním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, respektive v případě nutného řešení před schválením tohoto zákona způsobem, který projedná a schválí vláda České republiky . Nehovoří tedy o zvýšení sazeb pojistného ani negarantuje pomoc cestou úhrady závazků, které by kvůli schodku z takzvaného povinného ručení vzniklo. „Protože už tehdy se o textu Kočárníkova prohlášení diskutovalo, chtěli jsme předejít tomu, aby se podobná diskuse strhla i nad tím, které vydáme my, říká k tomu Pilip.

Doprivatizace se brzdí

Diskuse kolem zprávy NKÚ a údajné státní garanci přinejmenším brzdí proces doprivatizace České pojišťovny. Prodej třicetiprocentního státního podílu byl zahrnut ve vládním programu privatizačních kroků, který vypracovala již Tošovského vláda. Podle něj se o prodeji mělo rozhodnout veřejnou soutěží ještě do voleb a hotov měl být do konce roku 1998. Zemanova vláda tento cíl posunula o rok a zatím nezměnila metodu veřejné soutěže.

Podle některých spekulací ovšem právě oživené diskuse o tom, že Ivan Kočárník ještě ve své roli ministra financí vydal pro pojišťovnu garanci, které již loni ukončil Parlament rozhodnutím o tom, že o žádnou garanci nešlo, mají za cíl změnit personální obsazení v jejích vrcholových orgánech ve prospěch někoho z lidí sociální demokracie. Nelze vyloučit, že stát se bude snažit změnit metodu prodeje. Již v loňském roce před valnou hromadou pojišťovny se totiž hovořilo o tom, že stát hledá možnosti, jak dosáhnout nenaplnění opce, která zajistila dvěma hlavním vlastníkům pojišťovny, Investiční a Poštovní bance a skupině PPF, společnou majoritu. Oba tyto subjekty jsou rovněž hlavními kandidáty na koupi zbývajícího podílu státu. IPB i v zájmu toho, aby vytvořila hladkou cestu pro začlenění České pojišťovny do skupiny, připravuje rozsáhlou transformaci na holding (podrobnosti viz Euro 2/99). Koupí ČP by nový holding získal největší pojišťovnu v zemi a s tím samozřejmě i poměrně velkou sumu nashromážděných finančních prostředků.

Náměstek ministra financí Zdeněk Petříček na dotaz časopisu Euro o postupu přípravy privatizace odpověděl, že materiály se zpracovávají, nicméně nic konkrétního říci nemůže ani o harmonogramu, ani o případných zájemcích. „Výhled prodeje státního podílu existuje, dodal bez dalších podrobností. Podle dostupných informací existují i další zájemci o státní podíl, ovšem nabídka IPB a PPF je cenově nejlukrativnější. Jak prohlásil předseda představenstva Kočárník již loni v květnu, management pojišťovny oficiálně neregistruje zájemce o doprivatizaci pocházející zvnějšku současné struktury jejích akcionářů.

Jak to tehdy bylo

V současné době drží v České pojišťovně majoritu Investiční a Poštovní banka společně s PPF a stát je odsouzen hrát se svými třiceti procenty druhé housle. Stalo se tak loni po červnové valné hromadě, která schválila hospodaření pojišťovny se ziskem. Tím totiž došlo k naplnění opce, kterou měla IPB a PPF na čtrnáctiprocentní podíl Československé obchodní banky v pojišťovně. Spolu s původním dvacetiprocentním podílem PPF a sedmnáctiprocentním podílem IPB tak obě společnosti drží v pojišťovně již majoritní balík akcií. Protože nakonec akcie z opce převzala pouze IPB, drží dnes zhruba 31 procent a PPF zhruba 20 procent. Státu patří dosud 30 procent akcií. Dalších deset procent pojišťovny má Komerční banka, nyní stále banka s výrazným podílem státu.

Již loni před valnou hromadou pojišťovny se začaly objevovat diskuse o tom, zda lze zabránit IPB a PPF v získání majority v největším našem pojišťovacím ústavu. Tehdy to bylo možné v případě, že by valná hromada neschválila kladné hospodaření ČP. Pokud by podíl ČSOB spadl do klína státu, držel by majoritu spolu s podílem KB on. Ovšem už tehdy upozorňoval například náměstek ministra financí Richard Chvojka na to, že opce neobsahuje náhradní ujednání, tedy že ani jednostranné odstoupení od smlouvy nezabrání jejímu naplnění. Teď by zřejmě jedinou cestou, jak by mohl stát zpět získat svoji majoritu, bylo vyvolaným skandálem donutit majitele hlavního balíku k prodeji.