Prodeje manažerům přinesly víc škody než užitku
Když Klausova vláda v roce 1996 vsadila u dvou největších hutních podniků na manažerskou privatizaci, možná netušila, jak velký problém připravuje svým následníkům. A přestože se i dnes vedou spory, zda to byl dobrý či špatný nápad, ch ybu udělala. Příslušné manažerské smlouvy totiž odevzdala na pozlaceném podnosu. Svědčí o tom příklad Vítkovic, kde vlastně nebylo možné špatné manažery odvolat, ani když dostali podnik na kolena. Podařilo se to až poté, co s odchodem z po dniku sami souhlasili. A pokud o něco přišli, byl to jednoprocentní vlastnický podíl, který stejně nezaplatili.
Přísně utajované smlouvy.
Přestože smlouvy, podle nichž manažeři Vítkovic a Nové huti koupili ve svých firmách jednoprocentní podíl s tím, že později dostanou v případě dobrých výsledků prakticky zadarmo dalších patnáct procent, obsahují i body, které měl management plnit, nikdo se o účinnou kontrolu nepostaral. Kromě smluvních stran, tedy Fondu národního majetku a příslušných manažerů, se navíc ke smlouvě prakticky nikdo nedostal. Například ve Vítkovicích ji neměli k dispozici ani členové dozorčí rady, která má činnost managementu kontrolovat podle stanov. „O předložení této smlouvy jsem jako člen dozorčí rady opakovaně žádal už od roku 1996, říká šéf vítkovických odborů Pavel Folta. Jak FNM, tak i manažeři ji však odmítali předložit s tím, že jde o dohodu mezi dvěma subjekty. Podle informací týdeníku EURO nemělo až donedávna smlouvu k dispozici ani ministerstvo financí, přestože jeho šéf je předsedou prezidia FNM.
Dobře, nebo špatně?
Názor na to, zda byla manažerská privatizace chybným krokem, není jednotný. Zatímco někteří odborníci se domnívají, že se rozhodnutím Klausovy vlády prakticky znemožnil vstup nezbytně nutného finančně silného partnera, jiní vidí za ny nější kritikou politické pozadí. „Může to být motivováno snahou o zpochybnění privatizačních kroků předchozí vlády, upozorňuje například Petr Kalina, který vývoj obou hutí sledoval jako analytik Prague Securities už od roku 1996. Vítkovice podle ně j podcenily tehdy pokles odbytu způsobený nejprve krizí v Asii a následně nižšími tržními cenami výrobků.
Stejně jako Vítkovice byla privatizována i Nová huť. Oba podniky se snažily poctivě plnit usnesení vlády 485/1996 a postupovaly podle předepsaného scénáře restrukturalizace. Jestliže jsou dnes výsledky obou hutních kombinátů rozdílné, důvodem může být užší výrobkové portfolio, které měla Nová huť už od začátku. Přínosem ovšem byla v tomto podniku i účast finanční skupiny IFC, která se po celou dobu na restrukturalizaci podílela. Kroky managementu hlídal její zástupce nejen jako akci onář, ale i z pozice půjčky (400 milionů USD), kterou tato korporace Nové huti poskytla.
Analytik Roman Cenek z firmy Atlantik FT je přesvědčený, že u hutí byla manažerská privatizace chybou. „Je sice pěkné, když jsou manažeři na výsledcích nějak zainteresovaní, ale to nestačí, tvrdí. Slabina takové privatizace se jasně prokázala nyní. „Ve chvíli, kdy celý trh čelí recesi a je nutné se vyrovnat s finančními problémy, je vidět, jak důležitý je silný vlastník, uvádí Cenek.
Teorii o politickém pozadí nynější averze vůči manažerské privatizaci však podporuje i vyšetřování, které bylo proti některým šéfům obou hutí zahájeno zhruba koncem června. Navíc podle informací týdeníku EURO se představitelé Nové huti ve svýc h postech zatím udrželi jen díky intervenci zástupce IFC, který pokusy o jejich odvolání tvrdě odmítl.
Zelinský versus Vlasáková.
Ale k personální výměně došlo. Ovšem v poněkud absurdním tónu na zasedání dozorčí rady Vítkovic, která skončila po několikahodinovém jednání až pozdě v noci. Původní plán Fondu národního majetku a ministerst va financí spočíval v tom, že revitalizační program by měl uvést v život sedmičlenný krizový tým, jehož vedoucím byl fondem pověřen nedávno nově zvolený výkonný ředitel Bronislav Zelinský, který již dva roky soustavně kritizoval Václava Pastrňá ka, donedávna šéfa Vítkovic. Zelinský chtěl realizovat plán restrukturalizace, kterou pro podnik vypracovala poradenská firma Deloitte & Touche. Jenže na dozorčí radě nebyl schopen vyjmenovat kompletní tým spolupracovníků. Toho využila náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Milada Vlasáková a navrhla osoby, se kterými Zelinský nebyl ochoten spolupracovat. Vedení firmy proto vy padá jinak.
Předsedou představenstva se nakonec stal Ivo Janík a místopředsedou Pavel Tkačík, obchodní zástupce firmy v Norsku. (Více na str. 38.) „Hlavním úkolem nového vedení je v nadcházejících hodinách a dnech zabránit konkursu, sociálnímu neklidu a vzbudit u našich rozhodujících partnerů důvěru, že dokážeme problémy překonat, prohlásil Janík. Potíž je ale v tom, že Vítkovice nemají nového finančního ředitele a všichni partneři podniku včetně bank čekají, jak se zachová státní Konsolidační banka, od které Vítkovičtí chtějí pomoc v rozsahu několika set mi lionů korun. Jenom mzdy pro patnáct tisíc zaměstnanců představují každý měsíc více než dvě stě milionů.
