Příliš drncavá gastronomická plavba

Lodní restaurace Rohan Boat nabízí gastronomický výlet napříč cenovými skupinami.

Je to ironie: Praha je plná restaurací, kouzlo Vltavy jako by ale pro lepší gastronomii pořád neuměla dostatečně využít. Na řece kotví sice Grosseto Marina, v té je ale lepší dívat se na Hradčany než jíst. Nějakou dobu už ale na odlehlejším břehu Vltavy, konkrétně u Libeňského mostu, kotví i luxusní botel s restaurací.

Vzhledem k sousedství tréninkového golfového odpaliště se dlouho jmenoval Golf Yacht, nedávno ho ale převzala firma Living Venues, jež nově vlastní i znovuotevřený Le terroir, a přejmenovala ho na Rohan Boat Prague. Prodává ho jako luxusní zážitek, a to jak hotel, tak i restauraci, nabízející kromě stálého i pětichodové degustační menu a gril.

Nahoru a dolů

Není samozřejmě úplně snadné podlehnout dojmu luxusu u Libeňského mostu, stylově zařízený botel si však přesto oblíbila především klientela z Německa nebo i Švýcarska. Ne náhodou: najdete tu nejen komfortní kajuty, ale také třeba lázně. Marně nepůsobí ani zdejší restaurace s barovým pianem, která navíc od jara do podzimu nabízí i exkluzivní posezení na venkovních palubách.

Horší je to bohužel s jídlem. Stálé menu sice nabízí celkem dostatečný výběr jídel, tedy polévku, předkrmy, těstoviny, maso i dezerty, horší je ale u některých kuchařské provedení. Přitom začátek mého oběda tady nebyl vůbec špatný. Sám kuchař mi nabídl tatarák z lososa, který nebyl v menu, zatímco jsem z něj já vybral konfitovanou telecí kotletu s bramborovou kaší a zelenými fazolemi. Jinak pozorného číšníka jsem požádal o bílé víno, ten mi však záhy přinesl sklenku, aniž by mi dal na výběr. Logicky, jak jsem obratem zjistil: v restauraci nabízejí pouze jedno rozlévané bílé i červené, takže hosty ušetří nepříjemného dilematu.

Suchý a minerální italský ryzlink se však k tučnější syrové rybě dobře hodil. Její chuť navíc příjemně zvýraznila i červená cibule, to samé ale nelze říct o pečivu; v ošatce jsem našel koženou bagetu a o něco křupavější bílý chléb, ani ten bych ale nenazval zážitkem. Což je škoda, protože tatarák vůbec nebyl špatný. Kdybych však tušil, jaká bude telecí kotleta, určitě bych radši sáhl po iberském vepřovém, které mi také nabídl kuchař.

Maso se obvykle dlouze konfituje proto, aby bylo měkké a křehké, současně si však uchovalo šťavnatost, v níž je i chuť. Telecí kotleta, již kuchař popisoval jako „výborné maso“, ovšem jakoukoli šťavnatost během přípravy pozbyla, pokud ji kdy měla. A když už některé kousky masa začaly slibovat aspoň náznak delikátní chutě telecího, přišlo najednou sousto připomínající lančmít. Ten ale ani obědové menu neobsahuje. Od majitele Le terroiru a prodavače zážitků byste určitě čekali víc.

Konec dobrý, dojem rozpačitý

Lepší byl citronovobazalkový sorbet. Citron dodá zmrzlině osvěživou kyselost a bazalka aromatickou výraznost. K dokonalé elegantní jemnosti, jakou v lepší restauraci předpokládáte, ale sorbetu pár kroků chybělo. A to včetně servírování: zmrzlinu v obyčejné sklence čekáte v televizním pořadu Prostřeno, ne však v restauraci na luxusní lodi. Tam přece jen uvítáte více fantazie. Rozpačitý zážitek z podniku proto nespraví ani výborné espreso na závěr. Říká se sice, že konec dobrý, všechno dobré, Rohan Boat Prague však ze všeho nejvíc připomíná drncavou gastronomickou plavbu několika cenovými kategoriemi.

Přečtěte si recenze na další restaurace:

Michelinský Alcron: na návštěvě v ideálním světě

Čínská Čína na Pankráci

Bistro Provocateur moc neprovokuje