Export do Ruska nadále představuje navzdory vysoké dynamice stále jen 6,4 procenta toho, co Česko loni vyvezlo do zemí bývalé patnáctky Evropské unie
Na okraj návštěvy premiéra Nečase a ministra průmyslu a obchodu Kuby v Ruské federaci stojí za to podívat se na vzájemný obchod v delší časové řadě.
Z grafů vyplývá, že když si Vladimir Putin s Petrem Nečasem notovali, jak se ten obchod pěkně rozvíjí, nešlo o zdvořilostní fráze. Český vývoz od roku 1999 stoupl do loňska devítinásobně, zatímco dovoz „jenom“ na trojnásobek. Zejména z hlediska českého exportu je tahle dynamika vysoce nadprůměrná, protože v klíčové obchodní relaci se „starou“ patnáctkou zemí Evropské unie stoupl vývoz 4,3krát. Jestliže politici hovoří o potřebě teritoriální diverzifikace a sestavují seznamy prioritních zemí, pak právě v obchodu s Ruskem, ale i celým Společenstvím nezávislých států má tahle strategie největší naději na úspěch.
Zvláště pozoruhodná je struktura rusko-českého obchodu, protože ji charakterizuje vysoká míra koncentrace do velmi malého počtu zbožových skupin. Ruský export do Evropské unie v podstatě ze tří čtvrtin tvoří energetické suroviny, v případě České republiky je to ještě více. Naopak podíl strojů a zařízení včetně dopravních prostředků představuje v dovozu EU z Ruska hanebně nízké jedno procento. Pro nás je to sice o něco víc, ovšem narazit dnes na českém trhu na jakýkoli výrobek ruského zpracovatelského průmyslu je skoro zázrak. Pokud by obchod měl reflektovat komparativní výhody, pak Rusko ze všeho nejvíce připomíná surovinami hojně obdařený emirát, který si civilní technologie a kvalitní průmyslové zboží pořizuje z ciziny. Zásadním rozdílem oproti ropným ekonomikám je ovšem ruský vojensko-průmyslový komplex, který je stále ještě schopen vyvinout a vyrobit prvotřídní zbrojní hardware od tanků až po letecké bitevníky.
Při této ekonomické struktuře je však Rusko velmi závislé na vývoji směnných relací, především na cenách ropy a zemního plynu. Ze všeho nejvíce dnes musejí v Rusku doufat, že americká průmyslová lobby nedovolí vývoz zkapalněného plynu získaného z nekonvenčních ložisek. Břidličný plyn a ropa v USA zatím působí nepřímo, a to omezením dovozu do Spojených států. Přímé vržení přebytků plynu na trh by ceny ovlivnilo podstatně více. Vzhledem k provázanosti federálního státního rozpočtu na inkaso daní a poplatků právě u plynu a ropy jsou tak trochu paradoxně nejlepším přítelem ruského eráru právě zastánci amerického vývozního embarga.
Vysoké ceny surovin také znamenají, že Rusko v obchodě s celou EU i s Českem drahnou řadu let vykazuje vysoké přebytky. Pokud byl dobrý rok, přebytek obchodní bilance Ruska s EU přesáhl devadesát miliard eur. Česko sice dokázalo po roce 1999 rychle zvyšovat export, v němž jasně dominují stroje a dopravní technika, ale míra krytí dovozu vývozem byla dlouho neslavná. Český deficit kulminoval v předvečer finanční krize v roce 2008 cifrou přesahující 87 miliard korun. Podstatně menší je nerovnováha teprve v poslední době: v prvním čtvrtletí letošního roku dosáhl export skoro 80 procent dovozu z Ruska.
Export do Ruska představuje navzdory vysoké dynamice stále jen 6,4 procenta toho, co Česko loni vyvezlo do EU15. Když si uvědomíme, že nezanedbatelná část fyzického kapitálu v ruském civilním sektoru kdysi pocházela z Československa a těšila se velmi dobré reputaci, potřeba industriální modernizace či rozvoje soukromé i veřejné dopravy v Rusku vytváří příležitosti, které čeští exportéři v podstatě nikde jinde nenajdou.
Graf
Obchod s někdejším bratrem vzkvétá
Vývoj obchodních vztahů mezi Českou republikou a Ruskem (v mil. CZK)
9,1
nárůst exportu do ruska
(Index 2012/1999)
3,2
nárůst dovozu z ruska
(Index 2012/1999)
4,3
nárůst exportu do eu15
(Index 2012/1999)
3,0
nárůst dovozu z eu15
(Index 2012/1999)
Zdroj: propočty autora
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz