Dnů, které zbývaly do Vánoc, se plně využívalo k důkladným přípravám, které dokládají úctu našich předků nejen k náboženské tradici, ale i ke zdrojům obživy - k půdě, domácímu zvířectvu, k celé přírodě. Světnice se bílily, nábytek a podlaha drhly, nově se povlékly peřiny, na stůl přibyl bílý ubrus a slavnostní nádobí.
Nesmělo se zapomenout vysít do misky pšenici, která do Štědrého dne vzešla. Z kvality trávníčku se usuzovalo na budoucí úrodu.
Obřadní jídla
Velkou úlohu hrála příprava obřadního jídla a pečiva. Pokrmy byly připravovány z plodin, které představovaly plodnost, sílu, zdraví - obilí, mák, šípek, houby, med a česnek. Tvary pečiva - kulaté chleby, placky, koláče připomínají slunce a někdejší obětní zvířata - kohouty, husy, krávy. S přípravou těsta a s pečením byla spojena řada pověrečných praktik, pomocí kterých se předpovídal zdar úrody, zdraví, vdavky a podobně. Pec před pečením se vykropila svěcenou vodou. Aby oheň chránil před zlou mocí, zatápělo se obřadním ohněm, rozdělaným z polínek, která se do stavení přinášela po jednom, každý den od sv. Lucie.
Pečivo známé i neznámé
Pekl se nejen chleba, ale další druhy pečiva - placky, vánočky, koláče nebo vdolky, pečené v troubě nebo na plotně. Mazaly se medem, povidly, často se podávaly suché a spařovaly se mlékem. Pečivo bylo určeno nejen pro rodinu, ale i pro koledníky a „na odchodnou“ pro čeleď. Ve větších usedlostech už o Štědrém dnu nebo před Novým rokem pekli pro koledníky křehtíky - podobné velikonočním mazancům. Odtud také pochází zmínka o „devítidlahové bábě“ - velkém koláči. „Nejdřív přijde dolek, na něj sejr, pak zase dolek a na něj slívy, zase dolek a mák, pak dolek a hrušky a zase dolek a mrkev, pak dolek a jablka, dolek a zelí, dolek a tvaroh a posléze dolek a perník“.
Milostná magie
Doba mezi půlnocí a svátečním ránem byla opředena mnoha poetickými a kouzelnými představami, proto se v ní zejména mladí věnovali milostné magii. Voda ve studánce se měnila na víno, dobytek ve chlévě promlouval lidským hlasem, zvláštní moc měla voda na soutocích. Těchto kouzel si však mnozí užili málo. Zabaleni do vlňáků a šál se vydali s rozžatou lucernou do kostela, aby se po vzoru betlémských pastýřů poklonili svému narozenému Pánu a Králi.
