Zbankrotovat vás nenecháme. Pokud vám nikdo nepůjči, peníze seženeme, vzkázali předluženému Řecku šéfové států a vlád Evropské unie.
A dodali, že budou bedlivě sledovat, jak Řecko plní závazek, že během tří let sníží schodek státního rozpočtu z 12,5 procenta pod tři procenta HDP. Nechme stranou spekulaci, zda se dá věřit zemi, která se podle ekonomů potácela na pokraji státního bankrotu dohromady zhruba polovinu své existence.
Prevence nefunguje
Unie se totiž nezabývá tím, proč se Řecko do nynější situace dostalo a jak v budoucnu podobným případům zabránit. Evropská unie má sice nástroje včetně poměrně tvrdých sankcí, jak příliš rozhazovačnou zemi k disciplíně donutit, ale ještě nikdy je nepoužila. Protože o jejich použití rozhodují samy členské státy, jichž by se někdy v budoucnu mohly stejné sankce také týkat.
Příliš rozhazovačný stát může přijít o úvěry od Evropské investiční banky (EIB) či peníze z kohezního fondu. V nejhorším případě mohou ministři financí nespolupracující zemi nařídit, aby složila u Evropské komise vklad do výše 0,5 procenta svého HDP. Pokud se ani po dvou letech deficit nedostane pod tři procenta, tento vklad propadne.
Kdyby Unie od začátku proti Řecku postupovala důsledně, přišla by balkánská země o miliardy eur. Za posledních pět let dostala z EIB na podporu malých a středních podniků či na výstavbu infrastruktury pět miliard eur. Tři miliardy eur může vyčerpat od roku 2007 do roku 2013 z kohezního fondu. Na neúročený depozitní účet by musela složit více než miliardu eur, což je půl procenta HDP za rok 2008.
Ať trestá Komise**
Nabízí se řešení, aby o trestání hříšníků v budoucnu rozhodovala sama Evropská komise podle hesla „Padni komu padni“ bez ohledu na mínění ministrů financí členských států. Vystupovala by jako nezávislá instituce, podobně jako Mezinárodní měnový fond, který si výměnou za pomoc zadluženému státu umí vynutit prosazení úspor a dalších reforem.
Taková myšlenka by určitě narazila na argument některých politiků, že by šlo o ztrátu další části státní suverenity. Daně a rozpočet zatím spadají do výlučné pravomoci členských států. Jenže bez účinné prevence se může stát, že příště se už nebudou státníci bavit o pomoci jedné zemi, ale budou stát tváří v tvář krachu celého projektu
společné měny.
