Češi uspěli v miliardovém projektu také proto, že se nepletli do politiky
Srb Zlatan si příliš obav z budoucnosti nedělá. „Přežil jsem již horší věci, než je nějaký ČEZ. Třeba nám zvednou platy a zaměstnají i někoho dalšího z rodiny,“ tvrdí. Svérázně tak komentuje největší zahraniční investici v Bosně a Hercegovině. „Zatím jen všichni slaví a slibují, uvidíme, jak to tady bude vypadat za několik let,“ dodává Zlatan. Příjmení zveřejnit odmítá, nechce mít opletačky se svými nadřízenými. Již několik let totiž pracuje pro elektrárnu Gacko u přibližně šestitisícového městečka Gack. Z elektrárny se před pár dny stal jeden z klíčových zahraničních projektů společnosti ČEZ.
Kdo se nepletl, vyhrál.
Generální ředitel české firmy Martin Roman podepsal ve středu 16. května s premiérem Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině Milodarem Dodikem implementační smlouvu o vzniku nového společného podniku NERS. Nová firma zmodernizuje a rozšíří zmíněnou tepelnou elektrárnu a uhelný důl v Gacku. Hodnota projektu, která činí 1,4 miliardy eur (asi 39 miliard korun), je současně i jednou z největších investic do energetiky v Evropě. ČEZ získá ve firmě NERS 51 procent akcií. Státní energetická firma Elektroprivreda Republiky Srbske (ERS) zbytek. „Podpisu předcházela tříletá příprava projektu. Pro Čechy jsme se rozhodli i proto, že se v minulosti nevměšovali do politických problémů v Bosně a Hercegovině,“ konstatoval generální ředitel ERS Pantilija Dakič. A premiér Dodik dodává: „Některá jednání s ČEZ byla mnohdy hodně ostrá. Občas to i vypadalo, že skončí předčasně. Nyní však mohu říci, že Gacko určitě není posledním společným projektem s Čechy.“
Pozor, čerstvě natřeno!
O tom, že jde o skutečně významný projekt, svědčí i přípravy, které podpisu smlouvy předcházely. Některým přítomným pamětníkům z Česka připomínaly dobu strávenou v povinné základní vojenské službě. „Něco na způsob, jsou-li listy u stromů málo zelené, pro jistotu je přetřeme lepší, ještě zelenější barvou,“ konstatoval jeden z přihlížejících. Po areálu elektrárny pobíhalo několik zaměstnanců se štětci a barvou a natírali, co nabarvit šlo a mělo vypadat nově. To o několik hodin později proklínali někteří aktéři podpisové akce, když se o takto vylepšené zařízení omylem otřeli. Další skupinka zaměstnanců elektrárny zase s pomocí vodního děla na hasičské cisterně čistila proudem vody venkovní prostory podniku. Někteří zaměstnanci do nově vzniklých záhonů sázeli květiny.
Češi slavit neumějí.
Jak vedení elektrárny Gacko, tak její zaměstnanci věří, že jim spojení s ČEZ přinese jen samé výhody a prosperitu. „Projekt zajistí práci přímo v elektrárně nebo v dolech navíc tisíci lidí, další pracovní místa mohou vniknout v navazujících oborech,“ konstatoval Dakič. V současnosti pro elektrárnu a důl pracuje 1360 lidí. V okrese zhruba s dvanácti tisící obyvateli významnější zaměstnavatel neexistuje.
Ne ve všem si však budou partneři rozumět. Krátce po podpisu smlouvy totiž následoval raut pro pozvané hosty a souběžně s ním i lidová veselice pro zaměstnance elektrárny a jejich rodiny. Té se zúčastnilo takřka celé městečko Gack.
Při přípravách zmíněných akcí se však neshodl ČEZ se svými srbskými partnery. Česká firma chtěla nechat pořádání akce na svém cateringovém partnerovi, Srbové naopak trvali na tom, že jej uspořádá někdo z místních. Po několikahodinových jednáních bylo rozhodnuto. Raut a veselici uspořádají místní. Ve stanu označeném oranžovou barvou ČEZ zase připraví občerstvení česká cateringová firma. „A bylo to rozumné řešení. Srbové jsou lepší organizátoři podobných akcí než Češi,“ upozornil jeden ze zaměstnanců elektrárny. A dodal: „Je lepší svěřit organizaci někomu, kdo umí uspořádat třídenní svatbu, než firmě, jejíž největší akcí je večírek po nějakém koncertě. Vždyť i naše veselice bude trvat tři dny. My vydržíme, na rozdíl od jiných.“ Narážel tak na místními bedlivě sledovanou osobu Martina Romana. Ten u slavnostní tabule nevydržel ani dvě hodiny. Uprostřed hostiny se rozloučil a spolu s dalšími managery ČEZ odjel na letiště.
Naopak premiér Dodik se z podpisové akce snažil vytěžit politické maximum. Krátce poté, co ze slavnostního oběda Roman odešel, opustil premiér VIP stan a spolu s početnou ochrankou zamířil mezi slavící „lid“. Někteří tleskali a snažili se s Dodikem o přípitek, další dávali jasně najevo, že je premiér nezajímá. „Jako v jednom z mála okrsků tady prohrál volby, proto se snaží situaci napravit,“ prohlásil jeden z přihlížejících. Poněkud s předstihem. Parlamentní volby v Republice Srbské v Bosně a Hercegovině budou až za dva roky.
Složitější než se čekalo.
Vedení ČEZ považuje Gacko za jeden z klíčových projektů. Podobných příležitostí, kdy lze získat majoritní podíl v projektu na výstavbu nové elektrárny a současně i v uhelném dole již v Evropě příliš není. Nic jednoduchého však českou firmu nečeká. Dle odborníků, které oslovil týdeník EURO, je velmi složité zorientovat se na trhu s elektřinou v Bosně a Hercegovině. Země je rozdělena do dvou etnických částí. První s chorvatsko-muslimským obyvatelstvem ve Federaci Bosny a Hercegoviny, druhá se srbským v Republice Srbské v Bosně a Hercegovině. Každé z těchto etnik má vlastní elektroprivredy, tedy elektrozávody.
Na území této parlamentní konfederativní republiky dnes působí tři energetické firmy, Elektroprivreda Republike Srpske, Elektroprivreda Bosny i Hercegoviny a, aby byla situace ještě složitější, vlastní energetický podnik má i chorvatská část, Elektroprivreda Hrvatske Zajednice Herceg-Bosne.
Navíc každá z těchto uvedených energetik má svého vlastního regulátora, který respektuje specifika toho onoho trhu. A každý z těchto regulátorů má samostatné právo a povinnost stanovit ceny elektřiny. Ty respektují nejen možnosti výrobců elektřiny, ale i nakupujících. Takže v jednotlivých etnikách neplatí stejné ceny proudu. A federace Bosny a Hercegoviny dokonce prodává elektřinu Elektroprivredě Herceg-Bosne za cenu vyšší než svým koncovým zákazníkům. V současné době navíc platí, že ceny elektřiny jsou nejnižší v Republice Srbské. Na rozdíl od chorvatské energetiky zbylé dvě disponují mírným přebytkem elektřiny. Srbská část až s třicetiprocentním, přičemž polovinu produkce vyrábí ve vodních elektrárnách, zbytek v tepelných. Právě přebytek obchodní bilance s elektřinou v srbské republice vábí obchodníky Skupiny ČEZ. V okolních zemích je totiž proudu nedostatek a lze jej prodat za zajímavé marže. Pokud se však podaří sehnat dostatečné transportní kapacity.
Snažte se a uvidíme.
ČEZ navíc věří, že se firmě podaří dostat v srbské části Bosny a Hercegoviny k dalším zajímavým a lukrativním projektům. „Ve vodních elektrárnách máme výrobní potenciál ve výši zhruba deseti tisíc gigawatthodin elektřiny ročně. Z toho však využíváme jen tři tisíce,“ tvrdí Dakič. A upozorňuje, že existuje řada příležitostí pro výstavbu středně velkých elektráren o instalovaném výkonu padesát megawattů, které jsou ekonomicky velmi výhodné. „Pro jejich vybudování a následně i provozování budeme hledat vhodného partnera. Když se spolupráce s ČEZ v Gacku osvědčí, budeme s touto firmou pokračovat i v těchto projektech,“ tvrdí Dakič. ERS již dal šedesát licencí na výstavbu malých vodních elektráren instalovaného výkonu do pěti megawattů. Především menším investorům, ti velcí o ně neprojevili zájem. „ERS rovněž požádalo centrální vládu o udělení licence na výstavbu vodních elektráren s instalovaným výkonem nad deset megawattů a pro ně hledáme vhodného partnera. Zřejmě jednoho. Je lepší jednat s jedním než s deseti,“ konstatoval Dakič. Vláda Bosny a Hercegoviny by o žádosti ERS měla rozhodnout v nejbližších dnech. „Bude-li její stanovisko kladné, chceme s ČEZ či jiným partnerem začít stavět za dva až tři roky. Když se dohody podaří dosáhnout, budou vodní elektrárny dodávat elektřinu dříve než nové tepelné. Je dobré vybudovat pět až šest těchto zdrojů o výkonu deset megawattů než jednu o výkonu 600 megawattů,“ dodal Dakič. Náklady na výstavbu jedné megawatthodiny instalovaného výkonu ve vodní elektrárně odpovídají zhruba jednomu milionu eur. „Podobné projekty jsou pro investora velice výhodné a relativně rychle návratné. Bude-li nám to umožněno, rádi se jich zúčastníme,“ tvrdí Martin Roman.
Černohorci mají smůlu.
Největším projektem, který ERS již několik let plánuje, je výstavba přehrady Buk Biela, která měla kromě pozemků v Republice Srbské zaplavit i část území sousední Černé Hory. Její součástí měla být i vodní elektrárna o instalovaném výkonu 500 megawattů, jeden z ekonomicky nejvýhodnějších projektů svého druhu v Evropě. Proti se však postavili černohorští ekologičtí aktivisté, kteří se obávali přílišného poškození přírody. „Vydal jsem příkaz vypracovat projekt tak, aby nebylo zatopeno území Černé Hory. Součástí projektu by měla být i menší vodní elektrárna o výkonu zhruba 350 megawattů,“ dodal Dakič. Černohorci tak mají smůlu. V případě výstavby projektu dle původních plánů měli dostávat třetinu vyrobené elektřiny, takto nedostanou nic.
Zemětřesení nehrozí
Hodnota kontraktu, který uzavřel ČEZ s ERS, je zhruba 1,4 miliardy eur. Státní srbská společnost nejprve ocení hodnotu elektrárny Gacko I. Tedy zdroj o instalovaném výkonu 300 megawattů, vystavěný v první polovině osmdesátých let převážně s použitím ruských technologií. Současně s elektrárnou ocení i přilehlý hnědouhelný důl. Oba provozy posléze vloží do společného podniku NERS. Hodnota zmíněného majetku se bude počítat ke konci letošního roku. ČEZ poté navýší základní kapitál společnosti NERS o 400 milionů eur. Zbytek prostředků potřebných na další rozvoj podniku získají oba partneři formou projektového financování, jehož konečná struktura bude známa na přelomu letošního a příštího roku.
Společnost NERS, ve které má ČEZ 51 procent, pak začne stavět novou moderní tepelnou elektrárnu o instalovaném výkonu 600 až 700 megawattů. O přesném typu zdroje zatím nebylo rozhodnuto. Zároveň začnou i investice do odkrytí nových těžebních front v přilehlém uhelném dole. Vytěžitelné zásoby suroviny jsou odhadovány přibližně na 250 milionů tun uhlí, respektive lignitu. Celkové zásoby v uhelné pánvi Gacko jsou ještě o padesát milionů tun vyšší. Kvůli jejich úplnému dotěžení by však bylo nutné přesunout část okolní zástavby. Těžbu uhlí komplikuje vysoká hladina spodní vody, protože se pánev nachází v krasové oblasti. S tím souvisí i zvýšené tektonické nebezpečí, které ovlivní i výstavbu nového zdroje. „Je to dáno tím, že jsme v krasové oblasti. Hrozba zemětřesení je jen teoretická a vše řešíme ve standardech, které platí v Evropské unii,“ tvrdí generální ředitel elektrárny Gacko Vlastimil Savičevič. Posílena je tak mimo jiné vysoká nadzemní konstrukce v elektrárně. Nebezpečí se projeví i při zakládání stavby nového zdroje. „V roce 1979 bylo silnější zemětřesení v sousední Černé Hoře, ale bez následků na elektrárně. Nikdy tady nebyly problémy s chvějící se zemí,“ upozornil Savičevič. Zemětřesení se nebojí ani ČEZ, firma si však pro jistotu nechala udělat geologický průzkum a seizmologickou studii u specializovaných českých firem.
Na stavu elektrárny se naopak projevila válka v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech. Do podniku od té doby takřka nikdo neinvestoval. „To se změnilo až nyní. Elektrárna stojí a probíhá rekonstrukce. Skončí letos v červnu,“ dodal Savičevič.
