Globalizace je dneska nemilovaná dáma, která má nejlepší časy za sebou. Stihla toho dost, vytáhnout pár miliard lidí z chudoby kupříkladu. Ale dnes je jí spíš kladena za vinu tu nahněvanost bílých mužů středního věku kvůli stagnujícím reálným mzdám, tu vykořisťování dětí v rozvojových zemích, nakonec ji obviní jako pomalu největší hrozbu zastupitelské demokracie.
Na její místo má přijít éra „slowbalizace“, což je slovní hříčka, s níž před pár roky přišel „analytik trendů“ indicko-latinoamericko-nizozemského původu Adjiedj Bakas. Chtěl tím naznačit, že od světové finanční krize se mezinárodní obchod a investice nějak nedokážou vrátit na původní tempa růstu, která byla řekněme o polovinu vyšší než průměrný růst HDP. Bakas měl alespoň prozatím pravdu, s výjimkou roku 2017 se o nějakém předstihu obchodu před růstem HDP mluvit nedá.
Přitom kde by byla dnešní prosperita bez mezinárodního obchodu, který vzkvétal díky inovacím v dopravě?
Ocelový pokrok
Na egyptském pobřeží Rudého moře u města Marsa Alam, kde nebylo nic než moře a poušť, byl před dvěma tisíci lety přístav, který byl jednou z tepen světového obchodu - protože tam už tehdy uměli asijští námořníci díky pasátovým větrům doplachtit.
Jedním z pupků astronomie a matematiky byla před nějakými třinácti sty lety Chiva v dnešním Uzbekistánu. Čemu jinému vděčila za tehdejší intelektuální rozkvět než bohatství kupeckého karavanního města na hedvábné stezce. Textil, porcelán, čaj a další položky byly drahé, protože se vozily na velbloudech, případně na lodích o výtlaku v lepším případě několik desítek tun, později stovek tun.
Čtěte: Ilona Švihlíková: Čeho se bojí Německo a proč by nás to mělo zajímat
Takže vystřídání dřevěných plachetnic parními loděmi s ocelovým trupem bylo masivním průlomem, který vytáhl do pozice nejrychleji rostoucí ekonomiky globalizujícího se světa konce 19. století Argentinu. Ta dokázala nakrmit Anglii, jež byla na oplátku zdrojem investic a zároveň odběratelem zemědělských surovin. Nebylo by to možné bez chladírenských technologií a rychlejší logistiky.
Banány se staly nejlevnějším ovocem teprve tehdy, když se poptávka potkala s nabídkou díky kapitálu a specializované klimatizované přepravě. Termín „banánová republika“ je dobově podmíněnou odvrácenou stránkou stejné mince.
I když momentálně hodně prožíváme všechny obchodní konflikty, celní sazebníky všech zemí představují podstatně menší překážku obchodu zbožím než vzdálenost znásobená absencí dopravní infrastruktury. Dopravní náklady sice za poslední století klesly v reálném vyjádření na desetinu, ale pořád jsou podstatně vyšší než dovozní celní bariéry. Cokoli, co slouží snížení nákladů na dopravu a logistiku, se tak v podstatě vyrovná velkorysé dohodě o volném obchodu a nepotřebujete k tomu nekonečná jednání byrokratů a politiků.
Matka všech kontejnerových lodí
Za pár dnů (26. dubna) to bude šedesát tři let, co zahájila provoz první kontejnerová loď SS Ideal X přestavbou ropného tankeru postaveného za druhé světové války. Vyplula s pouhými 58 kontejnery na palubě z přístavu v Newarku do texaského Houstonu, kde byl náklad přeložen na čekající nákladní vozy. Zrodila se intermodální přeprava, v níž kontejner hraje první housle.
Standardizovaná ocelová bedna o délce šest metrů a deset centimetrů a násobcích (označovaná jako TEU) je sice na pohled banální vynález, ale právě ony jsou pravými symboly globálního obchodu zbožím, protože neuvěřitelně zlevnily mezinárodní dopravu. Dnes se přepravují na obřích kontejnerových lodích, které mají kapacitu přes 20 tisíc TEU - momentálně největší je OOCL Hong Kong, postavená v jihokorejských loděnicích Samsung Heavy Industries. Vejde se na ni 21 413 TEU.
Čínský hospodářský zázrak, který otevřel světu největší disponibilní rezervoár průmyslové pracovní síly, by se nikdy nekonal, kdyby neexistoval kontejner.
Odvrácená strana
Potíž s globalizací spočívá v tom, že je nesrovnatelně lépe přijímána v zemích, kterým příležitosti otevírá, než v těch, v kterých práci bere. Přechod ze samozásobitelského živoření na půlhektarovém rýžovišti do pravidelné placené práce je pokrok, i když mzdy jsou ubohé, stejně tak jako pracovní podmínky.
Navíc druhé Číny není, a tak mzdy rychle rostou nejen u nás a v ostatních nových členských zemích EU nebo v pobřežním čínském pásmu, ale i v donedávna superlevných zemích jako Bangladéš nebo Kambodža.
Co s Trumpem? Oko za oko, zub za zub?
Odvrácenou stranou globalizace byla stagnace reálných příjmů a ztráta životní perspektivy lidí zaměstnaných v oborech, které dílem „odmigrovaly“, dílem byly nahrazeny moderními technologiemi. Levné spotřební zboží a elektronika nedovedou tuto psychologickou újmu kompenzovat ani náhodou.
Takže reakce musela přijít a není překvapivé, že přišla po první opravdu hluboké krizi, která následovala po velmi rychlé integraci několika miliard lidí do světové ekonomiky ve dvou předcházejících desetiletích. Americký prezident Donald Trump není jejím vynálezcem, ale pouze nositelem. To ale ještě neznamená, že kontejnery budeme demonstrativně shazovat do moře, abychom se „měli doma dobře“.
Přečtěte si také:
Poučení z Velké recese? Jaksi nikde
