Populista Demokratické strany Sanders by rád oškubal finančníky. A zvedl daně všem Američanům
I kdyby se prezidentskou kandidátkou Demokratické strany nakonec stala Hillary Clintonová, vešel by její protivník do dějin americké politiky jako pozoruhodný zjev. Bernie Sanders se na začátku února stal v nevypočitatelném státu New Hampshire prvním samozvaným socialistou (a coby judaista i prvním nekřesťanem), který kdy vyhrál jakékoli prezidentské primárky. Zároveň je, co paměť sahá, s majetkem ve výši tři sta tisíc dolarů daleko nejchudším uchazečem o prezidentský úřad, který svůj boj dotáhl - řečeno sportovní terminologií - až do semifinále. Po dvanácti letech ve funkci starosty vermontského města Burlington si navíc získal pověst člověka, jenž splní, co slíbil.
A právě to nahání mnoha Američanům strach, protože Sandersův levicový zápal je nepopiratelně autentický a jeho kampaň přináší jeden neortodoxní slib za druhým - rozbitím velkých bank počínaje a školstvím zdarma konče. Jak by tedy vypadaly Spojené státy, kdyby se nějakou shodou okolností Sanders skutečně stal jejich 45. prezidentem?
Proč Bill mlčí
Střízlivá odpověď zní, že ani politické nadšení se nejí tak horké, jak je kampaň uvaří, přinejmenším ze tří důvodů. Zaprvé Sandersovu kampaň žene jeho odpor vůči rostoucí majetkové nerovnosti mezi Američany; nejbohatších pět procent Američanů vlastní více majetku než nejchudších 40 procent. To má háček: tato statistika nebere v potaz příjmy, nýbrž prostý rozdíl mezi hodnotou majetku a de facto hodnotou zadlužení. Podle tohoto kritéria je na tom opravdu zle „pouze“ 12 procent Američanů. Táhnou statistiku dolů tak mocně, že při sečtení všech aktiv a pasiv nejchudších 40 procent Američanů vychází nula. Kdokoli má tedy v kapse desetikorunu a nemá dluhy, je podle této optiky bohatší než 40 procent Spojených států. Sanders to jistě ví; jestli to vědí i jeho voliči, je jisté méně.
Zadruhé neobvyklá dávka Sandersovy autenticity neznamená, že by senátor nebyl schopen politického kšeftu. Velmi hlasitě - a právem - si podává Hillary Clintonovou kvůli tomu, že přijala přes 600 tisíc dolarů za přednášku pro dravou investiční banku Goldman Sachs. Zcela bez povšimnutí však nechává 140 milionů dolarů, které si vypřednášel její manžel, exprezident Bill Clinton, v době, kdy Hillary byla ministryní zahraničí. Nejméně 55 milionů přitom přišlo od cizích vlád nebo zbrojařských korporací, které byly v inkriminované době tak či onak v jednání s Obamovou administrativou.
Zdroje z Washingtonu sdělily časopisu Forbes, že to má svůj důvod. Vedení Demokratické strany uzavřelo s Clintonovými nepsaný obchod: partaj bude mlčet o střetu zájmů Billa a Hillary a oni na oplátku nebudou kritizovat ekonomicky spornou povahu mnoha tahů Obamovy administrativy, především dramatického zavedení povinného zdravotního pojištění. Ve srovnání s centristickou Clintonovou vládou uhnul Obama výrazně doleva - ovšem Bill, jindy velmi citlivý na své „místo v dějinách“, o tom neřekl ani slovo.
A konečně i kdyby předcházejících bodů nebylo, prezident Sanders by s největší pravděpodobností čelil Kongresu ovládanému republikány; některé z jeho výstřednějších záměrů by však patrně narazily i u demokratů. Tento text se proto kvůli názornosti soustředí na to, co by se dělo, kdyby Sanders své dnes proklamované cíle skutečně prosadil. Odkud chce vzít peníze na zdravotnictví a školství poskytované zdarma - navíc tak, aby na to „běžný Američan nemusel přispět ani desetník“? Vezměme to bod po bodu.
Sandersovo desatero
1) Posílené daňové výnosy zákazem offshorových daňových rájů pro americké korporace. „V jediné pětipatrové budově na Kajmanských ostrovech sídlí 18 tisíc velkých amerických firem,“ dokládá Sanders absurditu praxe, kvůli níž USA ročně přicházejí o sto miliard dolarů. Jeho postoj se zde příliš neliší od politiky Obamovy administrativy.
2) „Robinhoodovské“ zdanění burzovních spekulací. Poplatek ve výši 0,03 procenta z hodnoty transakcí by za deset let přinesl 325 miliard dolarů, tvrdí Sanders. Podle odpůrců by to vedlo k úprku finančníků na méně regulované trhy a s tím i k poklesu výkonnosti celé ekonomiky.
3) Konec daňových úlev a subvencí pro energetiku. To by mělo státní kase přinést 113 miliard dolarů. Potíž je v tom, že na placení korporátní daně se podílejí zaměstnanci (rozuměj „běžní Američané“), podle odhadu týdeníku The Economist v tomto případě čtyřmi až šesti miliardami dolarů ročně; to je docela dost desetníků.
4) Zavedení progresivní daně z nemovitostí v hodnotě přes 3,5 milionu dolarů; měla by za deset let vynést 300 miliard. Zasáhla by pouze zhruba jedno procento nejbohatších Američanů. 5) Zdanit dividendy a kapitálové zisky stejnou sazbou jako mzdy. Nejvyšší sazba daně ze mzdy je 39,6 procenta, zatímco z dividend a kapitálových zisků je 23,9 procenta.
Opatření by mělo státu vynést zhruba půl bilionu dolarů. Ekonomové si zoufají, protože považují dividendy již dnes za zdaněné dvakrát (jednou je daní firma, podruhé akcionář). Na druhé straně i Warren Buffett říká, že je pitomost, aby platil menší daně než jeho sekretářka. Sporné opatření, ale nikoli absurdní.
6) Zrušení Bushových daňových úlev z let 2001 a 2003; mělo by to vynést 400 miliard dolarů. Samo o sobě to není příliš významné, ale v kombinaci s ostatními opatřeními to hrozí zadušením růstu podle vzorce „stokrát nic umořilo osla“.
7) Zrušení stropu plateb sociálního pojištění (platby dnes rostou progresivně až do ročního příjmu 250 tisíc dolarů). Potíž je v tom, že pojištění je pojištění, nikoli jen tak ledajaká daň; při neomezených platbách by držitelé pojistky požadovali také neomezené plnění, což asi Sanders na mysli nemá.
8) Potrestat Čínu za forexovou manipulaci. To by mělo podle Sanderse přinést 500 miliard dolarů. Jsou to však spojité nádoby: levný jüan škodí americkým výrobcům, ale prospívá spotřebitelům, dražší jüan působí obráceně. Tak či onak to nějaké desetníky z kapes běžných Američanů stojí - a bude stát.
9) Zastavit plýtvání v Pentagonu. Podle Lawrence Korba, někdejšího náměstka ministra
obrany z administrativy prezidenta Reagana, jehož citoval deník The New York Times, by se dalo ušetřit sto miliard dolarů ročně, aniž by to schopnosti amerických ozbrojených sil nějak omezilo.
10) Zajistit pro federální program Medicare (jenž poskytuje zdravotní pojištění seniorům) levnější léky. To by mělo za deset let ušetřit 240 miliard dolarů. Nakolik by to poškodilo farmaceutický průmysl, není z takto hrubého náčrtu zjevné.
Ještě blbější
Časopis Forbes spočítal, že Sandersův program oživení ekonomiky by celkem stál 3,8 bilionu dolarů ročně. I kdyby výkonnost americké ekonomiky zůstala stejná jako dnes, daňový výnos by pokryl zhruba polovinu; pro zbytek by Sandersova Amerika musela na finanční trhy, kde lze předpokládat nedůvěru a tím zdražení poskytovaných peněz, což by proces dále komplikovalo. Sanders z toho vychází jako nejeden levicový politik: správně definuje problém, ale navrhuje řešení ještě pokud možno zhoubnější. l
Svět podle Sanderse
Jak by Bernie Sanders chtěl, aby vypadala americká ekonomika po zásazích jeho administrativy
Daně a spol.
Graf znázorňuje, odkud chce Sanders brát
v příštích deseti letech na své programy
peníze (v bilionech USD)
Celkem 17 bilionů USD
4,29
zdravotnická daň ze mzdy
(platí zaměstnavatelé)
3,44
zdravotnická daň z příjmu
3,00
daň z finančních transakcí
2,99
redukce daňových úlev
1,69
sociální pojištění
1,00
působení zákona proti daňovým
útěkům (praxe, kdy americké
firmy stěhují svá sídla do zemí
s nižšími daňovými sazbami)
0,34
zvláštní daň ze mzdy,
jejíž výnos bude použit
na financování
rodičovské dovolené
0,24
daň z nemovitostí
Jak porostou mzdy
Předpokládané zdroje růstu průměrné roční
mzdy po zavedení Sandersových opatření
(v USD)
Celkem 11 321 USD (z roku 2014)
4889
příspěvek zaměstnavatele
na zdravotní pojištění
2203
růst HDP
1979
minimální mzda ve výši
15 USD/hod.
1292
odhad Kongresu
567
zákonné odstranění
diskriminace žen nižšími platy
242
zákonné zakotvení
role odborů
149
zákonné zakotvení odměn
za přesčasy
Chudoba
Počet lidí žijících pod hranicí chudoby
(23 550 USD ročního příjmu
pro čtyřčlennou rodinu,
11 490 USD pro jednotlivce)
Výkonnost ekonomiky
Jak předpovídají růst amerického HDP
Kongres a Sanders (v bilionech USD
z roku 2014)
mzdy
Růst reálných mezd od roku 1959
v dolarech z roku 2014, jak si jej po roce
2016 představují Kongres a Sanders
Zdroje: Congressional Budget Office; Gerald Friedman: Estimating Cost and Revenues for Sanders Single-Payer
Sandersův levicový zápal je nepopiratelně autentický a jeho kampaň přináší jeden neortodoxní slib za druhým.
O autorovi| Daniel Deyl * deyl@mf.cz
