Bývalá továrna ČKD na ulici Kolbenova v Praze platila za urbexový evergreen. Milovali ji amatérští fotografové snažící se zachytit kouzlo pomalého rozpadu i lidé bez domova, kteří zde našli přístřeší. Období chátrání Prahy 9 ale končí. Rekonstrukcí a proměnou v moderní byznysová centra postupně prochází většina brownfieldů na Vysočanech a závody Emila Kolbena, které daly vzniknout slovu kolbenka, nejsou výjimkou.
Z části bývalé ČKD fabriky, konkrétně z továrny na malé stroje, vznikne rezidenční bydlení Lofty Kolbenova s více než dvěma sty byty. Práce na developerském projektu společnosti RSBC Development Financing začnou ještě letos, dokončení se plánuje na podzim 2024 a investici firma odhaduje na dvě miliardy. Návrh rekonstrukce chystá architektonický ateliér Masák & Partner, který se právě na opravy starých budov a památek zaměřuje dlouhodobě a také se na stavbě podílí jako developer. Autoři se nechali slyšet, že zachovají industriální atmosféru staré Prahy, která bude patrná mimo exteriéru i uvnitř 215 loftových bytů o různých dispozicích.
„Průmyslové objekty měly v minulosti vždy jako hlavní účel funkčnost a univerzálnost prostoru. U projektu Lofty Kolbenova chceme propojit tyto atributy s novým designem a pokračovat v příběhu budovy v modernějším duchu. Obnovu zapomenutých míst bereme jako naše poslání,“ říká Jakub Masák, zakládající člen představenstva společnosti Masák & Partner a hlavní architekt projektu Lofty Kolbenova.
Rozlet a pád
Od svého založení v roce 1896 toho Kolbenova továrna zažila nemálo. Za prvních 14 let provozu vyrobila deset tisíc elektrických strojů, zejména motorů, a dodala světu sedmdesát kompletních velkých elektráren, což jí přineslo slávu. V době rozkvětu strojírenského závodu proběhlo také několik fúzí s jinými firmami, a ty vyústily v přejmenování areálu na Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD).
Během druhé světové války byla ale fabrika napřed zabavena kvůli zakladatelově židovskému původu, následně přestavěna na výrobnu bojových vozidel a nakonec vybombardována. Po odchodu nacistů ji znárodnili komunisté. Ti ve zdejších strojírnách zaměstnávali 50 tisíc lidí, ale technologicky zaostávali za Západem, a tak provoz upadal. Po revoluci byla továrna neúspěšně privatizována a rozpadla se na mnoho malých firem, které postupně krachovaly, až nezůstala žádná.
Areál léta chátral. Některé jeho části, jako například slévárna a montážní haly, se nedochovaly. Jiné používali vietnamští obchodníci jako sklady na textil, kde v letech 2015 a 2016 vypuklo několik požárů, a ve zbytku se střídaly různé společnosti. Konkrétně továrna na malé stroje, která posledních šest let patřila Romanu Buxbaumovi, sloužila do letošního ledna jako sklad a prostor pro ateliéry.
Nejslavnější část areálu, ČKD elektrotechnika, později známá jako Mechanika, zůstává ve vlastnictví Radovana Vítka, který před několika lety nechal strhnout střešní krytinu, aby pravděpodobně zrychlil její devastaci a vyhnul se tak zapsání na seznam kulturních památek. V něm jsou vedeny z této části areálu pouze ruiny chladicí věže.
Nakonec se o místo začali zajímat developeři. Žádný z nich se k realizaci přestavby továrny malých strojů dlouho neměl, nyní to však vypadá, že RSBC Development Financing se skutečně pustí do práce.
Industriální artefakty
Původní továrna disponuje rozsáhlými vzdušnými prostory, které budou přestavěny převážně na loftové byty a ateliéry různých velikostí i dispozic (1+kk až 6+kk). Velkorysý prostor továrny nese železobetonová konstrukce, z níž na svém místě zůstanou trámové stropy, ale i některé sloupy zůstávají přiznané jakožto industriální artefakty. Nově doplňované konstrukce vytvoří stavitelé také ze železobetonu, dělicí příčky uvnitř bytů pak budou zčásti zděné a zčásti prosklené.
Záměr propojit současné využití objektu s jeho průmyslovou historií dotváří interiérová schodiště z oceli nebo lithia. Druhý jmenovaný kov, který plave na vodě a dá se krájet nožem, se ve stopovém množství používá k povrchové úpravě teracových podlah, jeho přesné uplatnění zde však není známo.
Tovární historie bude viditelná také při pohledu na velká členitá kovová okna, opatřená za tím účelem exteriérovými stínicími roletami. Samozřejmostí téměř každého bytu je balkon nebo předzahrádka, některé byty v nejvyšším patře pak dostanou i střešní terasu.
Pocta Kolbenovi
„Tento typ projektů nás velmi baví. Specifika původní továrny, jako jsou například vysoké světlé výšky či velké hloubky traktů, jsou pro nás jen výhodou. V tomto případě se nám navíc podařilo zachovat řadu původních artefaktů, které budou součástí interiérů a architektury,“ přibližuje Masák. Jeho tým stojí například za rekonstrukcí budovy Státní opery Praha nebo chaty Libušín na Pustevnách, modernizací Divadla Na Vinohradech či opravami interiéru i exteriéru Pražského hradu.
Čile se staví i ve zbytku „devítky“. Radnice plánuje přeměnit nevzhledné oblasti okolo O2 Areny na nové centrum Vysočan, jehož středem se má stát náměstí Emila Kolbena. O pozemky v hodnotě stovek milionů, kde se má rozkládat, však město bojuje se současným majitelem, společností Howden ČKD Compressors, a dalšími zájemci, mezi nimiž jsou skupiny Penta a Kaprain.
Samotnou Kolbenovu čtvrť mezitím staví Skanska a další multifunkční ‚město ve městě‘ tu buduje společnost AFI Europe. V nedaleké čtvrti Hloubětín staví 1500 nových bytů Central Group a na Harfě by měl nabídnout 2000 rezidencí český developer Finep. A konečně, proměnou projde i Pragovka. Její nový design chystá architekt Pavel Hnilička.
