Samotná kvalita produkce už nestačí
Je až s podivem, jak mnoho se v Česku píše o rakouském vinařství vzhledem k tomu, jak málo se k nám rakouská vína dovážejí. Mám na mysli dovoz vín vyšších jakostních kategorií, vín v „balení do dvou litrů“, jak jsou pojmenována dle litery zákona. Naopak co se týče těch ostatních, řečených „sudovky“, je Rakousko jedním z největších, ne-li největším importérem vůbec. Kde se bere ten zájem tisku? Možná vyplývá ze štědrosti při zadávání inzerce ze strany společnosti Österreichische Weinmarketingservice, s jejichž podpůrnými injekcemi se ty české nedají srovnat. Rozhodujícím faktorem je dle mého soudu stále rostoucí kvalita vín a skrze ni i zvučnější renomé rakouských výrobců ve fascinujícím světě vína. Právě proběhnuvší velký vinařský svátek, vídeňské bienále VieVinum, ukázal, jaký kus cesty urazili rakouští vinaři za poslední dva roky a co je jejich prioritou.
Devadesát a více.
K čemu v průběhu zmiňovaných dvou let došlo? Svět vzal - už definitivně a nezvratně - na vědomí fakt, že rakouská vína se pevně usadila v žebříčcích všech prestižních hodnocení v top skupině. To jest v rozmezí bodových hodnot 90 až 100. V této třídě mají naši jižní sousedé stále více zástupců. Nehodlám zde jmenovat všechny, ani bych to nedokázal, ale vzpomenu jich alespoň pár. Wine Spectator vyzdvihuje Hiedlerovo či Bründlmayerovo Veltlínské zelené, stejnou odrůdu kladně hodnotí i v produkci Pragerově. Kýžené devadesátky dosáhli se svým veltlínem také Winzer Krems a ještě výše se vyšplhal F. X. Pichler. V červených vínech bodovali svými frankovkami Triebaumer, Juris a Umathum a do devadesáti se vešli ještě čtyři další. Podobně se na rakouská vína dívají i jiní hodnotitelé, ať už Decanter, The Wine Advocate nebo domácí průvodce Falstaff Petera Mosera.
Přínos nové generace.
Budeme-li hledat příčiny tohoto nástupu, jsou nasnadě. Téměř dokonané generační střídání a s ním přišedší nová filozofie v přístupech k přípravě jednak suroviny, jednak vína samého. Mladí vinaři, kteří se ujali žezla, stále ještě maximálně využívají zkušeností, které jim zanechali jejich předchůdci. Do kadlubu ingrediencí nutných k dosažení co nejlepšího výsledku však přidali několik novinek. Především důslednou selekci odrůd. To znamená, že při výsadbách nových a přesazování starých vinohradů preferují ty sorty, které dlouhodobě a s jasnou perspektivou dávají v tom kterém regionu nejlepší výsledky. Za cenu ztráty - ovšem ztráty imaginární - získávají sice užší spektrum nabízených vín, ovšem co do kvality optimálně vyškolených z nejlepších možných hroznů. To je možné jednak díky již řečenému odrůdovému zúžení a nemilosrdnému redukování objemu sklizně, do hry však vstupují i nové technologie, jež umožňují v daleko větší míře využít všech dobrých vlastností suroviny. Vína proto nabývají vedle charakteru odrůdy také daleko více akcentované stigmatu terroiru, v jejich vůni a chuti se objevují prvky půdy, z níž vzešla. Právě to je jedním z preferovaných požadavků současné generace vinařů - dostat do lahve co nejvíce jedinečných vlastností půdy a klimatu té které oblasti. Proto stále více milovníků rakouských vín žádá veltlíny z Weinviertelu, smaragdové ryzlinky z Wachau nebo plnokrevné frankovky, jejichž domovem je Burgenland. Každý spotřebitel už dnes zná jména, jež jsou pilíři vinařské tradice země - Bründlmayer, F.X. Pichler, Salomon nebo Pöckel. Více než zdatně jim dnes sekundují další, třeba Münzenrieder a Loimer.
Zdatní obchodníci.
Kvalita jako taková se stává samozřejmostí a nezbytnou, i když nepostačující podmínkou konkurenceschopnosti. Je třeba jít dále. Už mnohokrát omílanou skutečností je potřeba dobrého marketing. To, co dokázala nevelká skupina lidí okolo Michaela Thurnera, Österreichische Weinmarketingservice, šéfa firmy lze považovat za malý zázrak. Již jeho předchůdce dokázal vyvést vinařství z nezáviděníhodné pozice v době, kdy kredit rakouských vín klesl na minimum. A dnes, po pětadvaceti letech úporné marketingové práce si země a její vinaři vedou velmi zdatně na trzích Německa, Skandinávie, výrazně se prosazují v Asii a krok za krokem dobývají Ameriku. Nutno říci, že postupně, po malých krůčcích, se kvalitní produkce „hergesstellt in Austria“ objevuje i v našich restauracích a vinotékách. K vývoji obchodu rakouskými víny v Česku řekla Marion Reinberger, zástupkyně společnosti Österreichische Weinmarketingservice: „Prosadit se v České republice nás stálo velké úsilí a jsem ráda, že se dostavují první výsledky. Pomalu vypracováváme pro naše vína pevnou základnu, na které lze dobře stavět. Tento postup se mi zdá být trvalejší než skokový, lavinovitý v jednom a případný hluboký propad v dalším roce.“
Víno už nestačí.
Pojďme však ještě dále. Více či méně účinný marketing mají i ostatní vinařské velmoci. Aby byl úspěch zaručen, je třeba dalších aktivit, jakési originální, nenapodobitelné nadstavby. Tou jsou v případě Rakouska další dva fenomény. Jeden představuje pevné, dobře propracované spojení jedinečných vín se stejně jedinečnou kuchyní. Mnoho vinařů spojilo svá vína s restauracemi, které si dobyly postavení mezi špičkou tamní gastronomie. Napadá mne Sattler s úžasnými pokrmy, na míru šitými k vínům z vlastního sklepa, podobně pracuje i Walter Skoff, který k regionální kuchyni a typickým vínům přidává i jedinečný pohled na příkré stráně štýrských vinohradů. Dech beroucí je restaurace Taubenkobel s devatenácti body od průvodce GaultMillau. Tam sice nepracují s vlastními víny, o to širší výběr však nabízejí. Vrcholem v tomto případě je zřejmě podnik, který si díky své úrovni vysloužil dokonce Michelinovu hvězdu. Jmenuje se Saziani Stub´n a najdete ho v nevelké obci Straden. Společně s víny Alberta Neumeistera vám dá kuchyně v jeho restauraci zapomenout na strádání všedního dne.
Vinařská architektura.
To ale ještě není konec. V posledním desetiletí se objevil nový prvek povyšující vinohradnictví a vinařství do vyšších sfér vnímání. Skrývá se pod pojmem vinařská architektura. Renomovaní architekti ve službách vinařských domů navrhli stavby nového věku. Vedle tradičních sklepů a statků se mezi vinicemi objevila neuvěřitelná díla. Walter a Irmgard Kirnbauerovi svěřili svou představu architektu Ernstu Maurerovi z Hollerbrunnu a ten pro ně vymyslel impozantní vilu ve stylu římských patriciů. V kouzelně vybudovaných sklepích zrají ve srovnaných řadách barikových sudů velká vína Kirnbauerových, zejména vzácně vyladěná cuvée Forever a především Phantom. Jinak se s úkolem vystavět trendy hotel a návštěvnické vinařské centrum vyrovnal Američan Steven Holl. Vskutku atraktivní bydlení v neobvykle pojednané stavbě, kde je vše podřízeno kultu vína a která, ač moderní a minimalistická, skýtá nečekané pohodlí. Ovšem skutečným šokem může být pro mnohé členitý kubus návštěvnického centra. Mohutná kompaktní stavba se - jakoby v pokoře před nížepoloženou obcí a její vinařskou tradicí - sklání v pětistupňovém úhlu směrem k baroknímu kostelu v centru. Okna podobná střílnám, jež kopírují jizvy na těle korkových zátek, zasklená lahvově zeleným sklem, bohatá vinotéka a propojení s historickým statkem z počátku dvacátého století jsou domovem atraktivní expozici zrodu vína a života vůbec. Pravda, místy jsou ukázky trochu teatrální a kýčovité, ale především pro mladou generaci jistě poučné. Další slavné vinařské stavby se pnou na pozemcích rodiny Loimerových či Hillingerových. Ale všechny do jednoho, ať ultramoderní úžas budící stavby výše zmíněné nebo s výsostným citem rekonstruované budovy historické, jako je tomu například v zámeckých sálech zámku Halbthurn, jsou podřízeny vínu. Degustační salony, chladné sklepy i harmonicky zařízené zpracovatelské prostory slouží jedinému - snaze připravit co nejlepší víno, zajistit optimální podmínky k jeho zrání. Vše dohromady potom znamená jediné. Ukázat zájemcům o rakouská vína místa jejich původu, přiblížit jim filozofii jejich vzniku a samozřejmě také kulturu národa. Trend, který nyní rakouští vinaři razí, má jediný cíl. Pokud opravdu chcete dobře poznat naše vína, přijeďte za nimi. Ochutnejte je v místě jejich zrodu společně s krajovými pokrmy. Přijeďte také proto, abyste shledali, kterak vinná kultura mění tvář krajiny, vtiskává jí prvky prazvláštně elegantní kombinace historie a současnosti.
Nepřehlédnutelný náskok.
Neodbytně se vnucuje otázka, často slýchaná při diskusích milovníků vín českých a moravských, zda se nám daří zmenšit náskok, který naši sousedi zatím mají. Bohužel - a říkám to s plným vědomím, jaké bouře si na svou hlavu přivolávám - nedaří. Tedy co do kvality vín, nasazení nových technologií a pěstebních postupů asi ano, ale dále zatím bohužel ne. Regiony nejsou připraveny na to, aby se uměly prodat zájmu turistů v celé komplexnosti služeb, propagace nemá potřebný důraz a vinaři sami nejsou za daných podmínek schopni do tohoto stavu výrazněji zasáhnout. Možná právě pro tyto vývojové tendence, jež hýbou současným rakouským vinařstvím a znamenají jeho jednoznačný postup na příčkách jeho významu v mezinárodním ranku, jsme, i když někdy s tichou závistí a skřípěním zubů, zvolna vzali rakouská vína na milost i u nás.