Dvanáctimiliardová oprava trati mezi Otrokovicemi a Vizovicemi se už dva roky točí kolem železničního přejezdu ve Zlíně-Přílukách. Projekt kvůli tomu dosud nezískal územní rozhodnutí a hrozí průtahy. Problém je v tom, že přejezd je podle Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) nebezpečný. Jenže vymazat z mapy ho nedokáže. Jde o jeden příklad z několika stovek podobných v Česku.
Vláda nyní schválila zákon, který má bezproblémové rušení takových přejezdů zajistit. Pomalu tak skončí český svéráz, kdy mají tuzemské železnice v průměru přejezd na každém kilometru.
Odvolávám, co jsem odvolal
Situace ve Zlíně ukazuje, jak je nyní rušení železničních přejezdů složité. Podle SŽDC daný přejezd funguje navzdory kolizi se zákony. Byl už dokonce formálně zrušen, jenže se odvolaly firmy, které ho používají pro vjezd do svých průmyslových areálů, a krajský úřad námitce vyhověl. Věc se nyní vrací k silničnímu správnímu úřadu. Stejná praxe funguje po celé zemi od roku 2016. Právě od té doby ruší přejezdy silniční správní úřady namísto Drážního úřadu. A počet úspěšně zrušených přejezdů je od té doby minimální.
Zatímco do roku 2016 to bylo kolem osmi desítek ročně, letos to zatím bylo jen jedenáct.
Dlouhodobý průměr nedosahuje ani třicítky.
Oč vlastně jde? Správci železnice nechtějí rušit přejezdy na hlavních silnicích. Jde jim o vymýcení českého specifika křížení hlavních tratí s polními a účelovými cestami, které téměř nikdo nevyužívá.
Obvykle na nich ani nejsou závory. Jenže správa se o ně musí starat, což je v době zvyšování bezpečnosti stále větší zátěž.
Navíc vlaky musejí v úsecích jezdit pomaleji, což zdržuje jejich provoz.
V Česku nyní spadá pod SŽDC na 7847 přejezdů, což vychází v průměru jeden na každých 1,2 kilometru tratí. Podle správy je to abnormálně vysoké číslo, které nemá v okolních zemích obdoby. „Snahou SŽDC je, aby se počet železničních přejezdů stále snižoval. Je proto v našem zájmu, aby se jich co nejvíce zrušilo. Jde zejména o křížení na málo využívaných účelových komunikacích a ta, která se nacházejí vtěsné blízkosti vedle sebe“ řekl generální ředitel SŽDC Jiří Svoboda. Vláda schválila takzvaný liniový zákon, jehož součástí jsou vedle prosazení strategických staveb dálnic či železnic právě nová pravidla pro rušení přejezdů. Zatímco nyní se musejí shodnout Drážní úřad, Policie ČR, magistrát či městské části a nikdo nesmí být proti, nově bude stačit vůle SŽDC. Zákon doslova říká, že na „žádost vlastníka dráhy nebo pozemní komunikace povolí příslušný silniční správní úřad zrušení přejezdu“. Nikoliv „rozhodne o…“, prostě povolí. Obce sice budou i nadále účastníky řízení, ale když budou splněna všechna pravidla, jejich touha po zachování přejezdu, která dosud snahy o rušení blokovala, nebude nic platná.
V současné době řeší silniční správní úřady 87 žádostí o zrušení přejezdu. Počet zamítnutí je poměrně vysoký. „Proces rušení přejezdů je ve většině případů zastaven silničním správním orgánem na základě nesouhlasného stanoviska vlastníka pozemní komunikace, nejčastěji obce. Jako důvod se uvádějí výhledová výstavba obytné nebo průmyslové zóny, znemožnění přístupu k určitým parcelám nebo probíhající pozemkové úpravy,“ potvrzuje mluvčí SŽDC Marek Iliaš.
Opět jeden příklad za všechny. Starostka Náměště na Hané Marta Husičková se před pár týdny postavila proti zrušení křížení zemědělské cesty s kolejemi mezi Náměští a Drahanovicemi. Navzdory přání SŽDC u silničního správního úřadu uspěla. Cestu s přejezdem prý ročně využívá šest set vozidel zemědělské techniky, které obsluhují zdejší pole a jezdí na nedaleké hnojiště. Pokud by podle starostky technika jezdila jinudy, tedy po silnici, hrozilo by zdržování provozu a znečištění komunikace. Hotovo.
Co se týká podmínek, které budou muset být nově před zrušením přejezdu splněny, nenavrhuje jich vláda mnoho.
Vlastně jen dvě. Objízdná trasa, která k přístupu k nemovitostem povede, nesmí být delší než pět kilometrů (tady stát ustoupil obcím z návrhu na deset kilometrů) a nesmí vést přes přejezd s nižším stupněm zabezpečení. Proti řízení se samozřejmě bude možné odvolat a své stanovisko bude silničnímu správnímu úřadu dávat jak policie, tak Drážní úřad.
Obce na okraji
Je zřejmé, že nový zákon způsobí na radnicích měst a vesnic v Česku rozruch.
V podstatě bez možnosti proces zablokovat bude vjejich okolí mizet jedno křížení polních cest s tratí za druhým. V celé zemi může jít o tisíce případů. K začátku letošního roku bylo na české železniční síti celkem 7858 přejezdů, z toho 3720 zabezpečeno výstražnými kříži a 4138 vybaveno světelnou a zvukovou signalizací (z toho 1418 navíc se závorami). Na silnicích I. třídy se nacházelo 164, na silnicích II. třídy 570 a na silnicích III. třídy 1466 přejezdů. Dalších 1774 úrovňových křížení je na místních komunikacích a 3884 je pak na takzvaných účelových silnicích. Aoty půjde především.
Petici proti rušení přejezdu chystají lidé v Olšinkách patřících pod Ústí nad Labem. Vede k němu dokonce asfaltová cesta aje osazen světelným výstražným značením. Podle SŽDC nemá křížení s tratí do Velkého Března ale dostatečnou šířku a auta, která v jeho blízkosti často parkují, překážejí ostatním řidičům ve výhledu. Navíc na osmikilometrovém úseku mezi Ústím a Velkým Březnem je už třináct přejezdů, přičemž ten nejbližší od rušeného je vzdálen zhruba 500 metrů.
Místní jsou přesto proti zásahu.
Podle ministerstva dopravy přišlo v připomínkovém řízení ohledně úpravy rušení přejezdů poměrně dost výtek.
Například z ministerstev vnitra a zemědělství, z Jihomoravského a Karlovarského kraje a Sdružení místních samospráv. Na rušení si stěžovali i zástupci lesníků, kteří kvůli kůrovcové kalamitě a s tím spojenému svozu dřeva začali častěji malé přejezdy využívat. „Připomínky ministerstev byly akceptovány a do návrhu zákona zapracovány. Stejně tak připomínky Sdružení místních samospráv. Připomínky krajů byly zohledněny, ale plně jim nebylo možné vyhovět,“připustila mluvčí ministerstva dopravy Lucie Rezková.
Přesto se ministerstvu podařilo největší tlak od sdružení obcí odrazit. Sdružení místních samospráv si třeba vymohlo ústupky ohledně desetikilometrové objížďky, obce měly být původně účastníky správního řízení jen tehdy, když byl přejezd na jejich zastavěném území. Nyní už jde o celý katastr. Velké výhrady nemá ani Svaz měst a obcí. „Návrh nebyl vyhodnocen jako negativní, neboť je obec jedním z účastníků řízení,“ řekla Alexandra Kocková ze svazu.
Miliardy na bezpečnost
Touha po tom, rušit málo používané přejezdy, nepřišla jen tak. Souvisí s bojem za bezpečnost na železnici. Jenom letos na přejezdech zemřelo 28 lidí a škoda přesáhla 123 milionů korun. Počet mrtvých je opět obětí vyšší než před rokem.
Nejtragičtější byl červenec s deseti usmrcenými, což je současně nejvíce v jednom měsíci od roku 2008.
Správa železniční dopravní cesty proto investuje ročně přibližně miliardu korun na zlepšení zabezpečení všech typů železničních přejezdů. „Naší prioritou je doplnění či instalace závor kpřejezdovému zabezpečovacímu zařízení na silnicích I., II. a III. tříd a na místních a účelových komunikacích všude tam, kde to bude technicky proveditelné, účelné a bude na takovém řešení shoda účastníků stavebního řízení,“ řekl ředitel SŽDC Jiří Svoboda.
Ke konci loňského roku tak bylo u silnic I. třídy vybaveno závorami 117 z celkového počtu 164 přejezdů. Do konce letošního roku jich má přibýt dalších 16 a do roku 2023 dostane závory většina zbývajících. Nově se také všechny rekonstruované přejezdy, na kterých se kříží koleje s asfaltovou komunikací, budou vybavovat nejen světelnými výstražníky, ale také závorami. Správa železniční dopravní cesty kvůli zvýšení bezpečnosti investuje také 40 milionů korun do vybavení 30 nebezpečných železničních přejezdů kamerami, které budou hlídat průjezd a rychlost vozidel. Nejprve vybaví kamerami čtrnáct kritických přejezdů a v následující fázi dalších šestnáct. Je zřejmé, že svéráz českých polňaček vedoucích přes trať do tohoto nového systému nezapadá.
Sama SŽDC přiznává, že vzhledem k tomu, že je modernizace zabezpečovacích systémů stále dražší, bude i do budoucna potřeba absolutní počet přejezdů soustavně snižovat. Správa proto v květnu předložila návrh Koncepce rušení a zřizování náhrad přejezdů. „Na úrovňovém křížení bude vždy určitá míra rizika střetu.
Proto je nutné neustále redukovat počet těchto křížení a snižovat míru rizika,“ doplnil Jiří Svoboda.
Správci železnice se opět opírají o konkrétní případy. Před rokem 2002 se debatovalo o zrušení přejezdu u Náměšti na Hané. Na přejezdu byl špatný výhled a chyběla světelná signalizace. V listopadu toho roku tam vjel pod vlak řidič s autobusem. Vezl seniory z jednodenního výletu. Výsledkem byl jeden mrtvý člověk a 29 zraněných. Přejezd už je nyní zrušen a vybudována silnice k nedalekému sousednímu křížení.
Nebezpečné přejezdy, které není možné zrušit, čekají také změny. Asi nejnákladnějším projektem je přejezd u Studénky na Novojičínsku, kde si změny vyžádala tragická nehoda vlaku a kamionu v roce 2015. Tři lidé při ní zemřeli.
Stavba podjezdu by měla stát 700 milionů korun. Nyní je v tomto místě křížení se závorami a světelnou signalizací. Termín zahájení stavby je ale stále nejasný. Podle původních plánů SŽDC měl být projekt dokončen v příštím roce. Nyní ale investor teprve začne s výkupem pozemků pro první část projektu, což je nová silnice pro nákladní dopravu. Hlavní fáze by mohla začít v roce 2021 nebo 2022 a stane se symbolem změn, které střet silnic a železnic v nové éře čekají. •
7847 železničních přejezdů je v Česku pod Správou železniční dopravní cesty. Ještě v roce 2010 jich bylo 8406.
12 kilometru je průměrná vzdálenost mezi železničními přejezdy v Česku. 3720 železničních přejezdů je zabezpečeno výstražnými kříži.
4138 železničních přejezdů je vybaveno světelnou a zvukovou signalizací, z toho 1418 navíc závorami. 5 kilometrů může mít objízdná trasa přejezdu, který bude nově podle zákona rušen.
O autorovi| Petr Weikert, weikert@mf.cz
