Po dlouhých padesáti letech je Měsíc opět v kurzu. O návrat člověka na jediný přirozený satelit Země usiluje americká NASA, avšak rozhodně v tom není sama. Podobné ambice před časem oznámily také Čína s Ruskem, jejichž zástupci podepsali letos v březnu memorandum o úzké spolupráci, která by měla vyústit až ve výstavbu vlastní měsíční základny. Ta by dle informací webu The Guardian mohla první tajkonauty, respektive kosmonauty přivítat v roce 2036.
Američané, kteří na Měsíci stanuli zatím jako jediný národ, by se sem v rámci programu Artemis chtěli vrátit v horizontu příštích tří let. Termín se aktuálně jeví jako nepříliš reálný, i tak by to ale mělo být o poznání dřív než v případě Pekingu a Moskvy.
Fakt, že se Měsíc na nějakou chvíli opět stane pomyslným středobodem našeho vesmíru, vyvolal u celé řady soukromých subjektů touhu uzmout si z toho také něco pro sebe. A japonský startup Ispace není v daném ohledu žádnou výjimkou.
Na rozdíl od amerických společností SpaceX miliardáře Elona Muska či Blue Origin, která patří pro změnu nejbohatšímu muži planety Jeffu Bezosovi, se o něm tolik nemluví, už brzy by vše mohlo být docela jinak. Japonská firma totiž staví lunární moduly, které budou schopny na toto vesmírné těleso dopravovat zásoby a jiný náklad, bez něhož se člověk neobejde – má-li jeho přítomnost mít protentokrát dlouhodobější charakter.
První verze jejich cargo modulu si svou premiéru odbude už během příštího roku, ta druhá, nově představená pak o dva roky později – tedy zhruba v ten samý termín, v jaký původně v souvislosti s návratem na Měsíc doufala i NASA.
„Zpozorovali jsme rostoucí poptávku po dopravě nákladu na měsíční povrch,“ řekl o své motivaci zkonstruovat toto sofistikované vesmírné zařízení šéf společnosti Ispace Kyle Acierno. Citoval jej web CNBC. „Z velké části za to může program NASA Artemis, ale také hledíme do budoucnosti a na to, jak bychom mohli přispět k vybudování transportního systému schopného obsloužit celý trh.“
Stosedmdesátistupňový mráz
Na vývoji svého modulu Japonci, respektive jejich americká pobočka spolupracuje s tamními společnostmi Draper a General Atomics’ Electromagnetic Systems Group. Druhá jmenovaná má vedle vlastních vesmírných projektů rovněž bohaté zkušenosti z vojenského letectví. Je totiž zhotovitelem elektromagnetických katapultů a záchytných systémů, jež používá spojenecké námořnictvo na svých letadlových lodích.
Zástupci Ispace věří, že nová generace jejich modulů, které budou bezmála tři metry vysoké a zhruba 4,3 metru široké a které budou schopny dopravit na Měsíc náklad o hmotnosti 500 kilogramů, respektive dvou tun, pakliže by jejich cílovou destinací byla „pouze“ lunární oběžná dráha, poslouží k účelům vědeckým i komerčním. Společnost je hodlá nabízet vesmírným agenturám a soukromým firmám z celého světa.
Podle jedné z vedoucích pracovníků japonské firmy Kursten O’Neillové se užitné prostory modulu Série 2, jak je označován, dělí celkem na tři části. Do té nejsvrchnější se přitom vejde náklad „o rozměrech pickupu“, zatímco do středu cokoliv, co má míry ledničky.
Hlavní přednost zařízení ve srovnání s těmi konkurenčními nicméně spočívá v něčem docela jiném. Inženýři společnosti Ispace totiž kapsli navrhnuli tak, aby byla schopna odolat extrémně nízkým teplotám, které na Měsíci panují během takzvané lunární noci. Ta na rozdíl od té pozemské trvá celé dva týdny, přičemž není neobvyklé, aby zde panoval třeba i 170stupňový mráz.
„Přežití lunární noci (je něčím), co není na trhu s měsíčními moduly příliš běžné,“ podotkla O´Neillová. Zda se designéři japonské společnosti při návrhu nové kapsle v něčem nepřepočítali, se veřejnost dozví hned během její první vesmírné mise. „Díky tomu, že modul bude schopen přečkat několik lunárních dní a poté i nocí, se naše znalosti o měsíčním povrchu podstatně rozšíří,“ předeslala.
Že je právě jejich přístup tou správnou cestou vpřed, si myslí i sami investoři. Ti do japonského startupu čítajícího 150 zaměstnanců dosud „nalili“ již přes 195 milionů dolarů, tedy v přepočtu asi 4,2 miliardy korun. Nejde přitom o žádné drobné podnikatele, nýbrž zavedené subjekty, jejichž jména jsou známa i na druhém konci planety. Mezi přispěvatele se řadí například Development Bank of Japan, Suzuki Motor či letecký dopravce Japan Airlines.