Bez nového zákona o veřejných zakázkách se Česko nikdy nezařadí mezi konkurenceschopné země
Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová zcela správně deklarovala jako jednu z priorit svého působení v úřadě nový zákon o veřejných zakázkách. V kombinaci s další prioritou – zefektivněním čerpání z evropských fondů – mohou tak její aktivity mít významný dopad na celou českou ekonomiku. Z ministerstva, o němž se donedávna hovořilo jako o kandidátovi na zrušení, se tak rázem může stát jedno z nejdůležitějších ministerstev nové vlády.
V následujících sedmi letech má Česká republika možnost vyčerpat nezanedbatelnou sumu z fondů Evropské unie, která, budeli smysluplně a správně použita, znamená značné prorůstové opatření. Nutnou podmínkou pro úspěšné čerpání evropských fondů je, kromě jiných, i efektivní zákon o veřejných zakázkách. Ten současný (jakkoli poslední technická novela některé věci zlepšila) je značnou brzdou pro příjemce, řídící orgány a ve finále i pro celou českou ekonomiku. Snad nikdo, kdo je v systému zadávání veřejných zakázek zapojen, nepochybuje, že zákon je v mnoha aspektech nedostatečný a nereflektuje současné potřeby společnosti. Naše praktické zkušenosti z kontrol projektů financovaných z unijních fondů tuto skutečnost plně dosvědčují. Nejvíce chyb je při kontrolách zjištěno právě při zadání veřejné zakázky. A tyto chyby mají bohužel značné finanční dopady na příjemce a ve finále i na řídící orgány. Překážka konkurenceschopnosti Současný zákon je předně velmi složitý. Často si kladu otázku, pro koho je psán, když orientace v něm dělá problémy i zkušeným zakázkářům. Zakázky v prostředí EU fondů jsou nicméně nuceny zadávat i subjekty, které nemají žádné nebo minimální zkušenosti (dotovaní zadavatelé, obce, neziskové organizace). Praxe ukazuje, že převážná většina chyb ve veřejných zakázkách není účelová, nýbrž plyne z neznalosti. Složitá pravidla ve finále vedou k tomu, že si zadavatel musí v mnoha případech najmout externího poradce.
Zákon do značné míry znemožňuje efektivní nákup. Existuje celá řada komodit, které podle současného zákona nenakoupíte buď vůbec, nebo s významným časovým prodlením. Kupříkladu ne vždy, kdy zadavatel obdrží pouze jednu nabídku, se jedná o zakázku, která je napsaná na míru konkrétnímu uchazeči. Po zadavateli se na jedné straně chce, aby zcela jasně popsal, co si přeje nakoupit.
Na druhé straně, pokud tak učiní, vystavuje se mnohdy i účelovým námitkám ze strany neúspěšných uchazečů. Má-li být veřejný nákup férový, musejí i dodavatelé připustit férovou porážku. V případě nákupu spolufinancovaného z fondů EU je tak příjemce vystaven riziku, že nezrealizuje projekt, neboť nenaplní jeho cíle.
Zákon brání vyšší konkurenceschopnosti.
Z unijních fondů se kromě jiného financuje celá řada center excelence. Aby vědecké týmy mohly vytvářet excelentní výzkum, potřebují mnohdy ty nejlepší technologie. Nákup unikátního zařízení, které není nutně nejlevnější, je ovšem nereálný nebo extrémně komplikovaný a zadavatelé často předem tento boj vzdávají. Takto ovšem naše země nemůže nikdy patřit mezi konkurenceschopné, protože se vždy spokojíme s průměrným. Tento systém napomáhá k tomu, že se ani dodavatelům nebude vyplácet investovat do výzkumu, protože s velkou pravděpodobností jejich výrobky s puncem toho nejlepšího na trhu, co se nabízí, nebude v Česku nikdo schopen nakoupit.
Jiným nešvarem z poslední doby je oblíbené soutěžení na nejnižší nabídkovou cenu, a to i v oblastech, kde je to spíše na škodu věci. Nepopírám, že jednokriteriální soutěže mají smysl, ale mám za to, že pouze tam, kde se nakupuje jasně popsatelná komodita. Bohužel praxe ukazuje, že úředníci (mnohdy na zadání svých nadřízených) zadávají na nejnižší nabídkovou cenu i služby či dodávky, kde je nezohlednění kvality nabízeného díla pro zadavatele fatální.
Málokdo zpětně přizná, že dodavatel poskytl nekvalitní plnění, které se muselo odepsat nebo znamenalo, že nebylo dosaženo cílů nákupu. Nadměrné využívání hodnocení podle výše ceny mělo na trhu logicky zpětnou odezvu. Dodavatelé se museli přizpůsobit, aby vůbec přežili. Chce ovšem společnost, která si buduje pověst vzdělanostní ekonomiky, využívat na kvalifikovanou práci advokáta, jehož hodinová sazba je nižší než hodina práce uklízečky?
BoJ Proti koruPci nestaČÍ Ve výčtu slabých míst současného zákona o veřejných zakázkách by bylo možné pokračovat.
Cílem tohoto textu však není kritizovat, nýbrž na nedostatcích ukázat možné směry pro zlepšení. Kdy jindy využít příležitost pro adekvátní nastavení celého systému zadávání, který bude lépe reflektovat potřeby společnosti, než nyní, kdy je na stole nutnost upravit zadávání podle pravidel EU?
Bylo by vhodné, aby při tvorbě nového zákona byly relevantně zohledněny požadavky nových zadávacích směrnic: např. širší využívání průzkumů trhu, možnost hodnocení kvalifikace, posílení možnosti vylučovat za mimořádně nízkou nabídkovou cenu, možnost požadovat i minimální úroveň kvality, přiměřená flexibilita při využívání víceprací a řada dalších mechanismů. Zároveň by odborně vedená debata mezi klíčovými aktéry měla vést k vytvoření zákona, který bude vhodně upravovat nejen tři klíčové zásady zadávání (transparentnost, rovný přístup a zákaz diskriminace), ale bude i výsledkem zdravého rozumu.
Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo být iniciátorem nové věcné debaty ohledně zadávání zakázek, která má širší konsekvence, jak již bylo naznačeno. Diskuse posledních let zaměřená primárně na zákon coby protikorupční opatření se plně neosvědčila. Je načase, aby se klima ve společnosti posunulo k opatřením, která povedou ke skutečně efektivnímu a hospodárnému zadávání.
Nemyslím si, že současný hojně kritizovaný zákon je zaviněn primárně nedostatečnou prací ministerských úředníků. Domnívám se naopak, že tito lidé odvádějí velmi dobrou práci, a jen bych si přála, aby i v jiných oblastech veřejné správy působili skuteční experti na danou problematiku. Bohužel, jak už to v případě tvorby zákonů bývá, nejhorší jsou nesystémové a z kontextu vytržené formulace, které se do zákona dostanou ať již při schvalování v Poslanecké sněmovně, nebo vložené na společenskou objednávku bez znalosti konkrétní problematiky.
Očekávání od nového zákona jsou velká a už nyní je jisté, že ministerstvo pro místní rozvoj nebude moci naplnit požadavky všech aktérů, tj. zadavatelů, dodavatelů, poradců a politiků, resp. protikorupčních uskupení. Ve finále bude nutné provést politické rozhodnutí ve smyslu, co je pro tuto zemi podstatné, neboť kompromisní verze by současný nevyhovující stav jen posílila.
O autorovi| senior manažerka společnosti EY pro služby veřejného sektoru, členka Rady Asociace pro veřejné zakázky
