Levný plyn vytěsňující uhlí z výroby elektrické energie. To je trend, který vede k plynulému a poměrně levnému snižování emisí skleníkových plynů a škodlivých látek – oxidů dusíku, prachu či rtuti – ve Spojených státech a Velké Británii. Stejný trend se nyní přenáší i na evropský kontinent, jak potvrzují aktuální statistiky z různých zemí Evropské unie.
Hlavním poraženým jsou černouhelné elektrárny, které jen loni snížily produkci o devět procent, a mezi lety 2012 a 2018 dokonce o 40 procent.
Za poklesem stojí hlavně Británie, ale ústup černého uhlí ze scény hlásí také Francie, Itálie a posledních třech letech i Německo. Z trhu je vytěsňují hlavně obnovitelné zdroje spolu s plynovými elektrárnami.
Někteří pozorovatelé, jako například Jacques Moss v nedávném článku na webu knect365.com, tvrdí, že „letos to vypukne“ a přechod evropské energetiky od uhlí k plynu nabere dynamiku.
Pomáhá tomu vysoká cena elektřiny na burzách a příznivá cena zemního plynu. Do evropských přístavů stále častěji připlouvají lodě se zkapalněným plynem ze Severní Ameriky, což zvyšuje konkurenci na trhu a udržuje cenu na přijatelné úrovni.
Rychle a bezbolestně
Evropa má příležitost rychle a levně snížit emise skleníkových plynů. Stačí k tomu málo – více vytěžovat kapacitu stávajících plynových elektráren. Ty byly loni v Německu využity jen z 38 procent, v dalších zemích je situace podobná.
Jak v únoru uvedl generální ředitel finského elektrárenského koncernu Fortum Pekka Lundmark, náhrada části výroby z uhlí za nevyužitou kapacitu plynových bloků by vedla k rychlému poklesu emisí oxidu uhličitého v zemích EU o 150 až 200 milionů tun ročně.
Pozici černého uhlí v energetice podkopává vysoká cena na světovém trhu spolu se zdražujícími emisními povolenkami. Elektrárenské společnosti a velké průmyslové podniky před dvěma lety platily „zelenou daň“ okolo pěti eur za tunu emisí, nyní je to pětinásobek – 25 eur. Plynové elektrárny oproti uhelným vypouštějí na jednotku vyrobené elektřiny jen zhruba polovinu oxidu uhličitého.
Naopak téměř stabilní zůstává objem výroby elektřiny z hnědého uhlí.
Statistiky Evropské unie hovoří o klesající produkci v Řecku a Rumunsku, zatímco tři hlavní „spalovači“ tohoto paliva v Evropě – Německo, Česko a Polsko – žádný významnější pokles nevykazují. Ekonomické faktory tedy hnědé uhlí z energetiky nevyženou; hlavní roli zde sehraje politický tlak na snižování emisních skleníkových plynů, případně potíže s dalším rozšiřováním povrchových lomů.
Faktem je, že na zemní plyn přijde řada později. Stále se jedná o fosilní palivo a neobnovitelný zdroj energie, který by měl do roku 2050 z energetiky prakticky zmizet. Pravděpodobně jej však nahradí syntetický metan a vodík vyráběný s pomocí přebytků výkonu větrných a solárních elektráren. Plynovodní potrubí tak ještě zdaleka nepatří do šrotu.
Vytížené Počerady
Výše zmíněný trend začíná mít dopady i na Českou republiku. První a zatím jediná velká paroplynová elektrárna, když nepočítáme uhelným plynem poháněné bloky ve Vřesové u Sokolova, vyrostla v areálu Elektrárny Počerady na Lounsku. ČEZ ji uvedl do provozu na konci roku 2013. Vzhledem k drahému zemnímu plynu a nízkým cenám elektřiny se však v prvních letech nevyplatilo nový zdroj spouštět do provozu. Rozsah využití vzrostl až v létě roku 2016 – a opět roste v letošním roce.
Vyšší objem výroby elektřiny potvrzují také statistiky Energetického regulačního úřadu. Dříve nepříliš využívaná elektrárna loni vyrobila 1,76 miliardy a v letošním prvním čtvrtletí 656 milionů kilowatthodin. V prezentaci výsledků za první kvartál ČEZ uvedl, že letos plánuje nárůst výroby v ostatních elektrárnách o 72 procent, a to „zejména díky vyšší výrobě v paroplynové elektrárně Počerady vlivem příznivých tržních cen elektřiny a plynu“.
Navzdory těmto výsledkům však ČEZ žádné další paroplynové zdroje stavět v blízké době neplánuje, jak týdeníku Euro potvrdil místopředseda představenstva a finanční ředitel Martin Novák. Přesto jejich čas možná přijde. A to v případě, že se české vládě nepodaří prosadit výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně. Pak už nebude z čeho vybírat.
O autorovi| David Tramba, tramba@mf.cz
