Mít či nemít krásné a nové protokolární pero? To je otázka! Prezident Václav Klaus si s odpovědí evidentně moc hlavu nelámal, když při návštěvě Chile během uvítacího ceremoniálu pero odcizil.
Foto: archív Profit
Dnes už o tom mluví celý svět. Možná by to mohl někdo považovat za mezinárodní ostudu, na druhou stranu — berme to z té lepší stránky. Alespoň na chvíli se média oprostila od Věcí veřejných a štěnic v bytě Kristýny Kočí.
Osobně musím před panem prezidentem smeknout. Odcizit totiž pero doslova a do písmene v přímém přenosu, právě ve chvíli, kdy je na něj upínána pozornost kamer, je kousek hodný architekta. Zejména bych vyzdvihla to, jak bravurně a velmi zkušeně pero přesune do své kapsy. Nechybí ani závěrečný spokojený výraz, v němž se odráží radost z toho, že nebyl přistižen a že se dílo podařilo. Troufám si říct - naprosto dokonalý zločin. Kam se hrabe velká sýrová loupež!
Možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, proč prezident pero vzal, když by ho stejně nakonec dostal. Zřejmě tu sehrál roli adrenalin, možná i trochu nuda či únava po dlouhém letu. Rozhodně by stálo za to zjistit, kde pero nakonec skončí. Zda na prezidentském stole či jako dárek manželce z daleké cesty. Třeba se ale za pár dní od prezidenta dozvíme, že to z jeho strany byl dlouho připravovaný puč a že mu to poradil pan Tluchoř. Každopádně je nutné říct, že kdyby v politice šlo při krádežích vždy jen o pero, byla by na tom naše země o poznání lépe.
