Jdeme do Evropy. Jedni s nadšením, druzí volky nevolky. Snad největší radost ze vstupu projevují už od počátku politici a novináři, tedy ti, kdo nejvíc ovlivňují veřejné mínění. Český tisk je eurooptimistický, politici usměvaví, nikdo se nebojí změn. Ostatně čeho by se také politici a novináři báli?
Na ostatní dopadnou tvrdé unijní směrnice. N ejeden podnikatel musel investovat astronomické částky, aby směl do Evropy, některé z nich náš veselý vstup doslova položí; a na to, abyste mohli vyjet na pole potřebujete podle Unie dokonce odborné vzdělání. Ovšem na to, abyste mohli řídit stát, nepotřebujete nic. Představte si, že by stejná šťouravá komise, která u nás kontrolovala potravinářské provozy, vyrazila do parlamentu nebo do novin. Stačil by předpis, že se politici musí zajímat o voliče a novináři nesmějí dělat pravopisné chyby a musí psát pravdu. Do takové Unie by už nikdy žádný stát nevstoupil.
