Příliš vysoká hra

O nevraživosti mezi Alexandrem Vondrou a Miroslavem Kalouskem není třeba pochybovat

Téhle vládě opravdu není dopřáno příliš klidu na práci. Po kauze Drobil v závěru podivné kampaně lékařů Děkujeme, odcházíme vypukla kauza Vondra.
O nevraživosti mezi ministrem obrany Alexandrem Vondrou a ministrem financí Miroslavem Kalouskem není třeba příliš pochybovat. Vondra udělal opravdu pořádný personální průvan na ministerstvu, které velmi dlouho z úřednických pozic ovládali lidé spojení s Kalouskovým křídlem v KDU-ČSL. A také vrtá v zakázkách, které tito lidé rozdávali jako na běžícím pásu. Přesto je třeba si klást otázku, zda tak zkušený politik, jako je Miroslav Kalousek, opravdu v jakémsi návalu zuřivosti rozfouká kauzu, která nejspíše bude vážnější hrozbou pro vládu, v níž sedí, než bylo vše, co jsme doposud zažili. Včetně té dramatické smiřovací schůzky koaličních lídrů u prezidenta Klause.
Alexandr Vondra se samozřejmě nemůže vyvinit z politické odpovědnosti za to, co jeho podřízení dohodli s firmou Promopro. Samozřejmě že se sumy vydané za zajištění audiovizuálních a dalších služeb na akcích českého předsednictví zdají značně přemrštěné. Samozřejmě že zakázka zadaná bez výběrového řízení musí vyvolávat pochybnosti.
Na druhou stranu je poměrně neobvyklé, aby z finančního analytického útvaru ministerstva financí unikaly informace o kauze. Rovněž je neobvyklé, když zdroj z ministerstva financí vyčíslí objem plnění na 700 milionů korun tak, že sečte faktury a dobropisy dohromady. Samozřejmě je velmi pochybné tvrdit, že náklady narostly z 85 milionů osmkrát, když uzavřená smlouva byla rámcovou smlouvou a jednotlivé objednávky a faktury zatím nikdo nezveřejnil. A skutečnost, že si majitelé Promopro vyzvedli z účtu v hotovosti několik milionů, samozřejmě neznamená vůbec nic. Je proto velmi pravděpodobné, že celá kauza nakonec vyšumí do ztracena, protože dokázat něco Vondrovi, který není podepsaný pod jediným papírem, bude nemožné. Nicméně do té doby lze napáchat docela hodně paseky.
Vondrova obrana útokem na Kalouska a jeho podřízeného dovolenkáře Bartáka, lítajícího v korupční aféře Tatra, není příliš konstruktivní. Kalouskovi stačilo, aby utrousil pár jedovatých poznámek na téma „už se fakt můžu jen smát“ a má veřejnost na své straně. Přesto, že média mají Alexandra Vondru v oblibě a rozhodně mu nehodlají škodit. Ministr financí nyní vše završil prohlášením, že se již k celé záležitosti nebude vyjadřovat, čímž dává najevo, že to není on, kdo aféru rozfoukává. Jenže opravdu se nebude vyjadřovat, když ho bude interpelovat některý z opozičních poslanců? Což je, jak se soudí v kruzích kolem ODS, další díl Kalouskova ďábelského plánu.
Na druhou stranu je velmi pravděpodobné, že v brzké době dojde k razantnímu protiútoku, který chystá bývalý šéf Vojenského zpravodajství Krejčík. Vondra jej zbavil mlčenlivosti, aby mohl hovořit před poslanci o svých zkušenostech se špinavými kšefty na obraně. A situace se bude dál hrotit.
Nelze si nepoložit otázku, zda jde v tomto případě opravdu o Vondru. Premiér a předseda ODS Petr Nečas přišel už o jednoho místopředsedu v osobě Pavla Drobila. Pád druhého místopředsedy by pro něj byl těžkou ranou. Pokud bychom k tomu připočetli ještě mnoha zasvěcenými očekávané rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení voleb do pražského zastupitelstva, byla by to pro něj situace dost zoufalá, až beznadějná. Tolik politických neúspěchů lze unést jen opravdu velmi těžko. Však také lidí, kteří jeho vládě dávají čas spíše do jahod než do švestek, přibývá značným tempem.
Hra o hlavu premiéra by ale byla velmi riskantní. S premiérem padá celá vláda a koaliční jednání by začala znova, na čistém stole. Nikde není psáno, že další vláda by musela stát na stejném půdorysu jako ta současná. V ODS by zhrzenost z věrolomných koaličních spojenců nepochybně oživila volání po velké koalici. Věci veřejné by k ČSSD rovněž usilovně prošlapávaly cestičku, aby mohly po dalších sněmovních volbách zasednout v levicové vládě. TOP 09 by se smála, protože by sbírala znechucené pravicové voliče.
Na druhou stranu blížící se krajské volby v roce 2012 a volba prezidenta v roce 2013 by si vynucovaly spíše obnovu koalice, v níž by však nevyhnutelně pokračovala válka všech proti všem, a reformy, které tento stát potřebuje, by opět zůstaly stát. A to by bylo v situaci, kdy vládne koalice se 118 mandáty, opravdu ostudné.