V míchaných nápojích se Jack Daniel’s kvůli své výrazné aromatické chuti příliš neprosadil. Výjimky jsou o to zajímavější
O historii, výrobě i vlastnostech legendární whiskey z Tennessee už bylo řečeno mnoho. Jak si ale stojí na současné scéně destilátů, jakému zájmu se těší, kterak se jí daří či nedaří odolávat stále silnější konkurenci? To je naše dnešní téma.
Hned zpočátku budiž řečeno jedno: produkty pod etiketou Jack Daniel’s si vedou více než zdatně. Jejich užší či širší výběr najdete v každém baru hodném toho názvu.
Právě v barech se proto poohlédneme po tom, jak je vnímána atypická whiskey, která má tu výhodu, že její zrod provází efektní a nadmíru atraktivní příběh.
„Když se podívám na čísla prodejů, je Jack Daniel’s jednou ze dvou nejprodávanějších značek whisky či whiskey vůbec,“ říká Michal Tretter, majitele populárního staroměstského Tretter’s Baru. Jeho hosté nepropadli nijak dramaticky boomu single malt whisky, tíhnou spíš ke koňakům a armagnakům. To spolu s asi dva roky trvajícím strmým růstem obliby rumů zájem o whisky trochu zbrzdilo. Nicméně v posledním zhruba roce se k nim klienti baru znovu vracejí . „Pro mne je zajímavý jeden fakt: Daniel’s je spirit s výraznou aromatickou a svéráznou chutí. Hosté jej nejčastěji pijí suchý, tedy bez ledu. Snad právě pro jeho ojedinělý chuťový projev,“ dodává Tretter. Takže čistou a „suchou“, dobře. Znamená to, že z této značky nemícháte žádný drink? „To ne, připravujeme jeden. Jediný a zřejmě nejrozšířenější, Lynchburg Lemonade,“ upřesňuje.
Co se týká výběru, vedle známé Old No. 7 tu nabízejí ještě Single Barrel. S novinkou, která atakuje trhy v posledním čase – Jack Daniel’s
Honey – v Tretter’s nepracují. Zkusili ji, zamysleli se, a nakonec ji do sortimentu nezařadili.
Proč? „Máme v nabídce několik drinků na bázi medu, v jednom případě dokonce lanýžového, ale Honey Jack mi přijde medový až moc. Dokonce tolik, že nejsem přesvědčen o kdovíjaké konzumaci v čisté varietě… U nás si zkrátka medový Jack svého konzumenta nenašel,“ vysvětlil Michal Tretter na závěr.
Zjistit, jak je to s tímhle originálním nápojem z Tennessee jinde, znamenalo jediné – vydat se na malou „Tour de Jack“ a jeho pozice tam či onde prověřit. Výsledek je svým způsobem překvapující. Ale nepředbíhejme. Černá a zlatá Cloud 9 je atypickým podnikem, možná proto se zde některé věci dějí trochu jinak. Jack – nabízejí ho v základním provedení – tu nepatří ke kdovíjakým hitům. Zájem i postavení v řadě prodávaných whisky je spíše průměrný. Nic z něho nemíchají, leda tak obvyklou kombinaci Jack & Coke, tedy s kolou. Je to zajímavé napití, ovšem možná až příliš sladké. Což ji podle mého vyřazuje ze standardních lístků klasických koktejlových barů. Ovšem Jack v baru vysoko nad městem má svůj půvab. V čisté podobě, ať už na ledu nebo nasucho, zvláštně koresponduje s atmosférou za okny. Temná noc souzní s černou etiketou, záře světel ve tmě působí podobně jako temně zlatá blýskající se hladina whiskey ve sklence.
Ani v Hemingway Baru, dnes asi nejpopulárnější zastávce milovníků mixů, s Jackem moc nepracují. „V sortimentu jej pochopitelně máme, ale stojí víceméně na okraji zájmu klientely. Když už si někdo Jacka poručí, pak v drtivé převaze čistého, na led. Občas jde i s kolou, to je ovšem díky svému chuťovému zabarvení podle mého nápoj jak dělaný pro disko bary a hudební kluby.“ Takhle vidí uplatnění Old No. 7, protože o něm je řeč, David Andrle, šéfbarman Hemingway Baru.
Nečekané setkání s Jackem můžete zažít v baru restaurace La Casa Argentina. „Černá etiketa“ tu patří k nejprodávanějším z whisky a destilátů vůbec, což je v latinsky orientované restauraci poněkud zvláštní. Skutečná zvláštnost však spočívá jinde – na lístku objevíte mezi jinými i mix jménem Honeymoon. Tedy uplatnění Honey Jacka, řekli byste.
Omyl, vážení. Tuhle specialitku připravují z verze Old No. 7 a medu, což se zdá svým způsobem bizarní. Vysvětlení však má něco do sebe: Honey je údajně až příliš medový, sladký a málo z něho vystrkuje růžky vlastní whiskey. Tedy znovu názor, který zazněl už i jinde. Pro tradiční koktejlové bary se valně nehodí. I když má stále širší základnu těch, kterým chutná, a jsou to k mému údivu povětšinou muži.
Směrem k La Casa Argentina budiž řečeno ještě jedno: Jacka mají na lístku hned v trojím provedení – Old No. 7, Single Barrel a elegantně vybalancovanou verzi Gentleman Jack.
Povidlové překvapení Když jsem už skoro nedoufal, že se mi podaří objevit Jacka coby základní bázi nějakého míchaného nápoje, nakonec jsem na takovou variantu přece jen narazil. Víceméně náhodně, když jsem toto téma zkusmo nadhodil na baru v Black Angel’s.
„Nevadí vám švestková povidla?“ zareagoval barman, který patří ke kmenové sestavě lidí za zdejším barovým pultem. Jen jsem kývl, aniž bych o otázce přemýšlel. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Jack, limetková a grepová šťáva – „obě čerstvé, a použít červené grepy, je to výraznější“ – a už řečená švestková povidla.
A kapka angostury. Než jsem se stačil ve svérázné skrumáži chutí orientovat, přišlo překvapení největší: „Zkuste to s kapkou balsamika, uvidíte,“ zazněla rada zpoza pultu. Poslechl jsem – a ejhle! Ta kapka na první pohled nesmyslné ingredience sehrála úlohu uhlazujícího, i když přece jen trochu provokujícího elementu. A chutnalo mi to víc než bez ní.
„Pracoval jsem v Americe, tam s Jackem míchají o poznání více než u nás, recepturu jsem si přivezl. A lehce upravil. Bohužel neznám původní jméno tohohle drinku, své jsem mu nedával, omlouvám se. On také nijak zvlášť nejde, je to spíš exot,“ prozradil mi barman.
Omluvit se musím já, v tom překvapení jsem nezachytil jeho jméno. Ale kdybyste po této kombinaci zatoužili, stačí říci komukoli, kolegové vás rádi nasměrují.
Jack Daniel’s whiskey je zkrátka nevyčerpatelným tématem se spoustou krásných příběhů, ale hlavně jedinečným, originálním nápojem. Nápojem, který stojí za to poznat.
Míchaná klasika
Není pravda, že kromě koly Jacka skoro nikde s ničím nemíchají. Všude tam, kde mají Jack Daniel’s Old No. 7 na lístku, nabízejí také jeden – a často jediný – koktejl: Lynchburg Lemonade. Co to vlastně je? Osvěžující freshový mix, relativně mladý. Někdy na počátku 80. let minulého století s ním přišel restauratér Tony Mason v Alabamě. Natrpklý, osvěžující nápoj si získal popularitu tak širokou, až se stal předmětem soudního sporu mezi Masonem a palírnou Jack Daniel’s. Soudní pře jsou – na rozdíl od úspěchu tohoto nápoje – nejisté. Příjemná „limonáda“ s vyhranou souhrou chutí, důrazným, ale neuzurpujícím vlivem No. 7 je dnes nejrozšířenějším míchaným drinkem s touto whiskey. Není ovšem snadné jej dobře vybalancovat. Občas se stane, že se chutě nespojí a vy vnímáte limonádu a Jacka odděleně. Tak by to asi být nemělo. Pro mne je určitě příjemnější verze, kdy se chutě provážou a spojí v takový dozvuk, který zní jako dobře zahraný akord. Vlastně tak, jak jsem to poznal třeba v Bugsy’s Baru nebo v Black Angel’s. Pro ty, kdo by snad tenhle fenomén neznali, nabízím základní složení Lynchburg Lemonade: Jack Daniel’s, Southern Comfort, čerstvá limetová šťáva, Sprite, dílek čerstvého pomeranče a může být i koktejlová třešeň. Poměry je možné upravovat podle vkusu konzumentů, proto je neuvádím. (bal)
O autorovi| Milan Ballík, spolupracovník redakce
