Za dálničními svodidly stojí 138 nepovolených billboardů
Bez souhlasu ministerstvo dopravy nesmí stát dvě stě padesát metrů od dálnice žádný reklamní poutač. Stanovuje to novela zákona o pozemních komunikacích z dubna 2000. Přesto je poutačů za svodidly umístěna více než stovka. Týdeník EURO napočítal u všech šesti tuzemských dálnic přesně 138 „černých“ billboardů, jejichž majitelé neoprávněně vydělávají na laxnosti úředníků z výše zmíněného ministerstva. Údaje téhož úřadu uvádějí, že u všech českých rychlostních komunikací jsou umístěny zhruba čtyři stovky neschválených reklam.
Majitelé těchto billboardů neplatí státu žádné poplatky, odhady říkají, že státní kasa tím přichází zhruba o miliardu korun. Experti navíc připomínají, že množství reklam u rychlostních komunikací ohrožuje bezpečnost jízdy. Nejenže billboardy odvádějí pozornost řidičů od řízení, ale při větrných poryvech hrozí, že se jejich často amatérsky instalované konstrukce zřítí do jízdní dráhy. Kromě toho, že na konci loňského roku bylo na příkaz ministerstva dopravy zakryto plachtou patnáct neschválených billboardů, nepodnikl úřad proti černým reklamám nic.
„Odstranění poutače je zdlouhavá záležitost, vše musí projít správním řízením, které může trvat měsíce,“ říká tisková mluvčí ministerstva dopravy Ludmila Roubcová. Také poslanec Miroslav Kapoun, který je spoluautorem loňského zpřísnění norem, tvrdí, že odstranění černého poutače je často detektivní záležitostí. „Majitelé se ke svým billboardům neznají, když se najde vlastník, začne zhruba půlroční správní řízení, během kterého firma vesele vydělává dál. Po šesti měsících zaplatí viník pokutu a posune reklamu o sto metrů. A vše může začít znovu,“ míní Kapoun. Pokuta za ilegální billboard se sice pohybuje od deseti tisíc korun až do jednoho milionu, ovšem firmy, které nepovolené billboardy zřizují, si s finanční hrozbou hlavu příliš nelámou.
To není naše.
Týdeníku EURO zjistil, že u českých dálnic instalovala na černo své billboardy zhruba desítka reklamních agentur. Mezi nejčastěji se opakující jména patří firmy AG bulldog, Avenir, BigBoard, Magnum a Mega Screen. Neschválené reklamy má v ochranném pásmu dálnice D 2 ve směru na Bratislavu dokonce i známý brněnský obchodní dům IKEA. Tyto firmy soupeří u svodidel se dvěma společnostmi, které si licenci na reklamní činnost u dálnic koupily: s americkou agenturou ACE Media Ventures a českou společností QUO.
Pátrání týdeníku EURO po majiteli jednoho ze sporných billboardů potvrzuje zkušenosti poslance Kapouna. „U dálnic naše společnost žádné billboardy nemá,“ tvrdil týdeníku EURO ještě na začátku minulého týdne technický ředitel agentury BigBoard George Kisugite. Jenže fotografie pořízené ještě před rozhovorem ho usvědčují ze lži – jen dva a půl kilometru za pražským začátkem dálnice D 8 na Teplice stojí dvě velkoplošné reklamy jeho firmy. Také u dalších dálnic má BigBoard „zastoupení“. Nyní se ale už budou těžko hledat. Poutače sice zůstaly na místě, v noci po rozhovoru z nich ale náhle zmizel název firmy.
Přiznání.
Ředitel Kisugite se ale nakonec k poutačům pod tlakem fotografických důkazů přiznal. Tvrdí ovšem, že billboardy stojí na svém místě oprávněně: „Naše společnost na ně vlastní řádná stavební povolení. Nacházejí se v zastavěném území, tedy nikoliv v ochranném pásmu dálnice, neboť: (cituje z paragrafu 30, zákona o pozemních komunikacích) ochranné pásmo je zřízeno mimo souvisle zastavěné území. Tedy ne vše, co se opticky nachází v blízkosti dálnice musí být nutně v ochranném pásmu dálnice,“ tvrdí Kisugite.
Jenže ministerstvo dopravy je jiného názoru: „Normy hovoří jasně, ochranné pásmo dálnice je široké všude dvě stě padesát metrů a bez našeho povolení v něm nesmí žádná stavba stát,“ říká Ludmila Roubcová. Kisugite jí ale oponuje: „Kdyby ochranné pásmo bylo zřízeno i v zastavěném území, mohlo by docházet k paradoxům. Například v Berouně, kde dálnice prochází přes město, by každý živnostníček musel jen proto, že se jeho obchod či provozovna nenachází dále než čtvrt kilometru od dálnice, žádat při osazování cedule nad obchodem o výjimku ministerstvo dopravy.“
Co na to spoluautor novely zákona? „Koncepce zastavěného území v pojetí stavebního zákona je zcela odlišná a sleduje zcela jiné účely než koncepce ochranného pásma daná zákonem o pozemních komunikacích. Ten jasně ukládá povinnost získat povolení ministerstva dopravy pro účely zřizování a provozování reklam podél dálnic,“ říká poslanec Miroslav Kapoun.
Upozorňuje, že nejde jen o vlastní billboardy. Zákon totiž ukládá vlastníkům také povinnost instalovat ochranná svodidla před konstrukce, které jsou postaveny na silničním pozemku. Tento požadavek zdaleka ne všechny reklamy splňují.
Kolaudace nestačí.
Tento spor ukazuje na hlavní příčiny problému černé reklamy podél rychlostních komunikací. Majitelé billboardů mají zpravidla dohodu s majitelem pozemku a povolení místního stavebního úřadu, ale to už rok a půl nevyhovuje zpřísněným podmínkám: nemají povolení ministerstva dopravy pro ochranné pásmo dálnice. Bez něj v něm stojí jejich poutače nezákonně! „Například na katastrálním území Velkého Meziříčí u dálnice D 1 vydal místní stavební úřad v rozporu se zákonem stavební povolení pro některé reklamy,“ říká Miroslav Kapoun. „Své rozhodnutí opírá právě o tvrzení že se daná místa nacházejí na zastavěném území. Podle stavebního zákona ano, ale ten je nevyjímá z působnosti zmíněného zákona o pozemních komunikacích.“
Podobný je také případ brněnského obchodního domu IKEA. „V našem areálu u dálnice máme řadu reklam a vzhledem k tomu, že jsme na ně získali stavební povolení, předpokládám, že musely projít patřičnými řízeními spojenými se stavebním řízením,“ říká marketingový ředitel firmy Jan Vrábel. „Po posledních kolaudacích, při nichž byli dokonce přítomni zástupci ministerstva vnitra, jsme museli odstranit některé mobilní informační tabule, ale od ledna minulého roku je vše - jak se domnívám - v požadovaném stavu.“ Jenže zpřísněným normám IKEA nevyhovuje, nemá totiž to povolení ministerstva dopravy!
Laxní přístup.
Je otázkou, zda na ministerstvu dopravy, do jehož kompetence spadá nejen povolování, ale i odstraňování černých reklam, je vůle záležitost řešit. „Obávám se, že příčina laxnosti jeho úředníků nespočívá jen v technických obtížích při rušení reklam,“ říká Miroslav Kapoun. „Nedávno byla přijata další novela zákona, která umožňuje razantní postupy proti přestupkům, a stále se nic neděje.“
Mluvčí Roubcová ale ujišťuje, že ministerstvo dopravy dělá vše, co je v jeho silách. „Situaci podél dálnic kontrolujeme a hodláme letos postupovat přísněji.“ Poslanec Kapoun je však skeptický: „Mám informaci, že firmy, které za billboardy u dálnic řádně platí, nabídly zdarma plachty na zakrývání nepovolených poutačů. Jenže nabídka nebyla přijata a stále se nic neděje.“ Pouhých patnáct odstraněných billboardů za loňský rok mu dává za pravdu.
Od července letošního roku vstoupí v platnost další novela zákona, která umožní úřadům zbavit se nepovoleného billboardu do čtyřiceti dnů. Kolik jich při chystaném razantním postupu ministerstva letos zmizí a kdy se ztratí nepovolené reklamy úplně? „Žádná čísla ani termíny nemůžu sdělit. Když některé poutače odstraníme, objeví se nové, a tak možná zcela nezmizí od dálnic nikdy,“ říká Ludmila Roubcová.
Černé reklamy jsou i ve městech.
Problém schvalování reklamních ploch neexistuje jen u dálnic a silnic. Se stejnými potížemi se potýká reklama na dalších veřejných místech. „Trhem pro venkovní reklamu je celé území České republiky,“ uvádí se v časopise Marketing a Media. Tento odborný magazín uvádí, že v České republice je načerno instalováno kolem 30 procent všech billboardových ploch. Nejvíce „černých“ billboardů se vyskytuje ve velkých městech, kde jsou často postaveny na místech pro řidiče značně nebezpečných. Okamžitý plošný zákaz všech billboardů na dopravně kritických místech není reálný. Majitelé legálních reklam mají totiž místa pro ně pronajatá na několik let dopředu a v případě jednorázového zákazu by museli být odškodněni.
Každý billboard má charakter nemovitosti, což znamená, že k jeho vybudování je mimo jiné třeba vyjádření stavebního a dopravního úřadu a orgánu, který se v dané lokalitě stará o udržování životního prostředí. Dalšími účastníky řízení jsou také místní občané a občanská sdružení. Zatímco instalace legálních billboardů trvá dva měsíce až dva roky, ilegální nosič je postaven zhruba do dvou týdnů. Nezanedbatelným faktem jsou i rozdílné náklady na zřízení. Celkovou cenu legálních billboardů totiž zvyšují jednotlivé správní poplatky včetně nákladů na případná dodatečná povolení.
Výhody nepovolené venkovní inzerce jsou zřejmé: relativně nízké náklady na umístění a oslovení široké populace. Nosiče u hlavních cest a dálnic přitom získávají stále více na oblibě. Velkou výhodou jsou i reklamy obřích formátů: mají jednoduchý design, čitelnější texty, jasné a kontrastní barvy, proto více zaujmou. Odborná studie o zásahu venkovní reklamy hovoří o tom, že například billboard na dálnici D 1, kterou denně projede 60 tisíc aut, může oslovit 120 tisíc potenciálních pozorovatelů.
Reklama na rušných městských tepnách a podél silnic a dálnic je problémem, o kterém se diskutuje i v zahraničí. Existují země, kde reklamní plochy v těchto místech nejsou vůbec povolené, v jiných státech se to kolem komunikací reklamními panely jen hemží. Mnoho klientů reklamních agentur je však pevně přesvědčeno, že hlavně dálnice jsou velmi dobrou lokalitou pro reklamu. Tohoto tvrzení se drží především automobilová klientela (zaměřuje se na plochy na hlavních tazích a prvotřídních komunikacích), ale reklamy u silnic často využívají například i výrobci cigaret, telekomunikace, mobilní operátoři…
Výňatek ze zákona ze 4. dubna 2000, kterým se mění zákon č. 13/1997 o pozemních komunikacích:
„…Zvláštní užívání spočívající v umísťování a provozování
reklamních zařízení může povolit příslušný silniční správní úřad nejdéle na dobu pěti let za podmínky, že reklamní zařízení nemohou být zaměněna s dopravními značkami nebo s dopravními zařízeními nebo nemohou oslnit uživatele dotčené pozemní komunikace nebo jinak narušit provoz na pozemních komunikacích. Pozemní komunikace v místě, kde je umístěno reklamní zařízení, musí být na náklad provozovatele reklamního zařízení vybavena svodidly nebo jinak zabezpečena proti možnému střetu vozidel s konstrukcí reklamního zařízení.“
…Věci umístěné, zřizované nebo provozované bez povolení
podle odstavce 1 nebo v rozporu s ním, s výjimkou reklamních zařízení, je jejich vlastník povinen odstranit neprodleně po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu. Neučiní-li tak, zajistí odstranění a likvidaci věci příslušný silniční správní úřad na náklady vlastníka věci.“