„Celkem 89 kusů za rok 1936, ovšem většinou malých, ba mrňavých. Z nich prodáno toho roku osm, darováno neb měněno 14 kusů,“ zapsal si malíř Václav Špála koncem roku 1936 do sešitu, ve kterém si pečlivě evidoval své obrazy. Soupis si vedl od roku 1926, jsou v něm však zapsána i starší díla. Celkem čítá 1771 obrazů, nepočítaje v to akvarely, kresby a grafiky. Mezi lety 1926 až 1946, kdy v nedožitých jednašedesáti letech zemřel, tak Špála v průměru maloval 80 obrazů ročně. Špála byl mimořádně plodný autor a v mnohém se podobá spíše pilnému řemeslníkovi nežli bohémskému malíři. Reprezentativní výstava, kterou mu nyní připravila Národní galerie, tedy nese výstižný podtitul Mezi avantgardou a živobytím.
Špálův soupis byl před třemi lety vydán knižně a v soukromém majetku se dochovala také kniha, do které si zapisoval prodeje. Víme nejen, kdy který obraz vznikl, za kolik byl prodán a kdo byl jeho prvním majitelem, ale také, co si o tom kterém díle samotný Špála myslel. V soupise si totiž jednotlivé obrazy bodoval: čtyřka znamenala mimořádní dílo - „primissima“ - a jednička jen průměrné - „dobré“. Obraz Krajina ze Supetaru, který je zatím posledním Špálovým milionovým obrazem, on sám například označil jen jako dobrou práci.
Ze všech malířů meziválečné avantgardy byl Špála komerčně nejúspěšnějším. Kupci jeho obrazů se rekrutovali z řad státních úředníků, lékařů, podnikatelů i intelektuálů. Okruh svých zákazníku a sběratelů budoval a rozšiřoval s mimořádnou péčí. Vědomě si například pěstoval image umělce „v pravdě národního“ (po válce byl také jedním z prvních, kdo získal titul národního umělce). „,Mít Špálu‘ neznamenalo být na tom jen ekonomicky úspěšně, ale také býti vlastencem,“ píše v katalogu kurátorka výstavy Helena Musilová.
Velká květinová zátiší Špála prodával za dva až tři tisíce, krajiny za sedm až deset tisíc korun. Menší obrazy podle Musilové často používal jako „merkantilie“, kterými se snažil naklonit si potenciální kupce. Jak naznačuje i v úvodu citovaná poznámka, důležitým nástrojem byl pro Špálu také „barterový obchod“. Obrazy prý platil například i za ošetření u zubaře nebo za stavební materiál, nábytek a koberce při stavbě rodinné vily na Ořechovce.
Popularita Špálova díla je fenomén, který přežívá až do dnešních dnů. Ceny však oproti dvacátým a třicátým letům vzrostly přinejmenším na stonásobek. Kytice bývají na aukcích nabízeny za částky okolo tří set tisíc, krajiny i za víc. Špála byl také prvním autorem, jehož obraz se na aukci prodal za více než milion korun. Stalo se tak v roce 1997 na aukci společnosti Meissner & Neumann. K dnešnímu dni milionovou hranici překonalo minimálně devět Špálových obrazů. Tím vůbec nejdražším byl obraz Koupání, kubistická malba z roku 1914, vydražený aukční síní Pictura v listopadu 2002 za 3,4 milionu korun.
Tradičně platí, že po velké výstavě jdou ceny dotyčného autora nahoru. Zda tomu tak bude i v tomto případě, není jisté, neboť z hlediska zhodnocení Špálova díla výstava nepřináší skoro nic nového. „Nějaký progresivní nárůst cen se nedá očekávat, ale není pochyb, že mu to ‚neuškodí‘. Velká výstava, pořádaná Národní galerií, je přece jen určitým potvrzením kvality,“ říká Jiří Rybář z aukční síně 1. Art Consulting Brno - Praha, která koncem ledna dražila zmiňovaný obraz Krajina ze Supetaru. Cenové rozvrstvení podle něj zůstane beze změny: „Nejdražší vždycky budou kubistické věci, pak velké české krajiny, ostatní krajiny a až na závěr kytice.“
Ještě skeptičtější je Jan Neumann z aukční síně Meissner & Neumann: „Lituji, že to musím říct, ale Špála už je za zenitem. Ta výstava může maximálně zadržet nebo zpomalit mírný pokles, který začal už tak před dvěma, třemi lety.“ Na vysvětlenou dodává: „Vůbec nejde o kvalitu Špálova díla, ale o to, že český trh je malý. Špála je prostě Špála a každý, kdo ho chtěl mít, ho už má.“ Nepřímo jeho slova potvrzuje i to, že téměř třetina ze 105 obrazů, které jsou na výstavě k vidění, je zapůjčena právě ze soukromých sbírek. Nechybí mezi nimi ani ono rekordní Koupání.
Václav Špála: Mezi avantgardou a živobytím
Národní galerie, Valdštejnská jízdárna
do 11. září, www.ngprague.cz
Malíř živnostník
Václava Špála (1885-1946) sice v letech před první světovou válkou patřil do okruhu rodící se avantgardy, její programové zásady mu však byly do značné míry cizí. Ačkoliv se schůzky skupiny Osma odehrávaly v ateliéru, který sdílel s Arturem Pittermannem-Longenem, on sám se jich neúčastnil a býval dokonce vykazován za dveře. Emil Filla či Antonín Procházka mu dávali téměř nepokrytě najevo své pohrdání. „Filla a Procházka se smáli mému portrétu. Procházka jako král prohlásil, že nemám žádnou energii a silnou vůli. Považuje mne za slabocha, rovněž Filla. Dokážu, že to není pravda - neboť mám velikou energii a silnou vůli stát se dobrým malířem,“ zapsal si tehdy Špála do deníku.
Přes fauvismus a kubismus se počátkem 20. let dopracoval k osobitému malířskému projevu, který čerpal z avantgardy, zároveň však byl snadno srozumitelný. Navíc velmi dobře konvenoval s dobovou atmosférou. Jeho dílo bylo moderní (poučené avantgardními styly), národní (například charakteristické motivy venkovských žen v národních barvách) a demokratické (vstřícné k divákovi) - tedy přesně takové, jaká chtěla být i první republika. Z komerčního hlediska byl proto Špála výrazně úspěšnější než jeho někdejší kritici, zejména než Antonín Procházka, který ve stejné době působil jako profesor kreslení na brněnském dívčím gymnáziu.
Důsledkem orientace na trh a na udržení již vydobytého postavení však byla umělecká stagnace. Špálovo pozdní dílo zdaleka nedosahuje kvalit jeho rané tvorby. Výstižnou anekdotu na toto téma má ve svých vzpomínkách Jaroslav Seifert: „Při jedné návštěvě v letech protektorátu zastihl jsem malíře v jeho ateliéru mezi pěti právě namalovanými a ještě mokrými plátny. Bylo to pět téměř stejných kytic. Ostatně polozvadlý model, či spíše modelka, stál ještě ve váze na bedně pod štaflemi. Docela nezáludně malíř mi vysvětloval: ,Dal jsem za tu kytku na Uhelním trhu třicet korun! A tak jsem ji musel využít.‘“
(Následující reprodukce naleznete v tištěné verzi magazínu E8.)
Autoportrét (1931)
Západočeská galerie v Plzni
Koupání (1914)
olej na plátně, 90,5 x 120 cm
Vydraženo v listopadu 2002 za 3 400 000 Kč (Pictura).
Berounské skály (1926)
olej na plátně, 89 x 116 cm
Vydraženo v červnu 2003 za 1 400 000 Kč (Pictura).
Krajina ze Supetaru (1935)
olej na plátně, 73 x 92 cm
Vydraženo v lednu 2005 za 1 050 000 Kč (1. Art Consulting Brno - Praha).
Kytice (1933)
olej na plátně, 100,5 x 65 cm
Vydraženo v září 2004 za 820 000 Kč (Galerie Art Praha).
Svítání (1922)
olej na plátně, 55 x 67 cm
Vydraženo v dubnu 2004 za 1 030 000 Kč (Galerie Art Praha).
