Není normální, jestli je růst firem limitován nikoli množstvím zakázek, ale nedostatkem pracovní síly. A to napříč odvětvími. A mzdy rostou jako utrženy ze řetězu. Ale nejde jen o věci běžně diskutované v každé dnešní ekonomické debatě.
Minulý týden Český statistický úřad zveřejnil pozoruhodná data o spotřebě domácností. Všichni víme, že spotřeba roste a je už zhruba třetím rokem tahounem zvyšování HDP, když nahradila tradiční motor ekonomiky, kterým býval export. Neviditelně se však mění i to, co bylo donedávna charakteristickým rysem českého spotřebitele. Jeho tradiční spořivost a zvyk myslet na zadní kolečka.
Ve druhém čtvrtletí stouply disponibilní příjmy domácnosti o 4,2 procenta nikoli oproti minulému roku, ale proti prvnímu čtvrtletí. Jenže spotřeba mezikvartálně narostla o pět a půl procenta a zřetelně poklesla míra úspor. Tento jev trvá už od loňska a míra úspor 8,4 procenta je nejnižší od roku 1999. A je zjevné, že utrácení bude pokračovat. Přitom ještě v krizovém roce 2010 byla spořivost téměř dvojnásobná.
Můžeme se sice utěšovat, že většina peněz odtékajících ze spořicích účtů směřuje do financování vlastního bydlení, nicméně to je útěcha tak trochu lichá, protože pořád je naprostá část nákupu nemovitostí financována dluhem. Zřetelně se tak zvyšuje citlivost domácností na výkyvy v hospodářském cyklu. I mělká recese může značné části domácností, které mají stále méně a méně „vycpaný štrozok“, způsobit poměrně velké problémy a po současné adrenalinové jízdě na vlně může přijít nepěkný pád na ústa.
Ilona Švihlíková: Můžeme si dovolit recesi? Centrální banky jsou bez střeliva
ČNB tak dobře dělá, když se snaží trochu chladit nadšení vyššími úroky, nicméně měla to asi činit od začátku mnohem razantněji a neměla se nechat svazovat strachem z toho, že členové bankovní rady budou za kazisvěty. Poslední zvýšení sazeb, které přišlo minulý týden, rozhodně nebylo poslední a je otázkou, zda nemělo být podstatně razantnější.
Trhy ho očekávaly a s nepřiměřeně slabým kurzem koruny nijak zvláště nepohnulo a je čím dál jasnější, že původní prognózy, podle nichž měla být základní sazba na dvou procentech až na konci příštího roku, ani zdaleka neodpovídají současné situaci.
Přitom je na to zchlazování centrální banka sama, protože tahle vláda nejenže nedělá vůbec nic pro zvýšení potenciálního růstu ekonomiky, kterému stojí v cestě hlavně kvalita institucí a neléčená byrokracie.
Ale naopak činí kroky, které podnikatelskému prostředí ubírají na pružnosti dalšími a dalšími regulacemi a vysloveně škodí rozdávačnou politikou, kdy přikládá pod kotel, na němž už dávno poskakuje poklička. Chová se jako sedlák, který v únoru semele osivo a napeče koláče pro celou vesnici, aby se měli všichni dobře. Přitom to, že dobré časy jsou střídány těmi horšími, je stejně železné pravidlo jako to, že když nezasejeme, nebudeme sklízet.
Čtěte si další komentáře Pavla Párala: