Návrh velké novely horního zákona vrací Česko mílovými kroky k socialismu
Po přečtení návrhu věcného záměru novely horního zákona jsem si okamžitě připomněl glosu někdejšího zkušeného báňského ředitele: „Koukej, mladej, když chceš něco reorganizovat, nestrkej pazoury do toho, co funguje, ale jenom do toho, co nefunguje – jinak to přestane fungovat všechno.“ Škoda, že si toto moudro nemohli vyslechnout ti, kteří začali horní zákon novelizovat. A to jak již přijatou tzv. malou, tak i v současnosti připravovanou „velkou“ novelou.
Nekompetentnost a neodbornost současných zadavatelů, a to nejenom v oblasti báňské, ale i obecné legislativy, dokazuje již vypuštění institutu vyvlastnění v „malé“ novele. Zároveň s ní byl totiž přijat nový zákon o vyvlastnění (týká se zejména liniových staveb). Za několik týdnů byl pak předložen věcný záměr, který institut vyvlastnění znovu vrací i do horního zákona.
Myšlenka vytvořit různé kategorie vyhrazených nerostů je zcela absurdní. Od římských dob byly v celé kulturní Evropě nerosty rozděleny na vyhrazené (ve vlastnictví či spíše v dispozici státu) a nevyhrazené (tvořily součást pozemku). Tento dosud v Evropě platný stav v Čechách mj. potvrdil Karel IV. ve své Zlaté bule z roku 1356. Tvůrci „velké“ novely navrhli vyhrazené nerosty rozdělit na „super vyhrazené“ (strategické) a ty ostatní. Každá skupina by měla požívat různé ochrany, i když obě zůstanou v majetku státu. To zcela ignoruje Listinu základních práv a svobod, podle které by měl majetek požívat stejné ochrany. V oblasti ochrany vlastnických práv se pak jde ještě dál a navrhuje se ustanovení, kdy stát může odebrat jeho držiteli řádně získaný dobývací prostor a předat ho bez náhrady jinému. Zcela pomíjí skutečnost, že držitel dobývacího prostoru mohl vynaložit značné finanční prostředky, zejména do geologického průzkumu.
Návrat k centrálnímu plánování?
Stejně absurdní je záměr, že ministerstvo průmyslu a obchodu bude v procesu povolování hornické činnosti zmocněno vydávat závazná stanoviska, jimiž bude podnikateli určovat účel využití vytěženého nerostu, stanovovat minimální roční těžbu pro účely výroby tepla a pomocí zvláštního zákona určovat i cenu exploatovaného nerostu. Kdo se s těmito záměry seznámí, nemůže být na pochybách, že by šlo o hrubý zásah do soukromého podnikání v dosud nezpochybnitelných podmínkách volného obchodu a o tvrdý zásah do odběratelsko-dodavatelských vztahů soukromých subjektů. Text předlohy není příliš vzdálen od myšlenky těžební průmysl znárodnit. Vracíme se tím snad mílovými kroky zpátky k socialismu? Jak se to dá rychle zrealizovat, mnozí z nás ještě pamatují. Pokud tento věcný záměr bude mít legislativní pokračování, bylo by dobré zvážit nutnost obnovit Státní plánovací komisi. Vznikl by další z úřadů, kde by bylo možno obsadit lukrativní funkce potřebnými, resp. již nepotřebnými politiky.
Česko nežije ve vzduchoprázdnu. V Evropě je mnoho států s vyspělým hornictvím, které v horních zákonech řeší ty instituty, o jejichž změny naši zpracovatelé usilují. Je zcela nepochopitelné, proč ignorují nutnost vypracovat a dát k dispozici srovnání navrhovaných změn s paralelní úpravou horních zákonů Polska, Německa, Anglie a dalších států.
Nabízí se myšlenka, že jsou vedeni snahou vymyslet Pythagorovu větu a ignorovat skutečnost, že některé věci jsou již vymyšleny a zejména – že fungují. Věcný záměr nebyl také posouzen, respektive ani konzultován s Právnickou fakultou UK v Praze, ani Hornickogeologickou fakultou VŠB-TU Ostrava, což je též zcela nepochopitelné. Vždyť obě instituce jsou jistě kompetentní, aby se na vysoké úrovni k tomuto materiálu vyjádřily.
Provázanost zákonů v oblasti horního práva je mimořádná. Chtít novelizovat horní zákon (č. 44/1988 Sb.) bez toho, že by byl zároveň novelizován zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (č. 61/1988 Sb.), ale i zákon o geologických pracích (č. 62/1988 Sb.), si vůbec nedovedu představit. Tento zcela zásadní problém autoři zcela pominuli.
Ústřední správní orgány věcný záměr zpracovaly na základě výhradně politických požadavků.
Tento systém je nutno principiálně odmítnout jako nepřijatelný. Ani spor mezi dvěma subjekty – dodavatelem a odběratelem, byť by se jednalo o významné společnosti, stejně jako politický zájem jednoho poslance, nemůže být relevantním důvodem pro tak zásadní změnu zákona.
Myšlenku novelizovat horní zákon je nutno respektovat. Jeho předkladatelé by ale měli pochopit, že k vytvoření nového horního kodexu nevede cesta ani přes tzv. malou novelu, ani současným záměrem novely „velké“.
O autorovi| Prof. JUDr. Ing. Roman Makarius, CSc. • odborník na báňské právo a univerzitní profesor, v letech 1997 až 2008 stál v čele Českého báňského úřadu
