Radomír Kolařík
Podnikové informační systémy si v Česku za posledních pět let našly pevné místo na trhu. Hlavními argumenty pro jejich používání jsou úspory nákladů a zjednodušení činnností ve firmách. Nejen o rozvoji těchto technologií, ale i o jejich používání ve státní správě či o servisním a vývojovém centru v České republice si týdeník EURO povídal s Radomírem Kolaříkem, ředitelem pro obchod a marketing SAP ČR.
EURO: Během posledních dvou let se trh s informačními systémy výrazně konsolidoval. Nepoškodí omezení konkurenčního prostředí zákazníky?
KOLAŘÍK: Konsolidace zákazníkům přinese především výhody. Tři největší konkurenti mezi sebou dokážou vytvořit dostatečný tlak na ceny a akvizice na trhu sníží také jednotkové náklady na vývoj. My jsme ale šli spíše cestou organického růstu a ukazuje se, že konkurence, která za poslední dva roky koupila několik firem - zmíním například Peoplesoft nebo Siebel - teď má problémy s jejich začleněním do své podnikové struktury. Konsolidace je však pokračující globalizační trend, který zasahuje všechny branže. Nastává doba, kdy přežijí jen ti nejsilnější, finančně stabilní, s produkty schopnými nalézt uplatnění v dalších deseti letech. Tento proces není nijak regulovaný, tržní síly působí volně a zákazníci z toho budou v konečném důsledku profitovat.
EURO: Jak je na tom Česko v porovnání se západem, co se týče podnikových softwarových technologií?
KOLAŘÍK: Existují tady dvě skupiny podniků. Velké firmy v devadesátých letech srovnaly krok se zbytkem Evropy a dnes už investují do poměrně sofistikovaných řešení, která dokážou významně zefektivnit například jejich logistický řetězec. Jiná situace je u malých a středních podniků. Ty využily boom devadesátých let, dnes jsou z nich úspěšné značky, a začíná se u nich projevovat problém růstu. To, co dokázaly před deseti lety s více pracovníky nebo s kalkulačkou a kusem papíru, už při dnešním konkurenčním tlaku nelze. Tento segment zákazníků teprve začíná hledat standardní řešení, které jim pomůže procesně se přiblížit velkým firmám.
EURO: Liší se nějak přístup malých a velkých firem k technologiím?
KOLAŘÍK: Je pozitivní, že menší a střední firmy jsou velmi flexibilní a pragmatické. Když jim vznikne problém, velmi rychle ho dokážou řešit, umějí přesně stanovit své požadavky, provézt průzkum trhu a rozhodnout se. Jediným problémem bývá často cena. Investice do IT nejsou moc populární, majitelé by raději peníze investovali do technologického rozvoje. Často ale jde o prostředky, které se velmi blíží ceně jejich vozů. Auto za dva miliony jim nevadí, ovšem investovat tytéž peníze do informačních technologií už jim připadá drahé.
EURO: Před časem jste v Česku otevřeli své Share Services Centre. Má SAP v plánu dále zde investovat?
KOLAŘÍK: Kromě zmíněného střediska máme ještě v Brně jedno z mála významných vývojových centrer. Další jsou pouze v Německu, Francii, Spojených státech a v Indii. V centru sdílených služeb bude postupně zaměstnáno několik stovek lidí, vzniklo v rámci investiční pobídky a jednání s CzechInvestem. Ukazuje se, že investice v této oblasti lákají další investory a vzniká tím jakýsi součinnostní efekt, který do Česka přivádí nové zájemce. Je tady solidní úroveň vzdělanosti, ovšem na druhé straně zase vysoká cena práce a vysoké daně. V této situaci investiční pobídky pomáhají a posouvají důležitý poměr ceny a výkonu. Dobré zkušenosti nás také přiměly uvažovat o výrazném rozšíření brněnského vývojového centra. Investice je zatím ve fázi přípravy, předpokládám, že k ní dojde během dvou let, podrobnosti však zatím uvést nemohu.
EURO: Moderní technologie pronikají i do státní správy. V čem se stát jako zákazník liší od komerčních subjektů?
KOLAŘÍK: Zejména v mechanismu rozhodování. To se řídí komplikovaným zákonem o zadávání veřejných zakázek. Je běžné, že ve státní správě o zavedení produktu rozhodují desítky, někdy až stovky lidí. To ve srovnání se soukromou sférou snižuje efektivitu a prodlužuje čas výběru služby. Zákon o veřejných zakázkách je ve své současné podobě prostě příliš složitý a interpretace výsledků soutěží bývá nejednoznačná. Netýká se to jen IT, vezměme například soutěž na elektronické mýtné a poněkud rozporuplné reakce Bruselu na tento tendr. Je tu ještě jeden problém - ve srovnání se zahraničím je u nás ve státní správě velmi roztříštěná struktura informačních systémů. Používají se desítky nejrůznějších softwarů, u nichž se často neví, zda dodavatel bude ještě za rok nebo dva vůbec existovat nebo jaká bude technická podpora. Každopádně je stát pod silným tlakem zvyšovat svou efektivitu, snaží se snižovat rozpočtový schodek, plnit Maastrichtská kriteria, a to vše nahrává standardním řešením s dlouhodobou podporou, bezpečností, auditovatelností a pevným rozpočtovým výhledem.
