Je pozoruhodné, že Zeman při hodnocení svého prezidentského působení neocenil jako svůj největší přínos zlepšení vztahů s Čínou, ale přisvojil si zásluhy vlády Petra Nečase
Dožití poloviny svého prezidentského mandátu oslavil Miloš Zeman spolu s čínským lidem. Na přehlídce k 75. výročí čínského vítězství ve světové válce přitom stál po boku nejen čínského prezidenta a cara Putina, ale i takových celebrit světové politiky, jako je venezuelský prezident Nicolás Maduro, pod jehož vládou se ropná velmoc změnila v hladový slum, a súdánský prezident Umar Bašír, na něhož je vydán mezinárodní zatykač pro spáchání četných válečných zločinů.
To nebyly zrovna okamžiky, kdy by český občan měl být hrdý na diplomatické úspěchy hlavy státu. Alespoň že k čínskému prezidentovi tentokrát Zeman přivezl místo plyšového Krtečka fotbalistu Pavla Nedvěda. Zřejmě aby Si Ťinpchingovi podepsal dres z Juventusu. Přinejmenším se Česko svou prezentací posunulo od předškolního věku k věku postpubertálnímu. Je docela možné, že česká zahraniční politika této mentalitě už delší čas odpovídá. Z jednoho pangejtu, kde to Václav Havel přece jen trochu přeháněl s dalajlamou a udělal z Česka úplně zbytečně zlého protičínského hocha v Evropě, který si vysloužil trest v podobě blokování většiny ekonomické spolupráce, jsme najednou v pangejtu opačném. Možná že to, co nám přijde směšné a suverénního státu nedůstojné, považuje Číňan za standard slušného chování či za definitivní odčinění toho, co dříve považovali za urážlivé a nepřátelské chování. Ani Zemanovi kritici nemohou popřít, že k evidentnímu oteplení hospodářských vztahů s Čínou dochází a nejde jen o příchod CEFC China Energy do J&T a její realitní nákupy historických budov v centru Prahy. Nebo o pandu, kterou chtěl pražské zoo pořídit z vlastních peněz ministr financí Babiš. Podnikatelé, jimž se otevírají příležitosti, na něž roky čekali, jsou Zemanovou aktivitou nadšeni a ona pověstná pražská kavárna se svými tibetskými vlaječkami zuří. A to prezidenta osobně jistě velmi baví, protože je prostě takový.
Platíme za to ztrátou důvěry u svých spojenců v Unii? Patrně z toho nejsou nadšeni, ale dávno vědí, že Češi a zejména jejich prezidenti vždy zlobili a zlobit budou. A navíc že prezident je v této zemi kladečem věnců a na reálnou politiku má velmi omezený vliv. Jak vidno třeba z problematiky imigrantů, kde by proti nim Zeman nasadil armádu, ale Sobotka je pod tlakem Unie prostě bude přijímat a ani necekne. A nakonec sami naši spojenci v Číně mají své zájmy. Z tohoto pohledu jsou citlivěji vnímány nákroky nejen prezidenta, ale i vlády k Putinovu Rusku či viditelný vládní odklon od naší dřívější silně proizraelské politiky na Blízkém východě.
Pozoruhodné je, že Zeman při hodnocení svého prvního prezidentského poločasu neocenil jako svůj největší přínos zlepšení ekonomických vztahů s Čínou, když už je kvůli tomu ochoten ze sebe dělat před vlastními občany legračního dětinského staříka hrajícího si s plyšovým Krtečkem a fotit se s celkem dost odpudivými představiteli ne zrovna demokratických zemí. Místo toho si přivlastnil zásluhy vlády Petra Nečase, které plně náležejí pučistickému tandemu Šlachta – Ištvan. Tedy dovolíme si alespoň doufat, že v této trestněprávní blamáži nemá pan prezident prsty.
Každopádně v polovině prezidentského mandátu je načase rozhlížet se po tom příštím prezidentovi. Sám Zeman by za sebe nejraději posadil na Hrad předsedu Ústavního soudu Rychetského, což je určitě kandidát, kterého by ve funkci rádo vidělo docela dost lidí. Alespoň toho Krtečka by si nejspíše odpustil, stejně jako neustálou potřebu demonstrovat své pravomoci vůči zbytku politické scény. Lze se však obávat, že klidné doby nás nečekají a současný prezident, pokud zachová alespoň poslední zbytky svého zdraví, tak bude znovu kandidovat a najde dost věrných voličů. A v tom případě to bude teprve pořádně odbrzděný happening svérázného prezidentského vkusu. Protože při druhém mandátu se už na další kandidaturu nemusí ohlížet. Každopádně už dopředu by bylo rozumné koordinovat manipulaci s korunovačními klenoty s oslavami pětasedmdesátého výročí vítězství ve Velké vlastenecké na ruské ambasádě.
Alespoň že Zeman čínskému prezidentovi tentokrát přivezl místo plyšového Krtečka fotbalistu Pavla Nedvěda. Zřejmě aby Si Ťinpchingovi podepsal dres z Juventusu.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
