„Pardubice jsou prioritně určené pro tento úkol. My už dnes víme, že v roce 2023 a 2024 tu bude letecká základna Čáslav působit,“ říká velitel Správy letiště Pardubice podplukovník Peter Hatala.
Pardubice drží strategicky důležité vojenské letiště. Jeho role v systému protivzdušné obrany, ke které se Česko v rámci členství v Severoatlantické alianci zavázalo, je zásadní. Armáda sem neváhala velkoryse investovat, zatímco jiná letiště v rámci úspor opouštěla. Spolu s extrémně hlučnými gripeny se budou z Čáslavi muset přesouvat i podzvukové bitevníky L-159 Alca.
„Armáda si musí vyhodnotit, jak techniku rozmístit, aby co nejlépe plnila své úkoly, ke kterým se zavázala. Rádi bychom vyhověli občanům, abychom létali méně, ale může se pak stát, že při letu, který bude potřebný, bude ve stroji sedět člověk, který nebude schopný plnit úkol nebo nebude tak vycvičený,“ vysvětluje Hatala.
Gripeny mají v rámci alianční dohody předepsané vytížení v rozsahu přes dva tisíce letových hodin ročně. V přepočtu na dny jde o každodenní provoz trvající několik hodin. Včetně nočních letů. Pardubické letiště je přitom umístěné ve velmi těsné blízkosti obytné zástavby. A vzdušnou čarou do centra je letiště vzdáleno ani ne tři kilometry.
Starostové: nebudeme nic řešit
Podle informací týdeníku Euro byli starostové dotčených městských částí o přesunu techniky informováni. Ale například starosta pátého městského obvodu Jiří Rejda tvrdí, že od poslední schůzky loni na jaře nemá žádné další informace. A na zmíněném setkání se prý uvažovalo o variantě, že by do Pardubic šly jen méně hlučné letouny Alca. O této variantě hovoří i mluvčí 21. základny taktického letectva v Čáslavi Karolína Svobodová. Podle informací týdeníku Euro ale gripeny nemohou jinam než do Pardubic. Letiště Pardubice má pro gripeny perfektně připravenou infrastrukturu na rozdíl třeba od vojenského letiště v Náměšti nad Oslavou, které je uzpůsobené pro vrtulový typ techniky.
Navíc kdykoli v minulosti se při výluce čáslavského letiště posílaly stíhačky Jas-39 Gripen výhradně do Pardubic. Vždy to ale bylo maximálně na několik málo týdnů. Například ve zmíněném roce 2017 při dvouměsíční výluce čáslavského letiště se do Pardubic přesouvala dokonce veškerá technika z Čáslavi. „Letiště Pardubice je předurčeno jako záložní letiště 21. základny taktického letectva v Čáslavi. Kdykoliv je tedy potřeba přesunout leteckou techniku tak, aby nebylo narušeno naše začlenění do aliančního systému střežení vzdušného prostoru ČR, jsou primárně letouny Jas-39 Gripen přemístěny na záložní letiště,“ potvrzuje mluvčí 21. základny taktického letectva v Čáslavi Karolína Svobodová. „Dvouletá výluka leteckého provozu ještě nebyla na našem letišti realizována. Z tohoto důvodu se v rámci jejího plánování uvažuje o možném využití letiště v Pardubicích, v Náměšti nad Oslavou nebo kombinací obou uvedených,“ dodává Svobodová.
Starostové tvrdí, že v dané situaci nemohou nic dělat. „Otázka by neměla být, zda s tím já souhlasím. Je to věc, kterou nejsem schopen ovlivnit,“říká starosta pátého městského obvodu Jiří Rejda. Totéž vzkázal ústy svého mluvčího i Martin Charvát, primátor města Pardubic zvolený za ANO. „Vojenská letiště spadají pod ministerstvo obrany. Město v tomto případě nemá co řešit. Nikoliv podle zákona, ale v rámci dobrých vztahů informuje letiště město o navýšení nebo omezení provozu. Tuto informaci, pokud přijde, můžeme pouze akceptovat, nemáme žádnou možnost rozhodnutí MO ovlivnit,“ tlumočí Charvátovo vyjádření mluvčí Radim Jelínek.
Zoufalí obyvatelé přilehlých městských částí se brání hluku z vojenského letiště už více než dvacet let. Jejich petice, stížnosti a protesty nevyslyšel nikdo z místních politiků. Týdeník Euro oslovil několik místních. Stačí se projít obytnou zástavbou sousedící přímo s letištěm, ať už jsou to městská část Popkovice, Dukla, či Staré Jesenčany. Jen těžko najdete někoho, kdo by se v minulosti nepodepsal pod nějakou petici či stížnost proti obrovské zátěži v podobě hluku.
„Lidé jsou vyčerpaní z toho, jak se snažili bojovat proti hluku v minulosti, nikdo z politiků se jich ale nezastal. Nikdo. Byli jsme vždy označeni za chronické stěžovatele,“ popisuje Marcela Dědečková. Dům, kde žije, je od letiště vzdálen jen několik metrů. Ukazuje mi šanon, kde má uloženou veškerou korespondenci, stížnosti, podepsané petice.
Hazard se zdravím
Zástupci letiště se hájí, že hlukové limity nepřekračují, a slibují, že ani nebudou. A odkazují se na hlukovou studii z roku 2012, kterou se prý řídí a ze které vyplývá, že letiště žádné limity nepřekračuje. Jenže měření hluku z vojenských letišť má svá specifická pravidla. Zatímco běžně hluk jezdí měřit Krajská hygienická stanice, hluk z vojenského letiště hygienici měřit od roku 2006 nesmějí, jak vyplývá z nařízení hlavního hygienika z téhož roku. Takovou činnost smí provádět pouze vybraná akreditovaná firma.
Na stránkách Státního zdravotního ústavu (SZÚ) lze najít, že hluk vojenské stíhačky vychází při startu na 130 decibelů (dB). Měření hluku se sice neprovádí přímo v místě startu stroje, ale tam, kde hluk ovlivňuje okolní obyvatele. Přestože měření tehdy v roce 2012 probíhalo u domu Marcely Dědečkové, žádná varovná čísla v oficiální hlukové studii nejsou k nalezení. Týdeník Euro má hlukovou studii k dispozici. Jsou v ní naměřené pouze takové hodnoty, které vyhovují normám. Jak je to možné? Naměřené absolutní hodnoty se průměrují.
„Limit pro hluk z letiště je během denní doby stanoven na 60 dB, v nočních hodinách pak 50 dB pro chráněný vnitřní prostor. Tyto hodnoty jsou průměrné za 16 hodin přes den a osm hodin přes noc a pro charakteristický letový den. Proto jednorázově změřená hodnota (jeden přelet letadlem) je zavádějící a nelze ji vztahovat k nastaveným limitům - limity jsou průměrné hodnoty,“ vysvětluje Magdalena Dvořáková z Generálního štábu Armády České republiky. I kdyby ale armáda hlukové limity překračovala, v takzvaném pohotovostním systému v rámci nepřetržité ostrahy národních vzdušných prostorů evropských členských států pro ni žádné omezující limity neplatí. A to ani v noci.
Podle lékařů má dlouhodobé působení hluku i v mnohem nižších hodnotách, než je start stíhačky, prokazatelně negativní vliv na zdraví. „Za hluk se považuje zvuk o intenzitě nad 80 decibelů. Ale vždy záleží na prostředí. Nebezpečná hranice, od které hrozí mechanické poškození vnitřního ucha, je od 130 dB výš, což odpovídá startu tryskového letadla,“ poznamenal Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. Syka se celý život zabývá neurofyziologií se zaměřením na účinky hluku na mozek a poškození sluchu. Na webu SZÚ se přitom píše o směrnici Světové zdravotnické organizace, podle které dochází k obtěžování hlukem z letecké dopravy už při hodnotách 45 dB.
„Hluk má prokazatelný dopad na kardiovaskulární systém. Znamená to, že lidé mohou mít problémy s oběhovým systémem, a je velká otázka, zda hluk v konečném důsledku může vyvolat také infarkt. Tato domněnka ale ještě není stoprocentně prokázaná. Dalšími problémy jsou neurotické stavy a problémy se soustředěností. Účinky hluku se studují především na populaci žijící v okolí letišť,“ vypočítává Syka.
Sousedská práva
Starší oficiální dokumenty s informacemi, jaký rámus udělá jediný start stíhačky na pardubickém letišti, jak je naměřila hygienická stanice v době, kdy ještě hluk z letiště směla měřit, dohledat nelze. „Poslední měření hluku z leteckého provozu zajišťovala Krajská hygienická stanice před více než deseti lety, toto měření však již není v archivu,“ uvedl šéf Krajské hygienické stanice Pardubice Antonín Vykydal.
Advokát Aleš Rozehnal z advokátní kanceláře Rozehnal & Kuchař se domnívá, že armáda i přes veškerá pověření a povolení, které má, nesmí porušovat sousedská práva. A i když vojsko může překračovat hlukové limity, nesmí tím podstatně a nepřiměřeně místním poměrům omezit obvyklé užívání sousedního pozemku.
„Při úředně povolené činnosti nebo provozu musí prováděná činnost zůstat v rámci a mezích povolení. Není však vyloučena situace, kdy i při dodržení uložených veřejnoprávních limitů může mít jednání vlastníka za následek vznik relevantních imisí, v tomto případě hluku. Znamená to, že i tam, kde bylo dodrženo veřejnoprávní povolení, může dojít k porušení sousedských práv,“tvrdí Rozehnal. „To neznamená jen ohrožení zdraví, ale stačí i to, že je tento hluk nepříjemný. Pokud je však hluk úředně povolen, nemůže se vlastník sousedního pozemku domáhat zdržení se činnosti, která produkuje hluk, ale náhrady újmy v penězích,“ vysvětluje Rozehnal.
V Pardubicích je situace o to komplikovanější, že na jednom prostoru působí vojenské a civilní, aktuálně významně ztrátové letiště. Civilní letiště spolu s terminálem, do kterého se investovalo přes čtvrt miliardy korun, je přitom pod hlavičkou společnosti East Bohemian Airport v majetku města a kraje. Jeho fungování je však bez podpory vojenské části vyloučené. Město tedy jen těžko bude vyvíjet nátlak na armádu, aby gripeny do Pardubic neposílala, nebo alespoň ne na tak dlouho. Třeba zmíněný starosta Jiří Rejda je ve společnosti East Bohemian Airport předsedou dozorčí rady.
Občané se budou muset připravit na mimořádnou zátěž. A mohou jen závidět sousednímu Hradci Králové, kde místní vyvíjeli soustavný nátlak na starosty, v jehož důsledku se armáda z tamního letiště stáhla. „Dovolím si odhadovat, ba skoro tvrdit, že protesty občanů Hradce a zejména částí přilehlých k letišti, které propukly hned krátce po listopadu 1989, byly nepochybně velmi zásadním důvodem, proč se později armáda, resp. Rada obrany státu tehdy rozhodla letiště v Hradci opustit. A nadměrný hluk z provozu letiště, především testů nadzvukových letadel v nočních hodinách, byl zcela jistě explicitně uváděn jako důvod protestů, manifestací před branou letiště a petic. Spekulovalo se ovšem i o tom, že dalším důvodem, proč Armáda ČR celkem rychle a ochotně vyhověla požadavkům petice a protestů, mohly být obavy o financování dalšího provozu,“ říká Martin Dvořák, současný velvyslanec Česka v Kuvajtu a někdejší primátor Hradce Králové, který si vysloužil pověst toho, komu se podařilo vyhnat vojáky z města.