Gatesův muž: Češi jsou dobří, ostatní nejsou tak velké hvězdy
Jan Mühlfeit (39) - Současný šéf Microsoftu pro střední a východní Evropu se s počítači poprvé setkal na průmyslovce v Jihlavě. V roce 1986 dokončil studium oboru programátor–analytik na ČVUT. Před nástupem do české pobočky největší světové softwarové společnosti pracoval jako obchodní a marketingový ředitel domácí firmy Software602. Čtyři roky také strávil jako programátor a administrátor na ministerstvu vnitra. Do Microsoftu nejprve nastoupil jako marketingový šéf pro ČR a SR v roce 1993. O pět let později byl jmenován generálním ředitelem české pobočky. Od minulého léta řídí z centrály v německém Mnichově 24 zemí regionu. Těsně před odchodem do Mnichova získal české ocenění Manažer roku. Je ženatý a má jednu dceru.
EURO: Česká republika byla pod vaším vedením nejrychleji rostoucí zemí z impéria Microsoftu ve východní Evropě. Nyní šéfujete celému regionu, který vykázal za minulý rok největší nárůst. Nakolik je to vaše práce? MÜHLFEIT: Myslím, že mám dvě věci, které jsou dobré pro lídra. Když se podívám na jakákoliv čísla, uvědomuji si příležitosti i mezery. Umím s nimi dobře pracovat a vidím v nich souvislosti. Také si myslím, že dokážu docela dobře motivovat lidi, což je ještě důležitější. Z mých východoevropských poboček, v nichž pracuje asi pět set lidí, se stal velice dobrý tým. Ačkoliv jsme po prvním kvartále neměli zrovna oslnivé výsledky, práci jsme nevzdali a nakonec jsme vyšli jako vítězové. Letos jsme byli nejlepší region v Microsoftu s nárůstem obratu v dolarech ve výši 29 procent. Člověk na tak vysokém postu již nemá možnost každodenní byznys příliš ovlivňovat. Může udělat dvě věci. Za prvé hledat nové příležitosti, to je hodně o číslech, diskutování se zákazníky a pohledech dopředu. Druhá věc je motivovat lidi tak, aby po příležitostech „šli . Čím více zemí nebo věcí má člověk na starosti, tak si uvědomuje, že jeho vlastní činnost je v těchto dvou bodech. Ostatní musí zastat lidé, kteří to dělají každodenně.
EURO: Jaké problémy jste řešil ještě při nástupu do čela české pobočky?
MÜHLFEIT: Když jsem nastoupil jako český generální ředitel, panoval totální propad ekonomiky, proti kterému vláda přichystala populární „balíčky . Tak jsme si udělali vlastní „kontra–balíčky . Počítačů se sice prodávalo méně, ale podařilo se nám dávat alespoň ke každému PC vyrobenému v Čechách balík našich programů. Pak jsme měli ve fiskálním roce 1998 dvě úspěšné kampaně „32. říjen a „Dva roky poté (po uvedení Windows 95 – pozn. red.). Ty nám umožnily, že jsme i v těžkém období na přelomu 1998 a 1999 rostli. Další věc, kterou jsme začali dělat a kterou nyní Microsoft převzal do všech zemí východní Evropy, Středního východu a Afriky, byl takzvaný „Open Harvest . Ve zkratce jde o práci se současnými zákazníky. Autorem byl kluk, kterého jsem přijal a jenž nyní pracuje v mnichovské centrále. Dnes jeho nápad funguje asi ve čtyřiceti zemích. Šlo o hledání příležitostí na stagnujícím trhu. V roce 1999 měly téměř všechny IT firmy v České republice propady. Důležité bylo, že se náš tým nevzdával. Nejjednodušší, co jsem mohl tehdy udělat, bylo říci americkým šéfům Gatesovi nebo Ballmerovi: „Tady je krize, přečtěte si Business Week nebo The Economist. Ale to je blbost, musíte udělat všechno pro to, aby to tak nebylo. Tahle těžká doba mě zocelila a připravila na můj současný post. Momentálně došlo k ochlazení ekonomik v Polsku a Rusku, ale jen z pěti na 3,5 procenta tempa růstu HDP. Pořád jsou to pozitivní hodnoty, v Čechách jsme tenkrát měli minus čtyři procenta.
EURO: Pak jste byl povýšen do německé centrály na místo prvního muže Microsoftu ve východoevropském regionu. Naráz jste měl pod sebou ne sto lidí, ale stovky. MÜHLFEIT: Chtěl jsem ten džob dělat a samozřejmě jsem vnitřně nevěděl, zda to, že jsem byl úspěšný v České republice, zabere i na ostatních trzích. Musel jsem vyměnit šéfa maďarské pobočky. Vyměnil jsem ho velice rychle a objevilo se to na výsledcích, které šly okamžitě nahoru. Jinak byl tým konsolidovaný. Jednou jsme si udělali víkend v Chorvatsku na lodi, kde jsme si řekli: Teď jsme tým, budeme o všem komunikovat a za východní Evropu cítíme zodpovědnost všichni. Do manažerského týmu v samotné mnichovské centrále bylo potřeba najmout úplně nové lidi. Měříme jednak prodejní úspěch, ale máme i soubor asi stovky otázek pro zaměstnance, jak jsou spokojeni s prací u Microsoftu, jak jsou motivováni, zda jejich šéfové dělají svůj džob dobře a podobně. V době, kdy vrcholil antimonopolní spor s americkým ministerstvem spravedlnosti, se podařilo zvednout motivaci lidí o čtyři procenta. To napovídá, že i v těžkých dobách se dá s lidmi pracovat a že to není jen o tom, jak jsou dobře zaplaceni.
EURO: Kolik lidí jste si s sebou přivedl z Čech do Mnichova?
MÜHLFEIT: V mnichovské centrále je pode mnou pět manažerů, dva z nich jsou Češi a jeden je Čechoněmec, který je v Německu od sedmnácti let. Ti dva přešli do centrály ještě dříve než já. Z Česka jsem si nikoho nevzal, protože jsem nechtěl oslabovat český tým. Ale to platí i pro ostatní země. V každé pobočce mám vytipované tak dvě tři superstar, které buď budou dělat pro nás, pro Microsoft
EURO: Říkáte, že umíte dobře pracovat s čísly. Když jste přišel do Mnichova, co jste v nich našel?
MÜHLFEIT: Mám k dispozici každý den údaje, kdo, kde a od koho si koupil naše produkty. Používáme na to nástroj, který se jmenuje MS Sales. Jde o kontingenční tabulky, které umožňují dívat se na data z různých pohledů. Na to jsem hodně velký odborník. První, co jsem udělal, bylo, že jsem se pohrabal v historii dat z jednotlivých zemí. Pak jsem řekl: Vy máte slabé prodeje nových verzí MS Office. Vaše cenová politika je špatná a podobně. Zároveň jsme se ve východní Evropě přestali bavit o softwarovém pirátství, ale mluvíme o softwarové kriminalitě, protože slovo pirátství má v tomto případě nádech podivné dobročinnosti Robina Hooda. Chci ji snížit o deset procent, ne o jedno procento za rok, protože to nikam nevede. V Polsku se nám s tímhle problémem podařilo docela pohnout, částečně i v Čechách a Maďarsku.
EURO: A co Rusko, kde je podíl legálních programů mizivý?
MÜHLFEIT: Tam jde o marginální zlepšení. Náš software se prodává na ulicích. Když jsem se představil jako šéf z Microsoftu, tak mi na jedné hlavní moskevské třídě řekli, že mi dají slevu. Dokonce i prezident Putin se bere za to, aby vládní úřady používaly legální software.
EURO: Jak se v Rusku lobbuje?
MÜHLFEIT: Docela dobře. Tamní pobočce šéfuje Olga Děrgunová. Je to fantastická dáma, kterou Wall Street Journal vybral mezi třicet nejvlivnějších žen v Evropě. Není tak těžké lobbovat, náročnější ale je implementovat něčí rozhodnutí. Ruský trh je otevřený a rozhodně neházím flintu do žita. V Rusku jsou chytří, technicky vzdělaní lidé. Situace zdaleka není taková, jak někdy líčí CNN nebo další média.
EURO: Kolik států máte celkem na starosti?
MÜHLFEIT: Celkem čtyřiadvacet. V jedenácti z nich máme pobočky, to ostatní se dělá prostřednictvím distributorů.
EURO: Jsou velké rozdíly v mentalitách jednotlivých národů, které poznáváte při komunikaci s místními manažery?
MÜHLFEIT: Stále jsme si i po těch dvanácti letech od revoluce hodně podobní. To, že jsem Čech, je pro mě fantastická výhoda, kdekoliv jednám. Nedávno jsem byl v bulharské televizi. Řekli mi, že jsou hrdí na to, že Východoevropan vede Microsoft. V rámci naší firmy je kultura blízká. Hodně podobní jsou si Češi a Poláci. Maďarsko je trošku jiné, trochu déle tam trvá rozhodovací proces. Rusko je zvláštní kapitola. Vždycky říkám, že v Rusku musíme brát peníze, pokud jsou na stole. Druhý den tam totiž nemusí být ani ten stůl. Pak jsou dvě země, kterým já osobně hodně fandím, a to Rumunsko a Bulharsko. Může se zdát, že jsou v IT relativně opožděné za střední Evropou. Rozvoji se tam ale věnují prezidenti a premiéři, se kterými komunikujeme. V americkém centru v Redmondu je asi dvě stě rumunských programátorů a na sedmdesát Bulharů. Slovinsko dnes je již prakticky západní zemí. Chorvatsko – ačkoliv má domácí produkt téměř blízký České republice, naše výkony tomu neodpovídají. Myslím, že jako Východoevropan dokážu lépe pochopit problémy jednotlivých zemí. Východní Evropa může být nejenom v procentním nárůstu, ale i absolutně jedním z nejsilnějších regionů v Microsoftu. Bude stačit, když se nám podaří pohnout s Ruskem, kde se prodá polovina počítačů z celého regionu, ale náš obrat je jenom dvanáct procent.
EURO: Převládá nějaký nepříjemný pocit, který musí Čech překonat, když přijde do reálného velkého byznysu?
MÜHLFEIT: Někdo tomu říká strach z velkých čísel. Ale ten jsem absolutně neměl. Spíše jsem měl obavy, abych nepřehnal šíření toho, co jsem dělal v Čechách. A abych nezapomněl, že i v ostatních pobočkách se dělají fantastické věci. Všem svým podřízeným jsem řekl, že když to tak budou cítit, aby mi dali vědět. Já prostě strach nemám a nekladu si žádné cíle, protože to nemá cenu. Myslím, že jakékoliv cíle omezují člověka v rozhledu. Jsem Evropan s českým srdcem. Život v cizí zemi mi nijak nevadí. Češi by měli mít větší sebedůvěru a nebát se. My se hodně podceňujeme, ale jsme dobří. Ostatní nejsou takové hvězdy, jak si myslíme. Mnoho českých umělců by se třeba dobře prosadilo ve světě. Buď se ale bojí, nebo mají špatné manažery. Například Jan Svěrák se svými filmy již něco dokázal, ale není toho zatím tolik, kolik by si Češi zasloužili.
EURO: Proč si myslíte, že podnikání a byznys mají v Čechách stále tak špatnou image. Je to tím, že máme Viktora Koženého a jemu podobné?
MÜHLFEIT: Skandály jsou všude. Bohužel máme málo lidí, kteří by hráli tak–zvané modelové role v byznysu, ale i v politice. V Americe i v západní Evropě takové vzory jsou. Michael Dell, Bill Gates, Jack Welch – to jsou pojmy. Vnímání byznysu není v Čechách bohužel ale ani ve srovnání s ostatními východoevropskými zeměmi dobré.
EURO: Hodně mluvíte o softwarovém pirátství. V poslední době se ale rozšiřuje takzvaný „open–source software, například Linux, který je možná ještě větší hrozbou pro firmy, jako ke Microsoft. MÜHLFEIT: Strategie Microsoftu je založená na tom, že ze všeho, co se děje v softwarovém průmyslu, si chce vzít to dobré. Myslím, že Linux nebo open–source mají jednu velmi dobrou věc, a to „community support . Jednoduše se někam pošle e–mail a linuxová komunita zodpoví otázky a snaží se vzniklý technický problém vyřešit. Z toho se musí Microsoft poučit. Naše strategie je „share source code . Takže s některými klíčovými zákazníky budeme zdrojový kód našich programů sdílet. Jsme komerční organizace, tak si myslíme, že by se za autorská práva mělo platit. Open–source a jeho podmnožina General Public Licence říká, že kdokoliv se k ní může připojit, ale pak už vlastně dává všechno zadarmo. Kdybychom tuto myšlenku dovedli do konce, znamenalo by to, že jakýkoliv autor dá cokoliv k dispozici zadarmo. A to si myslím, že nemá nic společného s kapitalismem. Nikdo mi ještě nevysvětlil, kam tato myšlenka vede.
EURO: Na tom asi není co vysvětlovat. Linux se zrodil v technologické komunitě možná v duchu „všichni proti Microsoftu .
MÜHLFEIT: Já bych neřekl. General Public Licence je proti všem softwarovým výrobcům. To nemá s Microsoftem nic společného. Kdokoliv se do toho řetězce připojí, tak dává všechno zadarmo. A to je věc, se kterou já bytostně nesouhlasím, a asi ani vývojáři, kteří si myslí, že za produkty svého mozku by měli dostat zaplaceno. Model, že nyní je všechno free a pak nám někdo zaplatí, je špatný. Když se podíváte na horečku dot.com, to byl stejný případ. Další věc, o které se mluví v některých zemích Evropské unie, je, že když půjde software do státní správy, tak by měl být zadarmo. Když to zase přeženu ad absurdum, tak proč jenom software, možná i hardware a auta. Takže do státu půjde všechno zadarmo, ale v tom případě já jako daňový poplatník chci snížit daně, protože potom státní správa nepotřebuje tolik peněz.
EURO: Nyní probíhá soutěž na generálního dodavatele projektu internet do škol, začínají sílit hlasy, že by žáci měli dostat šanci pracovat i na Linuxu. Co si o tom myslíte?
MÜHLFEIT: Myslím, že by měli mít možnost pracovat na všem, co existuje. Na druhé straně by se jim nemělo nutit něco, co je mimo realitu, s čím se nesetkají v praxi. Budu rád, když mi někdo ukáže našeho velkého zákazníka, který ve větší míře používá Linux.
EURO: Říkal jste, že si po osmi letech berete měsíc dovolené. Předtím jste žádnou neměl?
MÜHLFEIT: Musím se v tomhle polepšit. Když jsem odcházel z české pobočky, tak mi proplatila 52 dní dovolené. Myslím, že to je špatný příklad pro manažery i pro zaměstnance. Bez řádného odpočinku nemůžete totiž podat dobrý nebo stoprocentní výkon. Ono to platí o každém dni. Když někdo pracuje šestnáct hodin, tak pak už to vážně nejde. To je věc, na které musím osobně zapracovat. Budu se snažit nebýt na e–mailu, i když je to těžké, protože si pořád myslíte, že je něco potřeba. Ten měsíc si chci užít a odpojit se.
EURO: Šestnáct hodin práce denně je moc, takže kolik hodin denně pracujete?
;MÜHLFEIT: Myslím, že v průměru tak dvanáct hodin. Když bych byl víc disciplinovanější, dá se můj džob udělat za deset hodin. Ovšem moje práce je moje hobby. Člověk si ale musí uvědomit, že tady je také rodina a kamarádi.
EURO: Kam povede vaše cesta dál z místa šéfa Microsoftu pro východní Evropu?
MÜHLFEIT: Moje místo bude další dva až čtyři roky v Mnichově a pak uvidím. Jestli jiný region nebo práce někde v americké centrále. Zatím jsem spíše „člověk do pole . Strategie mě baví, ale nebaví mě to potom dlouhosáhle sepisovat. Rád něco vymyslím a snažím se to druhým injektovat do hlavy. Nedávám si cíle. Nevím, jak bude Microsoft vypadat za tři čtyři roky.
