Loňský rok byl pro zemědělce nejhorší od dob transformace zemědělství. Prezident Agrární komory Jan Veleba tvrdí, že zemědělci na svých bedrech nesou největší tíži krize. „Pnutí mezi zemědělci bude narůstat,“ prohlásil.
Autor: Jakub Hněvkovský
Proto očekává, že během letošního roku se zemědělci uchýlí k protestům a demonstracím podobně jako v loňském roce.
Jak dopadlo české zemědělství v loňském krizovém roce?
Jsem v denním kontaktu se zemědělci, takže vím, že loňský rok byl velmi nepříznivý. Nicméně čísla z Českého statistického úřadu mě nepříjemně překvapila. Pokud se týká hospodářského výsledku, dojde tam k hlubokému propadu. V roce 2008 české zemědělství dosáhlo zisku 9,7 miliardy korun, v boomovém roce 2007 dokonce 13,7 miliardy korun. Loňský výsledek zatím můžeme jen odhadovat, bude kolem nuly, spíš mírně nad nulou, ale jen proto, že pokud by byli farmáři v červených číslech, tak si ohrozí financování od bank.
To nebude dobré vykročení do letošního roku…
Meziroční propad tržeb českého zemědělství překročí hranici 20 procent, což je číslo, které bude v letošním roce ohrožovat mnoho hospodářů. Odhaduje se propad tržeb v řádu 20 až 25 miliard korun. Když vezmeme hrubý domácí produkt a srovnáme výsledky zemědělství s českou ekonomikou jako celkem, máme čísla za první tři čtvrtletí, celková ještě nejsou k dispozici, propad celé ekonomiky bude kolem čtyř procent. Ale když z toho vyjmeme zemědělství, tak za tři čtvrtě roku 2009 zemědělství snížilo HDP meziročně o 22,8 procenta. To je tragický výsledek a zcela jednoznačně to ukazuje, že jsou to zemědělci, kteří na svých bedrech nesou největší tíži krize. Na spotřebitele se to zatím promítá příznivě tím, že ceny potravin se drží nízko, prosincová inflace se odhaduje dokonce v řádu jednoho procenta. Ale je to na úkor zemědělců.
Podílejí se na ztrátě z nízkých cen potravin i zpracovatelé a obchodníci?
Ztráty farmářů na příjmech z prodeje hlavních komodit přesáhnou dvacet procent. Kdežto u zpracovatelů ztráty na příjmech z prodeje budou podle odhadů do pěti procent a u obchodníků kolem tří procent.
Pomůže zemědělcům stát?
V České republice jsme pravděpodobně zatím odsouzeni k tomu, že chceme-li něčeho dosáhnout, tak musíme být na silnicích, v ulicích a na náměstích. Kdežto třeba ve Francii se prezident Sarkozy postavil před kamery a řekl, že francouzský farmář nese hlavní tíhu krize a že se mu musí pomoci. U nás pomoc vypadala tak, že když se chystal Janotův balíček, obsahoval jeden nestydatý návrh – zvednout daň z pozemků pro farmáře o sto procent. My jsme tomu v parlamentu zabránili. Podle mého názoru nastalo nejsložitější období od doby transformace českého zemědělství. Zemědělství jde do pokračující hospodářské krize bez rezerv, bez zdrojů. A o tom, jak dopadne, rozhodne vývoj cen komodit v tomto roce.
Překvapilo mne, že jste loňský rok označil za nejhorší rok od dob transformace českého zemědělství. Ale před vstupem do Evropské unie bylo české zemědělství v červených číslech, potom však začalo dosahovat zisku?
To, že bude pravděpodobně zemědělství za minulý rok mírně nad nulou, vůbec nic neznamená. Je to jen signál, aby banky dál mohly půjčovat. Skutečný výsledek bude na nule. Ale rozhodující v současné době při současných cenách komodit není to, jestli je kladný nebo záporný hospodářský výsledek, ale peníze. Cash-flow se zachránilo předčasným vyplacením dotací v celé Evropě a větším objemem dotací. Ale ceny mléka se pohybují do sedmi korun, obilí je prakticky neprodejné, není je čemu zkrmit, protože dobytka je u nás stále méně. Je ho zhruba polovina na obdělávanou půdu. Přijde jaro, farmáři budou financovat svoji výrobu a nebudou mít práci. Po vstupu do Evropské unie jsme se těšili na dotace, ale netušili jsme jednu věc: Staré země EU si drží svoji vysokou výrobu, nebo ji třeba u vepřového masa ještě zvyšují. A když sníží výrobu, tak jen mírně. Ale nové země, s výjimkou Slovinska, které ale svým výkonem nic neznamená, svou výrobu razantně snižují. Třeba u výroby vepřového masa je rozdíl produkce na hlavu obrovský. Například Dánové vyrobí pětkrát více masa, než spotřebují. Česko před vstupem do EU dvacet procent vepřového masa vyváželo, dnes už ho 40 procent dovážíme. To je obecný rys. My jsme se stali odbytišti nadprodukce starých členských zemí EU a tento proces se prohlubuje.
Co tyto rozdíly způsobuje? Nižší podpora?
Způsobují to velmi odlišné podmínky. My jsme si spočítali, jaké náklady jdou na farmáře v České republice, Německu a Rakousku z Bruselu a ze státních rozpočtů jednotlivých zemí, a podělili jsme to hektary. A český farmář bere 55 procent toho, co bere rakouský, a 64,8 procent toho, co třeba bavorský farmář.
Ale neměly by se srovnat například i náklady farmářů, protože třeba v Rakousku jsou vyšší nájmy půdy a dražší pracovní síla?
Náklady na nájem půdy jsou cílená mystifikace, protože ty se až tak nepromítají, neboť farmáři v Rakousku hospodaří většinou na své půdě, kdežto čeští farmáři pracují z 80 procent na pronajaté půdě. Do detailů to spočítáno nemáme, ale ty procesy jsou jasné. Je tu neprodejné obilí, 1,7 milionu tun obilí nemá užití. Před vstupem do Unie byl agrární zahraniční obchod s mléčnými výrobky plusový, saldo bylo plus pět miliard korun. Loni už to byla jen jedna miliarda korun. Podle srovnávací studie vývoje produkce starých a nových zemí EU, kterou jsme zadali kolektivu vysokoškolských profesorů, platí, že staré země vesele vyrábějí naplno dál a nové země v podstatě rok co rok snižují produkci.
Zlepší se postavení českých zemědělců po roce 2013, kdy se mají vyrovnat podmínky pro zemědělce všech členských zemí?
Do roku 2013 bude zemědělství východních zemí dost zeslabené, kapitálově i produkčně. Ale je třeba nějakým způsobem přežít. Pokud by se rokem 2014 podmínky vyrovnaly, jak to zajišťuje přístupová smlouva, kterou v Kodani podepsal tehdejší předseda vlády Vladimír Špidla, pak by se zemědělství mohlo začít znovu vzpamatovávat. Česká Agrární komora je členem organizace COPA v Bruselu, která sdružuje všechny nevládní organizace z celé evropské sedmadvacítky. Protože jsem jedním z pěti viceprezidentů, informace mám. Staré země pomalu začaly proklamovat: Ano, podmínky by se měly vyrovnat. Já jsem tomu moc nevěřil, protože jejich reálné chování svědčí o něčem jiném.
A potvrdila se vaše skepse?
Letošní rok je určen pro oficiální diskusi o podobě společné zemědělské politiky v novém plánovacím období EU, což je období let 2014 až 2020, v příštím roce se očekává, že budou oficiální závěry. Řekne se, jaká zemědělská politika bude a bude-li nějaká reforma. Začátkem ledna proběhlo první oficiální jednání s vedením COPA, byli jsme na něm já i prezident slovenské Agrární komory. Vedení COPA jsme předložili srovnávací studii a s úžasem jsme si vyslechli, že v podstatě nejsou připraveni na vyrovnávání plateb a mají v hlavách nové přechodné období. Podle nich by se podmínky měly začít postupně vyrovnávat teprve rokem 2014.
Jak takové úvahy vnímáte? Je to absurdní. Čeká nás v Bruselu obrovská práce a půjde to ztuha. Stejný důraz jako rok co rok dáváme na boj s vládou a parlamentem o rozpočet, aby nám aspoň dali, na co v podstatě máme podle našeho názoru mandatorní nárok, budeme obhajovat rovné podmínky pro všechny po roce 2014. Budeme jednat v COPA, budeme oslovovat europoslance, vládu, všechny nové členské země. Svoláváme koncem března do Brna představitele nevládních aparátních organizací nových zemí, abychom se na podporu rovných podmínek sjednotili. Nemělo by dojít k reformě společné zemědělské politiky v EU?
Kdybych si něco měl přát, tak bych si přál, aby dotace zmizely v celé Evropě, protože nevěřím, že se podmínky vyrovnají. Stejně zase něco vymyslí, jsou zkrátka silnější než my. Prezident Klaus má bohužel pravdu, je jediný politik, který vidí trochu dál než všichni ostatní, kteří pod vidinou tučných prebend z Bruselu všechno jen papouškují.
Nebyl by to definitivní konec českého zemědělství?
Kdyby dotace zmizely, pak by se teprve vidělo, ale já osobně bych o české zemědělce strach neměl. Jenže realita je taková, že o směru společné agrární politiky, já bych spíš přesněji řekl společné dvojkolejné zemědělské politiky, rozhodují dva nejmocnější agrární státy, to znamená Francie a Německo. Takže se teď budeme rok a půl bavit o společné zemědělské politice, osmdesát procent z toho budou slohová a řečnická cvičení, a já si skutečně počkám, jak to dopadne.
Zkusíte si tipnout?
| JAN VELEBA (63) |
| Zemědělský inženýr, promovaný sociolog a pedagog. Vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Pracoval jako vedoucí Školního statku ve Velkém Meziříčí, poté byl ředitelem Státního statku Křižanov, od roku 1992 spolumajitelem a jednatelem firmy JHYB Jakubovický dvůr. Byl předsedou Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, v roce 2005 byl zvolen prezidentem Agrární komory ČR a viceprezidentem COPA, sdružení nevládních organizací Evropské unie. Je ženatý, má dva syny a dceru. Jeho zálibou je literatura vztahující se k české státnosti a historickým osobnostem. |
Myslím, že žádné velké změny nepřijdou. Francouzi tomu zkrátka zabrání. Nejen oni, i Němci a Španělé. Když jedete přes francouzský venkov, tak vás občas napadá, kam vlastně ty dotace jdou. Není to nikde vidět. Proto se bojím, kdyby se tamním zemědělcům peníze sebraly, dopadne to bídně. Je to jeden velký otazník. Tlaky liberálů budou stoupat, ale pak Sarkozy řekne: Tak to nebude. Je otázkou, kdyby se na peníze sáhlo a farmáři to nepřežili, co tyto země budou s venkovem dělat. Takže je to velmi složité.
Věříte českým politikům, že budou v Bruselu dostatečně silně hájit zájmy českých zemědělců, nebo raději budete spoléhat na sebe?
Podívejte se do průzkumů veřejného mínění, kolik lidí českým politikům věří. A zemědělci nežijí ve vzduchoprázdnu. Musíme tedy spoléhat sami na sebe. Spíš bych byl rád, kdybychom přesvědčili prezidenta, aby nám pomohl. Tomu v tomto případě věřím. Ale českým politikům moc ne. Bohužel.
Sami na sebe spoléháte i doma. Předvedli jste to na několika úspěšných nátlakových akcích…
Je mi líto, jinak se to tady nedá dělat.
Vybojovali jste si 3,5 miliardy korun navíc ze státního rozpočtu. To není navíc. Ale je to víc, než nám chtěli dát. Budete stejně razantně postupovat i v letošním roce? Ze statistických čísel mi jednoznačně vychází, že pnutí mezi zemědělci bude narůstat. Předpokládám, že ten tlak z naší strany bude pokračovat. Zatím neplánujeme žádné akce, ale v terénu se rodí ohniska, lidé říkají, že je třeba vyrazit proti obchodním řetězcům. To nepomohl ani zákon o tržní síle? Uvidí se. Zákon teprve začátkem února vstoupil v platnost. Druhý názor v terénu je, že je třeba se postavit na otevřený odpor proti mlékárnám. V terénu to doutná, co z toho vzejde, nevím. To vyjde zdola, je to jejich mléko, jejich zboží, a když řeknou, udělám všechno, aby se akce zorganizovala a abychom byli úspěšní. Ale musí to mít masovější základnu. Stav je tak ekonomicky napnutý, že k něčemu během roku určitě dojde. Ale zároveň jsme si předsevzali, že budeme nejdříve intenzivně jednat, až pak přijdou další kroky. Chystáme jednání se Státní veterinární správou k jejich byrokracii, přehnaným kontrolám, které obtěžují farmáře. Chystáme také jednání s vedením ministerstev zemědělství a financí. Vloni protestovali chovatelé skotu proti podnákladovým cenám mléka. Pomohlo to?
Situace je taková, že za loňský rok budou tržby farmářů produkujících mléko zhruba o šest miliard nižší než rok předtím. Ten, kdo je specializován na mléko, si vloni bez rozdílu, zda byl malý, střední nebo velký, vyrobil velkou ztrátu. Tito farmáři mají velké problémy, protože mají nainvestováno, mají splácet bankám, ale cena mléka jim to neumožňuje a jejich investice se teď znehodnocují. Přitom jestli jsme v něčem evropská špička, tak je to v užitkovosti krav. Třeba u holštýnského černého plemene všechny krávy měly za poslední uzavřený rok průměrnou užitkovost 8660 kilogramů mléka. Jsme třetí v Evropě.
Ale teď už jdou ceny mléka trochu nahoru?
Jsou patrné signály, že se cena trochu zvedá, ale my jsme očekávali, že to půjde rychleji. Mlékaři dělají chybu. Já jsem je prosil, aby po Novém roce udělali jasný cenový signál, aby farmáři přestali uvažovat o redukci stavů. Protože se uzavřel rok a farmáři zase spočítají, kolik na tom prodělají. Takže se bojím, že se rozhodou k další redukci stavů. Současná cena mléka odhadem za prosinec je kolem 7 korun, bude to 6,70 až 6,80, ale hranice rentability začíná na 7,50 koruny. Myslím, že si mlékárny řežou větev a dojdou do situace, že nebudou mít surovinu, protože stavy dojnic se dál sníží.
A dá se říci, jestli už se výrazněji snížil stav krav?
Odhaduji, že za minulý rok se snížil stav asi o 30–35 000 kusů dojnic. Proces snižování produkce mléka začal. Za loňský rok statistické číslo: minus 3,6 procenta výroby mléka. A bude se to zrychlovat.
K propadu za minulý rok přispěly hlavně nízké ceny mléka nebo i dalších komodit?
Nejdůležitější v objemu tržeb je pro farmáře na prvním místě obilí, na druhém maso a na třetím mléko. Pořád sice mluvíme o mléce, ale stejný propad zaznamenaly ceny obilí. Je tu málo dobytka. Když srovnáme začátek transformace českého zemědělství na počátku 90. let a současnost, tak je tu už jen 50 procent prasat, u skotu je to stejné. Proto dochází k velké strukturální nerovnováze. Hektary půdy jsou přibližně stejné, vyrábí se pořád stejně, je tady přebytek obilí, protože dobytka pořád ubývá. A to ničí ceny. Jsou ani ne na poloviční úrovni proti boomu, který tady byl v roce 2007. Jsou špatné ceny brambor, v současné době farmář dostává za kilo konzumních brambor asi dvě koruny. Na hranici rentability jsou ceny kuřat. Když se to všechno nasčítá, dojde ke snížení tržeb o 20 až 25 miliard korun.
Je kromě mléka ještě Česká republika v některých komoditách soběstačná, nebo se už téměř všechno dováží?
Jsme jednou z mála vyspělých zemí, které slovo soběstačnost ve svém portfoliu vůbec nemají. Taková politika je nebezpečná a může se vymstít. Po vstupu do Evropské unie se soběstačnost snižuje ve všem. U vepřového masa jsme soběstační asi ze 60 procent. Dobře jsme na tom s hovězím masem, protože se tolik nejí, máme spotřebu asi 9 kg na hlavu. To je vedle mléka jedna z posledních komodit, kde jsme soběstační. Soběstační už nejsme v cukru, přitom za první republiky jsme vyráběli asi 12 procent cukru na světě. Sýrů už se vloni dovezlo 50 procent naší spotřeby. Rok co rok jdeme se soběstačností dolů.
Zástupci zemědělců hrozili, že pokud nebudeme soběstační, budou se zvyšovat ceny. Ale zatím k tomu nedochází.
Přerušení tlaku na zvyšování cen potravin způsobuje hospodářská krize. Snížení koupěschopnosti vytváří tlak na snížení poptávky všech druhů zboží. Až krize odezní, proces bude znovu nastartován. Svět nemá dost potravin. Jsem bytostně přesvědčen, že stát, který bude mít zajištěnu energii, vodu a potraviny, bude v určité výhodě. Kdo nebude mít své zdroje a bude závislý na dovozech, při jakémkoli výkyvu může mít problém. Je zákonité, že ceny budou nízké jen do určitého okamžiku. Pokud domácí konkurence klesne pod určitou hranici, nastane moment, že se cena potravin zvýší.
