Vybavujete si vánoční stromek z dob vašeho dětství? Dalibor Peklák poměrně zřetelně. Byly to totiž právě vánoční dekorace ze sedmdesátých a osmdesátých let, které ho inspirovaly k založení vlastního podnikání.
Peklákova firma DAMAPEK vznikla v roce 2017, přičemž označení vychází z kombinace jmen jeho a jeho mladšího bratra Martina, který mu s vedením rodinného byznysu od začátku pomáhá a společně se kterým stojí za značkou Vánoční lucerničky.
Jak už přitom samotný název napovídá, oba sourozenci se převážně soustředí na výrobu retro světýlek ve tvaru malých vánočních luceren, jež jako by z oka vypadly svým předchůdkyním z minulého století. „Už tehdy se jednalo o podpultové zboží, jehož výroba skončila někdy v roce 93 nebo 94 a nebylo k sehnání,“ vypráví Dalibor s tím, že po takovém světelném řetězu sám toužil už jako malý.
Poklad z tetiny půdy
Lásku k Vánocům v Daliborovi probudila dnes již zesnulá babička, která oba kluky vychovávala. Světýlka, jimiž se to v době vánočních svátků všude jen hemží, jej fascinovala odjakživa, neboť z nich vždy cítil jakousi tajemnou a pohádkovou atmosféru. S lucerničkami se však poprvé setkal právě až v roce 1993, kdy je společně s bratrem ještě jako kluci objevili u tety na půdě v krabici s harampádím. Několik lucerniček chybělo a funkční nebyl ani kabel. Výrobek se ale staršímu z obou sourozenců líbil natolik, že se rozhodl si ho ponechat.
Když se pak kolem roku 2012 na tuzemský trh vrátila výroba původní české verze andělského zvonění – pro svátky tolik typického zvonícího stromečku –, najednou si Dalibor na lucerničky z půdy znovu vzpomněl a začal po jejich historii více pátrat.
V rámci své rešerše zjistil, že první kusy na trh v minulém století uvedlo družstvo NAPAKO, které ale kvůli vytížení výrobu po roce zastavilo. Jeho misi pak převzal státní podnik MERITA Praha a následně ještě KOVOPODNIK MP Topoľčany, respektive firma KOVOTOPOL, která produkci lucerniček nadobro ukončila.
Ozdobičky, kdepak jste?
Od devadesátých let se řetězy už nevyráběly, ba dokonce se navíc nedochovaly ani jejich nákresy či výrobní stroje. Nic z toho však Dalibora nezastavilo. Při jejich obnově se rozhodl spolehnout se pouze na vlastní vzpomínky na bezstarostné dětství. A tak trochu i na svého bráchu Martina, který jakožto technicky zdatnější na základě původní předlohy z půdy – nebo alespoň toho, co z ní zbylo – lucerničky navrhl. A protože je taková práce bavila, pořídili si oba sourozenci v roce 2015 ruční lis, na němž začali zkoušet počáteční ražbu, která byla prvním velkým krokem k sériové výrobě.
„Rozhodli jsme se, že do toho zainvestujeme a uděláme zkušební sérii, která se pohybovala do nějakých 80 kusů. Ty jsme nabízeli jen prostřednictvím sociálních sítí,“ vzpomíná Dalibor s tím, že lucerničky na trh nakonec uvedli o tři roky později. Od původní verze byly k nerozeznání, k menším úpravám ale přeci jen došlo – vysoké 230voltové napětí bratři vyměnili za bezpečnějších 12 voltů a obyčejné žárovky vystřídaly úspornější LED diody. Příjemným vylepšením byla i skutečnost, že v případě jedné porouchané lucerničky nově nezhasne celý řetěz. Ten je navíc vymyšlený tak, aby ho šlo neustále prodlužovat.
V prvním roce fungování odbavili bratři kolem 250 sad. Své zboží přitom prodávali hlavně na předobjednávku. „Peníze jsme dopředu nechtěli, lidi si objednávali lucerničky tři čtvrtě roku s předstihem a čekali na ně, což žádný markeťák nechápal,“ směje se Dalibor s tím, že na podobné vlně jeli zhruba tři roky. Během těch nikdy neměli dostatek kapitálu na to, aby s produkcí začali ve velkém. „Až když jsme si něco vydělali, mohli jsme si dovolit koupit více materiálu a rozprostřít výrobu do celého roku,“ říká.
Za covidu i pět tisíc objednávek
Dnes v dílně v Turnově běžně odbavují klidně i tři tisíce objednávek za rok, přičemž k lucerničkám postupně přibyly například skleněné ozdoby různých tvarů, často inspirované pohádkami nebo zvířaty. „Byly doby, kdy jsme odbavili i pět tisíc objednávek ročně. Zájem lehce opadl, což přisuzujeme třeba tomu, že kolem sebe lidé neustále slyší o možných válkách a drahých energiích,“ podotýká starší z bratrů, který nejsilnější zájem ze strany zákazníků zaznamenal v období covidu, kdy měli lidé větší tendenci zkrášlovat své domovy.
V obecném měřítku ale poptávku dlouhodobě vnímá jako silnou. A co víc, své kupce si jejich výrobky najdou i v době plné levného zboží z čínských e-shopů a továren. „Existují dvě sorty zákazníků. Jedna si koupí čínský řetěz za dvě stovky a po Vánocích ho vyhodí. Což není naše cílová skupina. My se zaměřujeme na tu druhou část, která ocení zboží české kvality,“ vysvětluje Dalibor a dodává, že až na LED světla a napájecí zdroje pochází veškeré komponenty z České republiky – většinu věcí si ve firmě dokonce vyrábějí sami a část materiálů pak nakupují od tuzemských dodavatelů.
Na rozdíl od čínských výrobků se světelné řetězy z Turnova dají navíc opakovaně opravovat, a to díky vyměnitelným LED čipům, což jde ruku v ruce se snahou firmy o co možná největší udržitelnost a nejnižší uhlíkovou stopu. Se stejným cílem se loni ostatně pustili i do výroby dřevěných lucerniček a ozdob.
Produkt, který budí emoce
Silnou stránkou firmy je mimo jiné skutečnost, že má díky svým retro výrobkům možnost v lidech vyvolat pozitivní pocity. V zákaznících, kteří si lucerničky i další sortiment mohou zakoupit buď online, či aktuálně i osobně na adventních trzích, totiž probouzí nostalgii z minulých desetiletí. „Pravidelně slýcháme: to měla babička na stromečku, možná to doma také ještě máme,“ popisuje Dalibor s tím, že mezi jejich zákazníky jsou z velké části právě lidé, kteří dobu původních lucerniček zažili. Zájem ale roste i ze strany mladé generace.
Bratři se čínským výrobkům nesnaží konkurovat ani v ceně. Na té se samozřejmě promítne fakt, že prodávají z většiny ručně dělaný produkt, který je tvořen 191 díly a jehož kompletní vyhotovení zabere i čtyři hodiny. „Někdy slýcháváme, že je to drahé, protože původní lucerničky stály 190 československých korun. Ale kolik si za čtyři hodiny práce dnes vydělá běžný člověk? A to nepočítám nájem dílny, elektřinu a spoustu dalších výdajů,“ konstatuje Dalibor, jehož lucerničky se prodávají za necelých osmnáct set.
Firma zatím působí převážně v Česku. V minulosti se svými výrobky expandovala také na slovenský trh, kde se ale ve srovnání s tuzemskem zatím tolik neprosadila. Byznysu se prý nedařilo kvůli prodeji přes obchodní partnery: „Očekávali jsme od toho trochu víc, ale nevzdáváme to. Letos jsme pro zákazníky ze Slovenska otevřeli vlastní e-shop a ti si nás začínají napřímo více vyhledávat.“ Vzápětí Dalibor doplňuje, že do budoucna jsou teoreticky ve hře i další okolní země, ačkoliv nyní se soustředí primárně na tuzemské kupující.
Toho, že by o retro světýlka minimálně v blízké budoucnosti přestal být zájem, se turnovský podnikatel nebojí. Obdobné vánoční tradice si dle něj udrží kouzlo i v tak uspěchané době, jako je ta dnešní. „Na našich zákaznicích je vidět, že při pohledu na lucerničky úplně roztají a stejné vzpomínky chtějí jednou dopřát i svým dětem,“ vypráví Dalibor. Na závěr ještě dodává, že potenciál vidí i v dlouhodobé životnosti svých výrobků, a to díky skutečnosti, že lidem přestává být jedno, co se děje se životním prostředím kolem nás.
