V Anglii už se jednou museli privilegovaní podělit o bohatství s chudšími, aby zachránili status quo. Ta doba je zpět
Od poslední krize se práh nespokojenosti a citlivosti ve frustrované společnosti posunul i v konzervativní Anglii. Zatímco bohatí globálně zase jenom zbohatli, střední třída zchudla, ztratila možnost žít na dluh (neřkuli hýřit jako v předcházejících dekádách) a voliči hledají obětní beránky a přiklánějí se k silným vůdcům.
Když kapitalista teď přestřelí ve své nenažranosti na úkor zaměstnanců své firmy a přivede ji k bankrotu, v demokratické společnosti neprotestují jen přímo poškození a levicoví sloupkaři. Ve Velké Británii, která volnosti v byznysu nahrává víc než kterákoli jiná země, neviditelnou ruku trhu ocelovým stiskem lapl parlamentní výbor a pozval si provinilce na kobereček k vyšetřování.
Pod zkratkou BHS se skrývá British Home Stores, osmdesát let stará síš britských prodejen s 11 tisíci zaměstnanci. Její bankrot před několika týdny znamenal nejenom ztrátu pracovních míst a konec obchodu, se kterým vyrostly všechny žijící generace Britů. Ukázalo se, že předcházející majitel, lord Philip Green, považovaný za legendu britského byznysu, z BHS vytuneloval stovky milionů liber. Sentimentem opředenou instituci tak dovedl ke krachu.
Konkrétně šlo to to, že lord Philip Green koupil BHS v roce 2000 za 200 milionů liber.
Jeho rodina pak z firmy vysála 586 milionů liber v podobě dividend, pronájmu a úroků, než lord Green BHS zase za jednu libru prodal. Jak píše konzervativní poslanec David Davies: akcelerace půjček, vyplácení astronomických dividend a krach, který odnesli zaměstnanci i daňový poplatník OE to vše nepříjemně evokuje podstatu bankovní krize z roku 2008.
Bankrot BHS se objevil v centru pozornosti britských médií také proto, že lord Green měl dosud přezdívku král obchodu“ a na rozdíl od královny (jíž její milovanou jachtu Tony Blair z úsporných důvodů vyřadil z provozu) se rád ukazoval hned na svých třech superjachtách.
Osedlání dluhy
Na fotkách vám může připadat jako naolejovaná vyoraná myš s vráskami, ale tento lord byl Davidem Cameronem jmenován coby spending tzar“, aby zamával s rozmařilým plýtváním vlády. Podnikatel s agresivním stylem a výbušným temperamentem dojíždí do Londýna svým letounem z Monaka a dvakrát téměř dosáhl na nejvyšší metu britského obchodu OE Marks & Spencer, když splašil dostatek investic, které mu téměř umožnily legendární řetězec ovládnout (a nejspíš rovněž přivést k bankrotu, protože Green úplně zaspal přechod zákazníků na internetové nakupování).
Důchodový fond firmy BHS, který měl v roce 2000 hodnotu 17 milionů liber, má dnes v kasičce dluh 571 milionů liber.
Znamená zbídačení 11 tisíc zaměstnanců, které Greenův obchodní styl připravil o práci a zároveň o důchod (zabezpečení státem je ve srovnání s kontinentem mizerné).
V nesmírně konkurenčním prostředí BHS potřebovala oživit investicí, místo toho ji Green osedlal dluhy. Firmy se zbavil loni, a neochotně. Protože právě nákup legendárního řetězce mu před šestnácti lety vynesl uznání jeho talentu. A prodal ho za již zmíněnou jednu libru neznámé skupině investorů, která zjevně neměla schopnosti, natož zájem BHS oživit, jenom ho dorazit. Už před rokem Financial Times varovaly, že pokud BHS zkrachuje, poškodí to Greenovu reputaci a znovu přitáhne pozornost k daňovému uspořádání jeho rodiny.
Manželka, dcera a syn jsou občany Monaka. Právě na ně je přepsána většina Greenova impéria, aby se v Británii vyhnul placení daní. Když bylo jasné, že BHS jde ke dnu, ozvali se socialisté s návrhem ikonickou firmu znárodnit, a zachránit tak tisíce pracovních příležitostí. Před rokem 2008 bychom se tomu všichni hlasitě zasmáli.
Dnes ale sedí v parlamentu v čele opoziční strany Jeremy Corbyn, který chodí po protikapitalistických demonstracích.
Co živí brexit
Objela jsem minulý měsíc několik měst, kde je silné hnutí za odchod Británie z Unie. Zaskočilo mě, jak se obyčejní Angličané cítí existenčně ohroženi. Vidí, jak Anglie a její hodnotový systém kvůli nekontrolované migraci mizejí v nenávratnu. Ohrožení voliči mají sklon k hloupým, extrémním rozhodnutím, jako je třeba vystoupení Velké Británie z Evropské unie.
Návrh konzervativního poslance Davida Davise donutit lorda Greena, aby do libry vrátil, co chybí v penzijním fondu BHS, je rozumný. Stejně jako požadavek šéfa vyšetřovací parlamentní komise, aby Green v opačném případě byl zbaven titulu lorda, na kterém si znectěný king obchodu nesmírně zakládá. Rozumný a férový přístup by mohl Britům pomoct přestat se ohlížet po extrémních vůdcích a extrémních řešeních. Po řešeních, ke kterým nikdy předtím netíhli. Na rozdíl od kontinentálních Evropanů svedených fašismem nebo komunismem.
Začátkem sedmnáctého století se společnost v Anglii převratně změnila.
Dlouhodobě nepříznivé počasí, neúroda a propad v počtu obyvatel poškodily anglické zemědělství, populace hladověla.
Drobní farmáři, kteří tehdy tvořili značnou část společnosti, zchudli, zatímco bohatí, schopni investovat a radikálně změnit způsob obhospodařování půdy, nesmírně zbohatli. Do té doby nebývalým způsobem se rozevřely nůžky nerovnosti. Stát se pokusil legislativně zasáhnout, ale ničeho nedosáhl. Společnosti hrozilo, že vypuknou bouře a chaos. Zbohatlí obchodníci a šlechta si ale tehdy odřízli masivní díl ze svých tučných krajíců a podělili se s chudými. Byli částečně motivováni protestantským hnutím, částečně touhou udržet si většinu svého bohatství a klid, ve kterém by si mohli majetek užít.
Zdá se, že něco podobného by v dohledné době mohlo potkat lecjakou zemi na světě. Čínu, USA, Rusko, Turecko, Egypt, Filipíny- Když se jeden rozhlédne, vidí stejnou tendenci. Voliči sázejí na silné vůdce, kteří jsou blíž k diktátorům, obyčejní lidé se cítí zklamáni elitami a nemají trpělivost s demokracií.
Kobereček pro Greena
Kapitalismus má obdivuhodnou schopnost regenerace. Dokud střední třídy beztrestně žily na dluh, luxusní čtyřpatrová jachta o délce fotbalového hřiště vyvolala u lidí pobavený úsměšek. Jenomže Lion Heart OE třetí überjachtu siru Greenovi doručili v době, kdy firma BHS klesla ke dnu. A to už bylo prostě moc. Předseda parlamentního výboru vyšetřujícího skandál kolem BHS oznámil, že na slyšení stanoveném na 15. června se Greena zeptá asi takto: Koupil jste BHS, vzal jste si z firmy obrovské sumy, důchodový fond šel z plusu do deficitu a pak jste ji prodal za libru někomu, kdo předtím dvakrát zbankrotoval a kdo neměl žádnou zkušenost s maloobchodem. Je to řádný způsob vedení velké důležité rmy?“ Pokud politici z kauzy BHS vyvodí drastické důsledky, získají si respekt veřejnosti. Pokud se případ rozplizne a zahraje se do autu, bude to- very sad.
Má-li si kapitalismus uchovat demokracii, potřebuje dnes osedlat sobeckou nenažranost svých nejdivočejších koní. V sedmnáctém století si bohatí svou manu uchránili, protože se o ni (částečně) dobrovolně podělili.
A co dnes? Bill Gates a spol. inspiruje své superbohaté soukmenovce, aby ze svého jmění ukrajovali a zjemnili celkově nespravedlivé uspořádání, které nové technologie jen akcelerují. Facebook, Amazon, Google a další noví hrdinové zatím ale dělají příliš málo na to, aby předešli chaosu. Spíše jen provokují svou neochotou platit daně.
Má-li si kapitalismus uchovat demokracii, potřebuje dnes osedlat sobeckou nenažranost svých nejdivočejších koní.
O autorovi| Anastázie Harrisová, spolupracovnice redakce