Severoamerický stát se nedokáže vypořádat s nedokonalými zákony na ochranu zvířat
Zvířata jsou nedílnou součástí kanadského byznysu. Tato země však v posledních letech zažila několik otřesných případů, kdy jejich komerční využívání vedlo k týrání a zabíjení. Naposledy vyplula na povrch kauza z loňského dubna, v níž bylo nelítostně utraceno sto tažných psů husky.
Olympijské hry jsou vhodnou příležitostí vyniknout v nějakém sportu, ale také vydělat spousty peněz. Podobně smýšlel před zimními olympijskými hrami ve Vancouveru majitel zážitkové firmy Outdoor Adventures. Projížďka se psím spřežením v zasněžené krajině v područí Skalistých hor evokuje zašlou slávu zlaté horečky a zlatým dolem se měla stát i pro podnikatele. Investoval proto peníze do nákupu zhruba 300 psů husky. Jenže po skončení olympiády přišlo vystřízlivění – boom se nekonal a turisté zmizeli stejně rychle, jako se objevili. A majitel firmy situaci vyřešil ve jménu zákona trhu – aby dále neprodělával, nechal více než stovku psů zastřelit a jejich těla ukrýt ve společném hrobě.
To vše se loni událo během pouhých dvou dnů. Kauza vyšla najevo nedávno, když promluvil zaměstnanec společnosti Outdoor Adventures, který za likvidaci dostal zaplaceno. Nyní se hájí tím, že situaci nahlásil úřadům pozdě, protože utrpěl posttraumatický šok. Když se posléze do případu vložila policie, vyšetřování vedlo k dalším objevům. Jak uvedlo kanadské rádio CKNW, psi při „popravě“ trpěli, někteří se dokonce snažili zachránit a na muže zaútočili. Ten je pak v sebeobraně podřezal.
Kauza pobouřila nejen ochránce zvířat, ale také světovou musherskou komunitu. Na Facebooku se například shromáždilo již 40 tisíc přihlášených uživatelů, kteří vyzývají k bojkotu společnosti. „To by nedokázal udělat nikdo z lidí, kdo miluje práci se psy. Pro mushera je každý člen smečky individualita, kamarád. Je to neskutečný případ monstr komerce,“ řekla týdeníku EURO česká závodnice a zkušená musherka Helena Levíčková.
Ztrátová záliba
Majitel Outdoor Adventures podle kanadské BBC nejdříve oslovil veterinární stanici. Ta ovšem odmítla provést eutanazii zdravých jedinců, takže přešel k děsivému masakru. Jméno muže, který psy sprovodil ze světa, nebylo dosud zveřejněno. Jeho právní zástupce jen uvedl, že byl k činu donucen. „Bylo přesně vyčísleno, kolika psů se společnost musí zbavit, aby opět vydělávala. Můj klient se všem psům snažil najít adoptivní pečovatele, dělal, co mohl,“ tvrdí advokát zaměstnance Outdoor Adventures. Tomu lze však je stěží věřit.
K situacím, kdy jsou musheři nuceni se psů „zbavit“, ať z ekonomických nebo jiných důvodů, může dojít. Pes se neztotožní se smečkou nebo nevydrží tempo ostatních. „Stává se to, ale rozhodně se k tomu musheři stavějí jiným způsobem. Psům hledají nového majitele, což někdy trvá rok nebo dva.“ Po tu dobu se o psy stará původní majitel, což není levná záležitost. Zvláště když závody psích spřežení nepatří mezi sporty, kde by sportovci vydělávali miliony. „Většina z nás na tom prodělává – máme svoji práci a závodění je jen příležitostí porovnat různé přístupy k výcviku, děláme to z lásky,“ uvádí Levíčková.
„Hlavní ceny na závodech se pohybují v rozsahu tisíců. Většinou však dostanete pytel granulí nebo firemní produkty,“ podotýká Helena Levíčková. Náklady na jednoho psa za rok jsou těžko vyčíslitelné. „Nejde pouze o krmení a veterinární vyšetření. Pokud se rozhodnete závodit se psím spřežením, musíte rovnoměrně rozložit péči mezi všechny své psí svěřence. Musíte s nimi cvičit, jezdit o víkendech na závody, platit startovné,“ dodává musherka. Zkrátka, aby psí spřežení přineslo výsledky, je třeba s ním trávit hodně času.
Jednorázová akce
Kanada není jediným místem, kde se psí spřežení využívá v turistickém průmyslu pro komerční účely. Vyzkoušet si dobrodružnou jízdu, a alespoň na chvíli tak okusit atmosféru z knih Jacka Londona, nabízí takzvaná zážitková turistika i v České republice. Tříhodinová jízda se v tuzemsku nabízí od 4800 korun, konečná suma za jízdu se ale může vyšplhat i přes sedm tisíc korun. V takovém balíčku můžete mít už také hodinovou teorii, „ustájení“ psů nebo jejich krmení. Za zaplacené peníze se vám dostane fotografií z akce i speciálního certifikátu.
Tradice komerčního využívání psích spřežení je však u nás spíše výjimečná. Podmínkou je dostatečná sněhová pokrývka, takže se podnikatelská činnost v našich zeměpisných šířkách omezuje zejména na zimní měsíce. „Někteří z mých kolegů psí spřežení k těmto účelům poskytují, ale není to převládající aktivita. Vždy dáváme přednost závodům, pokud díky spřežení povozíme pár lidí, je to přilepšení při nějakých jednorázových akcích,“ dodává Levíčková.
Horší než Malajsie
Případ Outdoor Adventures není v Kanadě osamocený. V roce 2009 bylo na jedné farmě v Quebeku nalezeno v zuboženém stavu přes 90 tažných psů včetně březích fen. Všichni byli uvázáni na řetězu, vyhladovělí, někteří dokonce už i slepí. Podle Společnosti na ochranu zvířat (Society for Prevention of Cruelty to Animals – SPCA) vzrostl v provincii Ontario v letech 1996 až 2009 počet případů týrání zvířat ze třinácti na šestnáct tisíc. Podobně se lidé ke zvířatům chovali rovněž v Britské Kolumbii či Manitobě, kde loni v prosinci musela policie zakročit na farmě, jejíž majitel trýznil koně, osly a psy. V roce 2008 byla na koňské farmě ve státě Alberta nalezena stáj s 29 mrtvými arabskými koni, dalších 101 jich bylo v zoufalém stavu převezeno na veterinární ošetření. Důvod? Majitel podcenil výdaje, a když jeho podnikatelský záměr nevyšel, přestal se o koně starat.
Kanadská federální vláda i jednotlivé provincie čelí dlouhodobě kritice. Organizace za práva zvířat poukazují na příliš benevolentní legislativu. Některé na kauzu v Manitobě například upozorňovaly již před více než dvěma lety, loni v listopadu pak dokonce požadovaly odstoupení zodpovědného ministra zemědělství kvůli nečinnosti.
Organizace International Fund for Animal Welfare (IFAW) ve své studii z roku 2008 varovala před právními nedostatky kanadského trestního zákoníku. Přísnější zákonodárství na ochranu zvířat mají totiž i ve státech, jako je Ukrajina nebo Malajsie. Organizace rovněž poukazuje na fakt, že kanadské zákony se v tomto ohledu nemodernizovaly.
V případech týrání zvířat padají málokdy významné tresty. Kromě zákazu vlastnění zvířat na dva roky může viník v Kanadě dostat buď finanční pokutu ve výši dvou tisíc dolarů, anebo trest odnětí svobody maximálně na šest měsíců. Děravé zákonodárství je také odpovědí na další „nechvalně“ proslulé zvířecí byznysy Kanady – lov tuleních mláďat pro kožešinový průmysl a sportovní střílení ledních medvědů.
