Přihlášky na vysoké školy se většinou podávají do konce února. Pak studenty čeká až do května jedno z nejnáročnějších období: příprava na úspěšné složení maturity a téměř vzápětí absolvování přijímacích zkoušek na jednu či zpravidla několik vybraných vysokých škol.
Obtížnost zkoušek na vysokých školách spočívá zejména v tom, že obsahy maturitních a přijímacích testů na sebe nenavazují ani spolu většinou nesouvisejí. Také idea ministerstva školství, že vysoké školy budou při svých kritériích přijímacího řízení přihlížet ke zdárnému splnění vyšší úrovně státních maturit, v praxi selhává. Naopak se ukazuje, že vysoké školy výsledky maturit nijak významně nereflektují, tedy že kvalita maturity pro ně není podstatná a naprosto rozhodující jsou jen přijímací zkoušky. K tomuto přístupu ovšem paradoxně znovu přispívá ministerstvo, které doporučuje, aby vysoké školy přijímaly studenty i podmínečně, to znamená, aby poskytly šanci i studentům, kteří budou skládat maturitu v opravných podzimních termínech (září i říjen), a kteří proto přinesou své maturitní vysvědčení až při zápisu.
Tato příznivá zpráva pro studenty je ale pouze doporučením. Každý maturant by si tedy měl předem zjistit, jak ta která škola s takovou prodlevou zachází.
Forma a obsah přijímacích zkoušek Forma, obsah, rozsah a náročnost přijímacích zkoušek závisejí především na zvolené vysoké škole, respektive vybraném oboru. Uchazeči by se měli na internetových stránkách o všem včas podrobně informovat. Mnohé školy pořádají i své vlastní přípravné kurzy, uvádějí seznam doporučené literatury, případně na svých webech poskytují vzorové testy nebo nabízejí k zakoupení sborníky testů a modelových otázek.
Zvláštní kapitolu tvoří umělecky orientované školy jako DAMU, FAMU a podobně, kde se obvykle skládají talentové zkoušky už na začátku roku.
Není na škodu si projít i systém bodového hodnocení. Uchazeč například může zjistit, že u některých písemných testů je za špatnou nebo žádnou odpověď nula bodů, ale u jiných testů se za špatnou odpověď jeden bod strhává, zatímco za žádnou zůstává nula.
Písemná část je primární Základem přijímací zkoušky na velké části veřejných vysokých škol jsou Národní srovnávací zkoušky (NSZ) společnosti Scio, v jejichž rámci probíhá i test Obecných studijních předpokladů (OSP). Těmito testy projde největší počet uchazečů studia na VŠ. Druhé místo patří Testu studijních předpokladů (TSP), který využívá většina fakult Masarykovy univerzity.
TSP vypracovává sama Masarykova univerzita.
Sestává ze 70 otázek členěných do sedmi subtestů po 10 otázkách, z pěti nabízených možností je vždy právě jedna správná. Za správnou odpověď se přičítá jeden bod, za nesprávnou odpověď se odečítá 0,25 bodu; položka bez odpovědi znamená nula bodů. Jde o testování verbálního, symbolického, numerického, analytického a kritického myšlení, prostorové představivosti a kulturního přehledu. Délka trvání TSP je 100 minut.
Zaměření testu OSP je obdobné (prozkoumání základních kognitivních dovedností a schopností, které student potřebuje pro úspěšné zvládnutí vysokoškolského studia). Nejde tedy o prověřování znalostí.
Základní test OSP Z je rozdělen do čtyř částí • Verbální oddíl (25 minut, 23 úloh) • Logický oddíl (30 minut, 22 úloh) • Argumentační oddíl (30 minut, 22 úloh) • Kvantitativní oddíl (25 minut, 23 úloh) Obsah jednotlivých oddílů testu OSP Ve verbální části jde zejména o to, jaká je schopnost uchazeče používat jazyk v jeho co nejširších, ale přitom nejpřesnějších hranicích.
V praxi to znamená třeba porovnávat jednotlivá slova nebo jejich dvojice a určovat jejich vzájemný vztah (podobnost, opačný význam atd.), případně doplňovat chybějící výrazy do vět.
Logický oddíl obsahuje více úloh kombinačních spočívajících v zařazování zadaných podmínek do možných souvislostí, přechází ke zkoumání logického myšlení. Najdete v něm také úlohy na porozumění grafům a tabulkám.
Argumentační oddíl se skládá zejména z úloh spočívajících v hledání smyslu textů a jejich vnitřní konzistence. Budete v něm třeba určovat, které tvrzení plyne ze zadaného textu nebo jak se od sebe liší dva texty z pohledu sdělení autora.
V kvantitativní části jsou zařazeny úlohy s procenty, úlohy slovní, úlohy s geometrickými obrazci a úlohy s neznámou veličinou. Testuje se kvantitativní myšlení, pro řešení nejsou nutné žádné hlubší znalosti matematiky. Na každý oddíl je přesně stanovený čas.
Mezi oddíly nelze během zkoušky přeskakovat. Další formy písemných testů Na mnohých vysokých školách patří k písemné části test všeobecného přehledu, který povšechně mapuje vědomosti z různých oborů. Mezi studenty je obávaný pro svou nevyzpytatelnost, diskutabilní je i jeho opodstatněnost, nicméně teprve budoucnost ukáže, jestli se od něj částečně nebo zcela upustí.
Jinak samozřejmě na specializovaných školách tradičně zůstávají oborové testy. Například na lékařských fakultách testy z biologie a chemie. Na humanitně zaměřených fakultách se nadále píší eseje na zadané téma.
Test z jazyka Nedílnou součástí písemných zkoušek je pochopitelně i test z jazyka, většinou angličtiny, a znovu záleží na typu školy a oboru.
Základní dvacetiminutový test ve formě otázek a alternativních odpovědí ověřuje znalosti standardních mluvnických, lexikálních a frazeologických struktur potřebných pro porozumění psanému a mluvenému projevu a pro běžnou komunikaci. Naproti tomu u humanitně orientovaných oborů testy probíhají formou překladů z nebo do cizího jazyka, cvičení na porozumění textu a poslechových úloh.
Ústní část nelze podceňovat Třebaže písemná část je hlavním sítem přijímacího řízení, uchazeči, kteří s dostatečným bodovým ohodnocením šťastně postoupí do druhého, ústního kola, ještě nemají úplně vyhráno. Následující pohovor zaměřený na motivaci ke studiu a orientaci v oboru nemusí vždycky dopadnout příznivě, zvlášť když se k němu přidruží diskuse nad seznamem přečtené literatury.
Soukromé školy Vzhledem k tomu, že u státních vysokých škol stále platí, že v mnohých případech poptávka převyšuje nabídku, je nasnadě, že i letos zůstanou tisíce zklamaných studentů, kteří se na svou vysněnou školu nedostanou. Alternativou ke státním vysokým školám i na konci srpna a v prvních dvou podzimních měsících ještě stále zůstávají soukromé vysoké školy.
Výběr soukromé vysoké školy však zdaleka nelze vždy považovat za rozhodnutí z nouze, neboť řada těchto škol nabízí jak specifické výhody, tak mnohdy i prestižní jméno. „Na rozdíl od veřejných vysokých škol ty soukromé využívají tradici a zkušenosti nejlepších mezinárodních soukromých univerzit. To se odráží jak na kvalitě výuky, která probíhá zásadně v malých skupinách, tak v různých programech.
Například v Prague College umožňujeme studentům zapojit se do nejnovějších výzkumných projektů nebo akademickou půdu propojujeme s významnými firmami, a to i za účelem pracovních příležitostí pro studenty. S hromadnými přednáškami pro velké skupiny lidí se na takovýchto školách setkáte zřídka, s výjimkou prezentací významných osobností z celého světa. Studium probíhá převážně v rámci seminářů, kde jsou studenti v neustálém dialogu s profesory a svými kolegy,“ upozorňuje ředitel Prague College Douglas Hajek.
Přijímací řízení na některých soukromých vysokých školách bývají specifická, takže školy často určí takzvané koordinátory přijímacích řízení. „Koordinátoři přijímacího řízení jsou zde proto, aby potenciálním studentům poradili a pomohli se všemi aspekty přijímacího řízení. Konkrétně u nás seznámí studenty s požadavky pro přijetí ke studiu, poskytnou jim různé podrobné informace například k žádosti o vízum a k vyplňování potřebné dokumentace a vysvětlí jim, jaké jsou možnosti placení. Kromě standardních procedur spojených s přijímacím řízením, jako je podání přihlášky a zaplacení poplatku za přihlášku, ověřený opis maturitního vysvědčení nebo diplomu, musejí uchazeči na UNYP složit test z anglického jazyka, napsat motivační dopis, přinést referenční dopis a absolvovat motivační pohovor s příslušným vedoucím katedry,“ říká Fatih Tünay, admissions manager University of New York in Prague.
