Česká textilka šije část své produkce ve východní Evropě
Do práce i do školy, podprsenku z Trioly, hlásala kdysi reklama v Československé televizi. Tehdy, koncem osmdesátých let, měl výrobce dámského spodního prádla Triola sedm a půl tisíce pracovníků a ročně vyráběl dvanáct milionů kusů dámského spodního prádla. Prodávalo se nejen v Československu, ale také ve většině zemí někdejšího socialistického bloku. Po patnácti letech jsou ekonomické ukazatele firmy daleko skromnější. Loňský rok Triola ukončila s obratem 120 milionů korun a zaměstnávala 220 lidí. „Poslední tři roky byly pro Triolu tvrdé. Bez nadsázky mohu říci, že jsme dvakrát přežili vlastní smrt. Ještě v roce 2002 měla Triola ztrátu 42 milionů. Předloni však už dosáhla zisku,“ komentuje vývoj generální ředitel firmy Zbyněk Slavík. Zdá se, že tradiční český textilní výrobce je na dobré cestě k ekonomické stabilitě. Má se o co opírat - přestože se po listopadu do marketingu investovalo jen málo, je dosud Triola nejznámější tuzemskou značkou dámského spodního prádla. Ještě na konci roku 2002 ji při průzkumu agentury GfK spontánně uvedlo 33 procent dotazovaných, na druhém místě skončil písecký Jitex se 30 procenty. Znalost luxusních zahraničních značek Triumph a Dior byla mezi respondenty osmiprocentní.
Textilní impérium.
Značka Triola vznikla v roce 1919. Novodobá historie podniku se začíná však psát až v roce 1967, kdy byla do stejnojmenné společnosti soustředěna téměř všechna československá produkce dámského prádla a vznikl národní podnik Triola se třinácti závody. Tuzemská koncentrace oděvního průmyslu pokračovala a k 1. lednu 1982 se s Triolou spojila společnost Pragoděv vyrábějící dámské a dívčí ošacení. Sloučený podnik si podržel název Triola a ve dvaceti výrobních závodech zaměstnával zmíněných sedm a půl tisíce lidí.
Nově vzniklé textilní impérium však dlouho nevydrželo a již v roce 1990 se rozpadlo na původní Pragoděv a Triolu, které zůstalo jedenáct závodů se třemi tisícovkami pracovníků. „V té době totiž Triola měla navzdory značnému zájmu o dovozové zboží předpoklady stát se regionálním lídrem,“ říká někdejší ředitel Trioly a dnešní výkonný ředitel Jitexu Stanislav Moravec, který v podniku působil od roku 1988 jako výrobně-technický náměstek. Brzy následovalo další štěpení a k 1. lednu 1991 založil Moravec firmu Timo, dnes největšího tuzemského konkurenta Trioly.
„Triola počátkem devadesátých let bohužel zvolila konzervativní přístup - orientovala se na nižší střední až nižší segmenty na trhu, naopak Timo se zaměřilo na movitější klienty,“ podotýká Moravec.
Odchod mohykána.
Poměry se příliš nezměnily ani po roce 1994, kdy 51 procent firmy získala v privatizaci společnost Rolný. Ta Triolu za necelý rok prodala podnikateli Baraku Alonovi, později podezřelému z miliardových majetkových podvodů. Alon byl dokonce téměř rok členem dozorčí rady firmy. Triolu od něj koupila koncem roku 1996 finanční skupina ECM zabývající se realitním developmentem, která povolala do jejího čela Stanislava Moravce. „Majitelé se v letech 1993 až 1996 starali hlavně o hromadění majetku, takže Triola začala na trhu zaostávat. Měla minimální vývoj a výrobě dominovala práce ve mzdě. Mým hlavním cílem se stalo posílení prodeje pod vlastním jménem. Zaměřili jsme se na ženy středního a vyššího věku, jež si prádlo značky Triola pamatovaly. Přes ně jsme chtěli následně proniknout k jejich dcerám jako nové zákaznické skupině,“ vysvětluje Moravec.
Jeho slova dokumentuje vývoj hospodaření. Tržby firmy klesly v letech 1991 až 1996 o 52 procent a kdysi ziskový podnik se propadl do hlubokých ztrát. Trend se Moravcovi podařilo přechodně zvrátit a v roce 1999 se Triola vrátila do černých čísel. Nevydržela v nich dlouho a v roce 2002 prodělala zmíněných 42 milionů korun. Na základě toho se současný ředitel textilky Zbyněk Slavík, který byl od poloviny roku 2002 předsedou představenstva firmy, rozhodl Moravce odvolat. „Myslím, že jsem měl dobrou představu, kam trh půjde. Tehdejší nabídka Trioly byla dostatečně široká, obsahovala základní výrobky i produkty pro náročné,“ brání se Moravec.
„Firma byla v podstatě zralá na konkurz, jen nezaplacené závazky za státem a bankami přesáhly 35 milionů korun. Dalších patnáct milionů po splatnosti jsme dlužili dodavatelům,“ nesouhlasí Slavík. Neutěšenou situaci Trioly dokládá internetový obchodní rejstřík: „Za období leden až září 2002 ztráta běžného roku v rozsahu 39 617 000 korun a za období minulých let činí neuhrazená ztráta 53 488 000, ztráta z běžného hospodaření společnosti činí celkem
93 105 000 korun.“
Černé kukly v Podkrušnoří.
Slavík tvrdí, že jednou z příčin špatné hospodářské situace Trioly byla právě Moravcem vychvalovaná šíře sortimentu. „Vyrábělo se všechno pro všechny. Dělaly se i série v tak minimálním rozsahu, že výrobní náklady byly neúnosné. Na skladě bylo 220 tisíc kusů spodního prádla, celá roční produkce firmy. Přesto byla Triola schopna pokrývat objednávky na vlastní výrobky jen z 55 procent,“ říká Slavík. „Nepopírám, že na skladě bylo poměrně hodně zásob, ale stále věřím, že nabídka byla optimální,“ oponuje Moravec.
O tom, jaké v podniku panovaly poměry, svědčí Slavíkovy zážitky z přebírání Trioly. „Někdejší ředitelka jednoho výrobního závodu nechávala šít v pracovní době i mimo ni prádlo ze zbylých látek, které pak načerno prodávala. Šlo řádově až o tisíce kusů. Navíc vykazovala náklady ke zboží, které chybělo. Nepomohly ani dvě inventury, nikdo se nechtěl k ničemu přiznat. Museli jsme jasně říci, že doba se mění, a tak jsme najali bezpečnostní agenturu. Jednou odpoledne jsme do závodu dorazili ve třech autech a do fabriky naběhli chlapi v černém s kuklami. Ředitelka se přiznala a do hodiny opustila podnik,“ vzpomíná Slavík, který se pustil do tvrdé restrukturalizace. „Po nástupu pana Slavíka jsme začali přesně sledovat prodejnost produktů, přistoupilo se k výprodeji starších zásob a našívalo se výhradně na základě zájmu zákazníků a zúžila se nabídka. Rovněž se zásadně redukovaly náklady - optimalizovaly se nájmy, snižovaly početní stavy zaměstnanců a prodloužila se splatnost dodavatelům,“ potvrzuje bývalá výrobní ředitelka Jitka Zelenková. Ta z firmy odešla před půl rokem na pozici výkonné ředitelky Úpavanu, dalšího tuzemského konkurenta Trioly.
I pro mladší.
Klíčovým problémem byl sortiment. „Probrali jsme sklad a rozdělili zboží na základě prodejnosti. Rovněž jsme uvedli na trh nové značky. Tradiční Triola měla nálepku spíše levnějšího zboží a my jsme chtěli proniknout i k náročnější a mladší klientele,“ konstatuje Slavík. Nové značky Yeea, Charms Ortatoo a Frimod spatřily světlo světa na jaře 2003 v rámci jarního katalogu Trioly. Kromě redukce nákladů změnila firma přístup k zákazníkům, pro které šije ve mzdě. Dříve zahraniční firmy do Trioly vozily nastříhaný materiál, který se v ní jen sešil, nyní podnik nabízí komplexní servis. „Dnes od zákazníků přijde jen design. Poté nakoupíme materiál, naplánujeme výrobu a výrobky dodáváme dle přání zákazníka,“ říká Slavík. Triola se tak snaží udržet výhodu před levnou asijskou konkurencí, které vzhledem k velké geografické vzdálenosti není schopna plnit objednávky dříve než za šest týdnů, a malé série se do Asie ani nevyplatí zadávat.
Avšak ani sama Triola se úplně nevyhnula trendu převádění výroby do levnějších zemí, malou část své produkce nechává šít v Bulharsku. „Musíme však udržet kvalitu, takže výrobu přesunujeme pomalu,“ ujišťuje Slavík, který se současně snaží od levné asijské konkurence odpoutat. Proto klade důraz na vlastní produkci s vyšší přidanou hodnotou. Firma má šest vlastních designérů a ročně uvádí dvě kolekce, každou se 70 výrobky, ze kterých je téměř třetina novinek.
Vánoční nadílka.
I když se Triole podařilo hospodaření v roce 2003 stabilizovat, a dokonce dosáhnout zisku, čekala ji další těžká rána. Počátkem předloňského prosince s ní nečekaně ukončil kontrakt největší zákazník, německá Anita, jež reprezentovala 50 procent obratu a téměř veškerý zisk. „V té době jsme měli tři výrobní závody, kromě Horního Jiřetína to byla Toužim a Kraslice. Bohužel jsem musel ke konci roku oznámit uzavření dvou posledně jmenovaných a dát výpověď dvěma stu zaměstnancům,“ říká Slavík. Triola naštěstí našla za Anitu částečnou náhradu v nizozemské firmě dodávající pod značkou Pastunette, což umožnilo zachovat výrobu alespoň v Kraslicích. Přestože se produkce pro Pastunette rozběhla až loni v dubnu, dosavadní odhady říkají, že Triole v roce 2004 dosáhla zhruba stejného obratu jako předloni. Navíc se dařilo prodávat vlastní produkci, firma meziročně zvýšila odbyt i ceny vlastních výrobků o deset procent, a to v situaci, kdy se celý trh spodního prádla za stejné období zhruba o pět procent propadl. Ačkoli podnik nebude zřejmě v černých číslech, a to vinou rozdílu mezi účetní hodnotou prodaných nemovitostí a dosaženou cenou, uzavření závodu v Toužimi a náklady na další propouštění za více než šest milionů korun bez problému unese. Letos Triola připravuje kooperaci s dalším německým výrobcem na zakázkové výrobě, která tvoří asi polovinu obratu firmy. Textilka rovněž chystá nový katalog, inovované obaly výrobků a představí nové logo vlastní značky.
Nová tvář.
Ředitel Slavík se domnívá, že zásadní restrukturalizace je u konce a firma se může začít věnovat běžnému řízení provozu. „I když se současnému vedení podařilo stabilizovat situaci Trioly a její hospodaření je o něco zdravější, došlo k oslabení její pozice na trhu a nejsem si úplně jistý jejím dalším osudem,“ nesouhlasí Moravec. „Triola je dnes zdravá společnost,“ oponuje Zelenková. Jisté ovšem je, že Slavíkova úloha v Triole se stává minulostí. Přichází období rozvoje obchodu pod vlastní značkou. „Před působením v Triole jsem se věnoval investičnímu bankovnictví a jsem přesvědčen, že firma dnes potřebuje ve vedení zkušeného obchodníka. Proto od počátku února nastoupí nový ředitel,“ konstatuje Slavík.
