Ptejte se knihovny
Kolikrát se vám stalo, že jste při posezení v restauraci či vinárně dospěli se spolustolovníky přes obvyklá témata až k problému, na který měl každý jiný názor, jenž si každý pamatoval jinak? Myslím, že i při vašich delších posezeních to není nic neobvyklého. A protože jde samozřejmě o „věc velice důležitou“, kdy nikdo nehodlá ustoupit, vznikne spor, jehož výsledkem je sázka. Pokud je někdo z přítomných vybaven moderní technologií, zabrousí se na internet. Ale na Googlu, Yahoo!, Seznamu i Jyxu, kupodivu neuspějete. Co pak? V případě velmi „vypečených“ otázek nebo dotazů vyžadujících spolehlivou (rozuměj nekopírovanou) odpověď, se vyplatí počkat do rána, vystřízlivět, a zkultivovat znění otázky.
To pošlete na adresu www.ptejteseknihovny.cz, pod níž jsou sdruženi knihovníci českých zemí, kteří zodpovědí téměř cokoliv. Navíc zdarma a správně. Napojení internetu na doslova „tvrdé“ zdroje je skvělý nápad. Ona totiž elektronizace slov není samospásná.
Informace, možná hlavní suroviny 21. století, se nejen prodávají, ale také výtečně schraňují. Lidstvo ještě nikdy nedisponovalo takovou zásobou vědomostí, které jsou připraveny k tak snadnému použití. Jen vědět, jak je uchopit a smysluplně vytěžit.
Třeba akademici mají fenomenální – a to je opravdu skromně řečeno – databáze článků (JSTOR, Kluwer, Wiley, Springer, Elsevier), v nichž stačí kliknout a na monitoru se v mžiku „promenádují“ ještěři z hlediska řady teorií. Nebo si přečtete cokoliv o vývoji franckého zákonodárství, o pojmu chaos, či životech ekonomů. Brněnská Masarykova univerzita už umísťuje práce absolventů přímo na web. Včetně posudků. Čeští novináři zase disponují databázemi takřka všeho co od roku 1996 začernilo tuzemský papír, a služba Google Books nabízí knížky naskenované ve formátu PDF.
Nadšení z převodu textů podlehly mnohé instituce. Hurá! Budeme digitalizovat. Zajásaly a jaly se likvidovat svázané ročníky časopisů. Jenže ouvej. Není to tak dlouho, co ze Spojených států přišla znepokojivá zpráva: archivovaná data NASA z výzkumu Marsu už po pouhém čtvrtstoletí nebyla čitelná, protože neexistoval způsob, jak nahrané pásky dekódovat. Zastaralé čtečky už dávno rezivěly na dešti… Aby pak archeolog, až jednou odkryje naše kanceláře či byty, nehledal místo Rossetské desky obyčejné PC s funkční DVD mechanikou.
