Příliš vypečené rohlíčky

Největší konkurs v republice provázejí pochybnosti

Pozornost veřejnosti sice v posledním týdnu upoutalo obvinění Radovana Vávry a tří dalších bývalých manažerů zkrachovalé Union banky, ale mimo světla reflektorů se zřejmě dějí věci podstatně zajímavější. Po inventarizaci majetku nastává čas prvních prodejů. Původní odhady ceny, za kterou půjde majetek zpeněžit, se pohybovaly kolem devíti miliard korun. I když dnes tuto částku zainteresovaní považují za příliš optimistickou, na pěti miliardách jako reálném odhadu se shodnou. I tato suma však představuje největší konkurs v republice. A tak není divu, že každou akci konkursní správkyně provází spekulace, výhrady a kritika. Leckdo má totiž zájem se na konkursu přiživit.

Zůstali tři.

Krátce po krachu Union banky konkurenti veřejně prohlašovali, že mají zájem o koupi poboček. Ty se zdály být jedním z nejcennějších aktiv. Vé druhém březnovém týdnu se ale pobočky ani na druhý pokus prodat nepodařilo. Věřitelský výbor totiž odmítl nabídky všech zájemců. Důvodem byla - podobně jako v předchozím únorovém kole -nízká cena. Přestože každý ze zájemců přihodil v průměru dvacet milionů korun, takže se jejich nabídky pohybovaly od 160 do 170 milionů korun, zdálo se to málo. „Žádná z kupních cen nedosáhla znaleckého odhadu, který přesáhl 200 milionů korun,“ tvrdí Pavel Trnka, výkonný ředitel Fondu pojištění vkladů (FPV), který je největším věřitelem zkrachovalé Union banky. Do druhého kola zaslaly své nabídky na koupi 24 nemovitostí tři ze čtyř společností, se kterými po prvním kole jednala správkyně konkursní podstaty. Nejvyšší cenu byla ochotna zaplatit královéhradecká firma Exact, za ní následovala společnost G. E. N. ze skupiny Cimex. Třetím uchazečem byla neznámá olomoucká firma GS Leas, jejíž základní jmění činí podle obchodního rejstříku pouhých sto tisíc korun. Druhé kolo vzdala společnost O. M. G. D., za kterou stojí podnikatel Otakar Moťka, mimo jiné vlastník ČSAD Praha Vršovice. Průběh soutěže doprovázela řada spekulací. Na jejím začátku měli zájemci pouze tři dny na prohlídku nemovitostí rozptýlených po území celé republiky. Pouze jedenáct pracovních dní jim byl zpřístupněn data room. Každý potenciální kupec musel navíc složit jistotu ve výši 128 milionů korun. Věřitelský výbor si tím chtěl údajně zajistit, aby se mezi uchazeči neobjevili spekulanti. Nejvíce pozornosti v podmínkách soutěže ale vzbuzuje stanovená výše minimální ceny 141 milionů. „Tento postup, kdy se nejprve prodává celý balík aktiv, o něž může mít zájem jen velmi málo zájemců, je obvyklý v případech, kdy prodávající ve skutečnosti nechce prodat a stanovení minimální ceny potom zaručuje, že kupci budou nabízet někde blízko této hranice. S odvoláním na odhadní cenu pak lze zastavit prodej a majetek nakonec za zlomek skutečné hodnoty prodat po částech předem dohodnutým kupcům,“ potvrdil týdeníku EURO zkušený konkursní správce.

Místo soutěže dražba.

Této teorii se správkyně konkursní podstaty Union banky Michaela Huserová brání: „V žádném případě nebylo řečeno, že je to konečná cena. Naopak, byl to odrazový můstek.“ Dodává, že o výši minimální ceny rozhodl věřitelský výbor. Jeho předseda Pavel Trnka z FPV to ale popírá. Minulý čtvrtek, dva dny po té, co byla soutěž zrušena, o tom nic nevěděl. „Určena byla pouze jistina. Se správkyní jsem o žádné minimální ceně nehovořil,“ tvrdí Trnka. O stanovené minimální ceně se dověděl až po následném telefonickém hovoru s Michaelou Huserovou. „Na věci se nic nemění. V žádném případě jsme nechtěli za tuto sumu nemovitosti prodat,“ konstatuje Trnka. Věřitelský výbor minulý týden správkyni uložil, aby připravila další postup prodeje objektů z portfolia banky. Jasné je, že nabízet se budou jednotlivé budovy nebo malé logické soubory. „Pravděpodobně proběhnou dražby, protože je to nejtransparentnější způsob prodeje. Rozhodnout o tom by měl věřitelský výbor, který se sejde 7. dubna,“ upřesnil Pavel Trnka.

Pomalu, ale rychle.

Jako důvody, proč se snaží banka své nemovitosti rychle prodat, uvádí Michaela Huseová vysoké náklady spojené se správou a údržbou. Ty ale v případě dražby jen tak neodpadnou. Vydražitel má totiž ze zákona stanovenou tříměsíční lhůtu na zaplacení kupní ceny. „Prodej ve dražbě bude sice trvat déle, ale nikdo z věřitelů nás nemůže napadnout, že jsme neudělali vše pro to, abychom získali maximum do konkursní podstaty,“ říká Trnka. Domnívá se, že celkový výnos z prodeje jednotlivých nemovitostí může být vyšší, než kdyby se prodávalo celé portfolio najednou. „Například o centrálu banky v Ostravě projevil zájem jeden kupec, který je ochoten za ni dát čtvrtinu hodnoty všech 24 objektů,“ tvrdí Trnka.
Týdeník EURO takový průběh veřejné soutěže již před více než měsícem předpovídal. Bývalý člen představenstva Union banky, který si nepřál být jmenován, uvedl, že soutěž je připravena pro jednoho konkrétního zájemce. Pokud se mu prý nepodaří koupit objekty za minimální cenu, bude celý tendr zrušen a balík realit se rozprodá po jednotlivých kusech. Toto tvrzení správkyně na konci února odmítla. V reakci na článek z 12. února napsala: „Zásadně odmítám tvrzení typu, že celá soutěž byla šita na míru jednomu konkrétnímu zájemci, když údajně po druhém kole nebude vybrán vítěz, a jednotlivé nemovitosti tak budou prodávány jednotlivě.“

Prodejce i kupující?

Není to poprvé, kdy se s konkursem vedeným konkursní správkyní Huserovou spojují pochybnosti. Ty vyvstaly již v září minulého roku při prodeji dceřiné společnosti banky – firmy CDZ poskytující dovozcům celní záruky. Správkyně nejdříve v polovině loňského léta avizovala veřejnou dražbu akcií CDZ s vyvolávací cenou 19 milionů, která se měla uskutečnit 9. září. Aniž dražbu zrušila, koncem srpna vyhlásila veřejnou obchodní soutěž. Termín odevzdání nabídek byl stanoven na 2. září, tedy pouhý týden před původně plánovanou dražbou. Hned 3. září ale správkyně za vítěze soutěže prohlásila britskou firmu Printstop, která za 98procentní balík akcií nabídla dvanáct milionů korun.
„Transparentního výběrového řízení se mohl zúčastnit kdokoliv. Nabídky zaslaly ale pouze dvě firmy. Vybrána byla ta, která byla výhodnější pro konkursní podstatu. Ve chvíli, kdy se firma prodávala, hrozilo odebrání licence ze strany generálního ředitelství cel. Museli jsme postupovat maximálně rychle. Kdyby byla společnost vydražena, nový majitel má ze zákon stanovenou tříměsíční lhůtu na zaplacení kupní ceny. Toto časové prodlení v případě soutěže odpadá,“ vysvětluje postup Michaela Houserová. Dodává, že museli připravovat se soutěží i dražbu, protože nebylo zřejmě, zda soud prodej CDZ ve veřejné soutěži posvětí.
Týdeník EURO získal neověřené dokumenty o tom, že vítěznou firmu Printstop, podobně jako její matku Linden Holdings, založil Pavel Rozehnal pracující zároveň v nejužším týmu správkyně Huserové. Pavel Rozehnal měl v týmu správkyně připravovat podklady pro transakci, ve které vystupoval oficiálně na straně prodávajícího a zprostředkovaně též jako kupující. To Rozehnal popírá. „Se společností Printstop nemám nic společného, založil ji a vlastní kanadský občan Luděk Kučera,“ tvrdí Rozehnal. „Sám jsem dokumenty, které máte k dispozici, viděl a vypovídal na policii. Celé je to řízená kampaň člověka, kterému jsem v minulosti půjčil 1,1 milionu korun a on mi je nevrátil.“

Za den a pod cenou.

Své zkušenosti s Rozehnalem ale má například také konkursní správce Svitu Zlín Roman Rais. Když byl na podnik vyhlášen konkurs a Rais ustanoven konkursním správcem, přebíral podnik právě od managementu Pavla Rozehnala. „Majetek podniku prodávali hluboko pod cenou, většina prodejů se uskutečnila pouhý den před mým příchodem. Za prodaný majetek navíc často nepřišly peníze,“ uvedl pro týdeník Respekt v září loňského roku konkursní správce Svitu Roman Rais. Rais podal na manažery trestní oznámení. Policie je však odložila, protože se jí nepodařilo prokázat úmyslný trestný čin. „Jestli někdo prodával pod cenou, byl to právě Rais,“ brání se Rozehnal. Konkursní správkyně Union banky o svých lidech v týmu nepochybuje. „Vycházela jsem z toho, jací lidé by byli schopni tak náročnou práci zvládnout. Rozhodla jsme se pro ty, o kterých se domnívám, že mají zkušenosti z krizového managementu a mají znalosti z bankovnictví. Musíte mít tým, který je zvyklý pracovat v časovém a fyzickém vypětí,“ obhajuje své lidi správkyně.

Michaela Huserová Nadstandardní výtěžnost

EURO: Doposud jste prodala jednu dceřinou společnost Union banky a pokusila se najít kupce pro pobočkovou síť. Jak bude konkurs dále pokračovat? HUSEROVÁ: Paralelně s těmito prodeji probíhá zpeněžování movitých věcí, ty máme rozdělené na dvě kategorie. Jednu můžeme prodávat přímým prodejem, zde se jedná o nižší majetkové položky, například nábytek z poboček. U movitých věcí, které mají vyšší hodnotu, jsme zvolili formu dražby abychom nalákali větší okruh zájemců. Předminulý týden jsme dražili zařízení pražské pobočky v Helénské ulici. Ze sta katalogových položek bylo vydraženo 79 kusů za 2,6 milionu korun. Původní vyvolávací ceny tak byly mnohonásobně navýšeny. Připravujeme dražbu obrazů v ostravské centrále. Celkem jde o 134 obrazů a dvě sochy. Mezi položkami je například obraz od Antonína Slavíčka nebo matky zdejšího hejtmana Tošenovského.

EURO: Můžete říci jaká je doposud výtěžnost konkursu? Huserová: S ohledem na povinnost zachovat tajemství, které podléhám, a na ochranu své osoby, nebudu zveřejňovat částku, která byla doposud vymožena do konkursní podstaty. Nicméně se nám podařilo vymoci deset tisíc pohledávek, což znamená velice slušné inkaso. Kdyby se počítala současná výtěžnost konkursu, bude výrazně vyšší než je průměr, který se pohybuje mezi třemi až pěti procenty.

EURO: Na zpeněžování konkursní podstaty se podílí několik lidí. Kdo je ve vašem nejužším týmu? HUSEROVÁ: V nejužším týmu je Robert Korset, který má na starosti vnitřní věci, přípravu podkladů pro věřitelský výbor, Pavel Rozehnal, který má na starosti poradenství v bankovních věcech, Jiří Geissler, který má na starosti správu pasiv a správu majetku, Roman Ševčík, který má na starosti správu aktiv a Lukáš Raida, který má na starosti právní oddělení.

EURO: Kolik jste již podala trestních oznámení? HUSEROVÁ. Sedm. Na bývalého šéfa právního odboru kvůli ztracené úvěrové dokumentaci společnosti Quonex Real, vrácení peněz po uzavření poboček společnosti Daventree, kvůli odposlechům a falešným podpisům dokumentů, za podezřelé transakce se směnkami firmy Comsug, za falešné nabídky na prodej pohledávek, za 35milionvou fakturu firmy Investmart a kvůli chybějící dokumentaci včetně směnek za firmou Sezooz Oil, které bývalá ředitelka banky Marie Parmová nevrátila.

EURO: Spolupracujete s bývalými managementy? HUSEROVÁ: Když jsme přišli do banky, zaslali jsme výzvy všem bývalým členům představenstev a dozorčích rad. Žádali jsme je, aby nám poskytli součinnost nutnou ze zákona. To znamená, aby předali potřebné dokumenty a aby sdělili informace důležité pro průběh konkursu. Musím říci, že na tuto výzvu většina respondentů nereagovala. V případě paní Parmové se nám výzva vrátila zpět. Komunikace s ní je nulová.

EURO: Jedno z oznámení jste podala na neznámého pachatele kvůli nalezených odposlechům ve své kanceláři. Máte k tomu nějaké další informace? HUSEROVÁ: Nevím vůbec nic. Spíše se ozývají další ataky na mou osobu. Je nutné si uvědomit, že konkurs banky má i sociální dopady. Úvěry se staly okamžitě splatné, což se dotklo mnoha firem a domácností. Po vyhlášení konkursu se lidé divili, že mají zaplatit pohledávky, i když banka zkrachovala.

EURO: Nejzávažnější výhradou vůči vám, která doposud zazněla, je, že jste v blízkém intimním vztahu k soudci Rostislavu Krhutovi, který vás do funkce konkursní správkyně ustanovil a konkurs řídí. Je tato informace pravdivá? Huserová: Dělám více konkursních řízení, které mi přidělovali různí soudci. Zásadně dementuji tuto vaši otázku.

EURO: Vazba na soudce Krhuta je tedy stejná jako vazba na ostatní soudce? HUSEROVÁ: V rovině informovanosti musí být vazba se soudcem Krhutem daleko intenzivnější, protože konkurs Union banky je největší a soudce musí mít přehled o tom, co se tu děje. Již jsem avizovala a budu to neustále opakovat, že přes tyto zvěsti, které o mě kolují, budu soudce Krhuta informovat dál tak, aby měl veškeré informace.

EURO: Zároveň s Union bankou pracujete i na jiných konkursech. Je vůbec možné věnovat se práci naplno? HUSEROVÁ: Nedomnívám se, že bych se nemohla své práci věnovat naplno. Hodně záleží na organizaci práce. Je to sice časově nesmírně náročné, ale při dobré organizaci se to dá vše zvládnout. A proč pracuji na konkursu Union banky? To se musíte zeptat soudce.

Obvinění na vodě? V prvním z řady trestních oznámení podaných konkursní správkyní Michaelou Huserovou padla obvinění. Policisté obvinili čtyři bývalé vrcholové manažery Union banky z porušení povinností při správě cizího majetku. Mezi stíhanými je i bývalý generální ředitel Komerční banky Radovan Vávra, který Union banku vedl v době krachu. Dalšími obviněnými jsou členové představenstva Union Group a Union banky Tomáš Michal, Radek Žingor a Alena Pejčochová. Policie je viní z toho, že loni v únoru v rozporu se zákonem vyplatili 35 milionů korun italské investiční společnosti Invesmart. Ta peníze žádala jako úhradu nákladů, jež měla vynaložit při svém vstupu do Union banky (více o transakci EURO 8/2004). „To, co standardně procházelo u velkých bank, u nás neprošlo, přitom proti výplatě peněz Invesmartu bankovní dozor ČNB nic nenamítal,“ uvedla pro týdeník EURO bývalá dlouholetá ředitelka banky Marie Parmová. Informaci, že podobným tipem konzultantské smlouvy získala Société Générale odměnu za akvizici Komerční banky, potvrdil týdeníku EURO jeden z představitelů jejího privatizačního managementu. Radovan Vávra se k obvinění odmítl na dotaz týdeníku EURO vyjádřit.