Jedna věc se premiérovi Babišovi nedá upřít: dokáže v pravou chvíli přiznat chybu či ustoupit, což je vlastnost v české politice dosti nevídaná. Pravda, Babiš to někdy udělá několikrát týdně, nebo dokonce denně, takže pak není úplně jasné, kde právě stojí, ale o to nakonec šéfovi ANO ani nejde.
Babiš se neomlouvá či neustupuje proto, aby nechal promlouvat tomu, jak se věci mají. Tedy to, čemu se ještě donedávna říkalo pravda, což je dnes, v době „postpravdivé“ poněkud riskantní podnik. Premiér ustupuje právě kvůli samotnému gestu ústupu či přiznání, které dokáže i z vážné chyby udělat drobnější nevědomý omyl, obrousit ostré hrany předchozích činů i pro ty, kteří premiéra jinak tvrdě kritizují (tento text budiž příkladem).
Spor o legálnost omezení pohybu a práce kvůli pandemii koronaviru opozice vyhrotila do principiálního sporu, v němž se vláda ukazovala jako podvodnice, která se tímto způsobem chtěla vyhnout placení náhrad škod. Babišův sněmovní ústupek mění principiální podvedení podnikatelů v neinformované opomenutí, takže bitevní pole zmizelo ještě dříve, než se doopravdy začalo bojovat, a ještě premiérovi naskočily plusové morální body.
To v české politice opravdu umí málokdo. Vlastně nikdo. Teď ještě, aby toto morální gesto alespoň chvíli udrželo svou hodnotu a premiér vzápětí opět neotočil.
Třeba až se podnikatelé na základě rozhodnutí soudu začnou reálně domáhat svých ztracených peněz. Tak držme všem palce! Na Babišově dílčím morálním vítězství to ale samozřejmě už nic nezmění.
O autorovi| Petr Fischer, fischer@mf.cz
