Teplárny si stěžují na Czech Coal, údajně předražuje uhlí
Na tuzemském trhu s hnědým uhlím se schyluje k závěrečné bitvě. Aktérů je několik. Na jedné straně těžařská společnost Czech Coal (CC), která prostřednictvím svých dceřiných firem ovládá doly ČSA a Vršany. Na straně druhé odběratelé uhlí, především teplárenské firmy.
Sedmdesát za giga
O co jde? Firma Czech Coal tvrdí, že v tuzemsku hrozí nedostatek hnědého uhlí. A to za situace, kdy většině jejích odběratelů, především teplárnám, končí dlouhodobé smlouvy uzavřené s CC. Teplárenské firmy jsou na mosteckém uhlí závislé. Těžařská společnost si toho je samozřejmě vědoma a snaží se ceny vyšponovat výrazně směrem nahoru. Týdeník EURO oslovilo v této souvislosti několik teplárenských firem. Jejich manažeři popisují jednání s Czech Coalem jako velmi nepříjemnou a emotivní záležitost. Firma prý s vědomím toho, že část z nich není schopna sehnat uhlí jinde, výrazně „tlačí“ na cenu. V některých případech údajně požaduje i částku přesahující 70 korun za gigajoule plus náklady za přepravu. „Oproti současnosti je to takřka dvojnásobek. Pro nás je to likvidační, protože jen stěží budeme schopni za takových podmínek vyrábět teplo za konkurenceschopné ceny,“ uvedl manažer jedné z tepláren. Jméno si s ohledem na citlivost celé záležitosti nepřál zveřejnit. „Stále doufám, že se nakonec dohodneme na nějakém kompromisu,“ dodal. Czech Coal ale na dotaz, zda požaduje v nových kontraktech na dodávky hnědého uhlí po teplárnách cenu přesahující sedmdesát korun za gigajoule bez započtených nákladů na dopravu, tvrdí, že takové informace jsou nepravdivé. „Pokud se ptáte na vyjednávací ceny, můžeme pouze obecně odpovědět, že vždy jednáme jen o takových podmínkách, v nichž bude naše nabídka konkurenceschopná,“ reagovala mluvčí těžařské společnosti Gabriela Sáričková Benešová. Poněkud v rozporu s tímto tvrzením jsou události, ke kterým došlo ve společnosti Energotrans, dceře Pražské teplárenské. Loni na vánoce poslali akcionáři CC do firmy nový návrh smlouvy na dodávky hnědého uhlí, ve kterém požadovali za gigajoule hnědého uhlí 83,3 koruny. V uvedené částce již byly započítány náklady na dopravu. Czech Coal se dožadoval urychleného schválení smlouvy, ale marně. Tehdejší vedení návrh odmítlo. S podobnou nabídkou přišla společnost i o několik měsíců později, v době, kdy již Energotrans změnil majitele. Se svým návrhem opět neuspěla. Energotrans, který krom jiného provozuje Elektrárnu Mělník I, je přitom na dodávkách mosteckého uhlí životně závislý. Ročně odebere zhruba 750 tisíc tun.
Levný nákup
Důvodů, proč Czech Coal tlačí na ceny u nových dodávek hnědého uhlí, může být několik. První z nich je, že současní akcionáři společnosti (polovinu akcií ovládá finančník Pavel Tykač, zbylý podíl pak manažeři Petr Pudil a Vasil Bobela) investovali do nákupu akcií společnosti několik miliard korun a chtějí své investice urychleně vyinkasovat zpět. Další možnost, o níž hovoří část odborné energetické veřejnosti, je dobře promyšlený plán jak ovládnout za rozumnou cenu významné teplárenské firmy působící na českém trhu. Většině z nich totiž vyprší po roce 2012 dlouhodobé kontrakty na dodávky hnědého mosteckého uhlí. Na dodávkách hnědého jsou závislé. Patrně jim proto nezbude nic jiného než kývnout na podmínky navrhované společností Czech Coal. Jenže cena sedmdesát korun za gigajoule uhlí bez nákladů za dopravu je pro ně takřka likvidační. A lze očekávat, že za takových podmínek se většina tepláren dostane do velkých ekonomických potíží. I s přihlédnutím k tomu, že Czech Coal údajně u nově navrhovaných kontraktů požaduje, aby byly takzvaně take-or-pay. Tedy že za nasmlouvané množství hnědého uhlí musíte zaplatit, i když je neodeberete. „Informace o obchodních jednáních, tedy ani cenu ani formu kontraktu nezveřejňujeme,“ reagovala mluvčí firmy Czech Coal. Ale zpět k teplárnám. Za dané situace bude jen málo z nich schopno bez nějakých větších problémů a bez silného finančního partnera likvidační podmínky ustát. „A v ten okamžik může přijít Tykač a spol., nabídne pomoc a teplárnu získá mnohem levněji, než je její aktuální tržní cena,“ reagoval zdroj, který se v teplárenství pohybuje již několik desetiletí. Czech Coal však i v tomto případě označil informace o tom, že některé teplárenské firmy označují nově navrhované kontakty za likvidační, jako nesmyslné. Rovněž tak i zprávy, že se tímto způsobem hodlá dostat levně k podílům v teplárenských firmách. „Aby Czech Coal na trhu uspěl, musí být konkurenceschopný, a proto jedná jen o takových podmínkách, které budou pro teplárnu a její zákazníky vždy výhodnější než alternativní primární energetické zdroje, tedy jiné palivo,“ konstatovala firma v prohlášení. Jenže z několika studií, které se obšírně zabývají situací v teplárenství, vyplývá, že firmy příliš jiných možností, tedy přejít v tak krátké době na konkurenční paliva, nemají. Přestavba teplárenských uhelných technologií na plynárenskou vyjde na několik miliard korun. Náklady by se pak musely rozpočítat na odběratele, kteří by za jeden gigajoule tepla zaplatili dle předběžných odhadů 1110 až 1200 korun, což je v porovnání se současností trojnásobek. V porovnání s jinými energiemi by se pak z tepla stala nekonkurenceschopná komodita. Další možnou alternativou je biomasa. Pokud by ale na tuto surovinu přešlo všech třicet tepláren ohrožených nedostatkem uhlí, spotřebovaly by ročně celkem 18 milionů tun biomasy, tedy jedenáctinásobek toho, co jsou schopny vyprodukovat české lesy. Proti biomase hovoří i vysoké náklady, které si vyžádá úprava technologií. Odhady hovoří o tom, že gigajoule z nově upravené velké teplárny by vyšel až na dva tisíce korun.
Problém v Plzni
Na otázku, zda Czech Coal hodlá posílit své pozice na tuzemském teplárenském trhu, pak společnost reagovala tím, že monitoruje investiční příležitosti na trhu. „O žádné akvizici z naší strany nebylo nicméně v současnosti rozhodnuto,“ reagovala mluvčí společnosti Czech Coal. Dle informací týdeníku EURO se společnost Czech Coal snaží ovládnout Plzeňskou teplárenskou. O firmu soupeří především s Energetickým a průmyslovým holdingem. Posledně jmenovaná firma nejprve městu Plzeň jako majiteli teplárny nabízela dlouhodobý pronájem firmy, aktuálně navrhuje fúzi se společností Plzeňská energetika. Tu Energetický a průmyslový holding ovládá. Plzeňská teplárenská již delší dobu bojuje s nedostatkem hnědého uhlí. Czech Coal proto firmě nabídl letos v květnu tříletý kontrakt na dodávky uhlí za cenu 62 korun za gigajoule. „S ohledem na současný stav to byla velmi zajímavá nabídka,“ konstatoval ředitel teplárny Tomáš Drápela. Jenže firmě se nakonec podařilo uzavřít jednoletý kontrakt na dodávky se Sokolovskou uhelnou. „Je to sice jen na rok, ale zase máme lepší podmínky,“ říká Drápela. Součástí kontraktu bylo i slovní upozornění, že pokud firma odebere jen vagon uhlí od společnosti Czech Coal, již nikdy ze Sokolova nic nedostane. To je pro další vývoj událostí velmi důležité. Pokud by se totiž podařilo Czech Coalu kontrakt s Plzeňskou teplárenskou uzavřít, byla by firma na jejích dodávkách závislá až na „věčné časy“. Tuto možnost komentuje Drápela následovně: „Po uplynutí tříletého kontraktu by mohli požadovat i sedmdesát korun za gigajoule a více, protože bychom uhlí už od nikoho jiného nesehnali.“ Je tu ale i jeden argument, který naopak vyznívá pro společnost Czech Coal. Tuzemské teplárny jsou, co se týká cen hnědého uhlí, po dlouhá desetiletí poněkud zhýčkané. Stačí totiž porovnat ceny, za které nakupují v tuzemsku, s těmi, za které si pořizuje hnědé uhlí jejich slovenská konkurence. Ještě před pěti šesti lety nakupovaly slovenské teplárny uhlí zhruba o deset procent dráž než jejich česká konkurence. Aktuálně je cenový rozdíl ještě vyšší. V průměru o třicet až čtyřicet procent, v některých případech i o polovinu. Rozdíl je způsoben jednak tím, že slovenské firmy nemají uzavřeny dlouhodobé kontrakty. Rovněž i tím, že jsou daleko od uhelných lomů, a proto hradí i vyšší náklady na dopravu. Velký rozdíl se má ale v budoucnu snížit. „Ceny českého hnědého uhlí jsou dlouhodobě na nízké úrovni, teď dochází ke zlomu,“ komentoval aktuální situaci na trhu majitel firmy Carbounion Bohemia Petr Paukner. Jeho společnost je největším tuzemským nezávislým obchodníkem s uhlím. Paukner tvrdí, že teplárny se musí rozhodnout, zda zaplatí za české uhlí vyšší ceny, než na které byly doposud zvyklé, případně si mohou uhlí dovézt ze zahraničí. V tomto případě přichází v úvahu hlavně Polsko. Teplárny ale musejí počítat s tím, že včetně dopravy zaplatí za gigajoule uhlí od našeho severního souseda minimálně sedmdesát korun. V úvahu ještě připadá i ruské uhlí, to by ale byla ještě mnohem dražší záležitost.
Velká uhelná bublina
Otázkou ale zůstává, zda na tuzemském trhu skutečně hrozí nedostatek hnědého uhlí. Jistě –Sokolovská uhelná postupně tlumí těžbu a většinu své produkce má nasmlouvanou. Největší česká těžební firma Severočeské doly zase většinu produkce nasype do kotlů elektráren, které ovládá její majitel, skupina ČEZ. Zůstává tu tedy poslední spása pro teplárny: společnost Czech Coal. Ta tvrdí, že bez prolomení územních limitů bude na tuzemském trhu chybět pět až sedm milionů tun hnědého uhlí. S tím souhlasí i teplárenské firmy, které neprolomení územních limitů považují za likvidační krok jejich oboru. Z následujících údajů, které má týdeník EURO k dispozici, však vyplývá něco trošku jiného. Třeba největší odběratel uhlí od Czech Coal, společnost ČEZ, již dříve avizoval, že z aktuálních zhruba 8,5 milionu tun sníží odběr hnědého uhlí v roce 2013 na 3,5 milionu tun. „Náš plán po roce 2012 počítá se snížením odběru z mosteckého dolu, teplárny se nemusejí obávat, že by pro ně uhlí nezbylo,“ konstatoval již dříve mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. S ukončením odběru počítají i další firmy. Czech Coal nebude mít v roce 2013 pod kontraktem 2,81 milionu tun, v roce 2016 dokonce 4,8 milionu tun. Kolik uhlí pod smlouvou má, firma s odkazem na důvěrnost informací odmítla zveřejnit. Pokud jsou ale výše zmíněné údaje pravdivé, a není důvod jim nevěřit, lze dešifrovat současnou cenovou politiku těžařské firmy jako hru na „buď, anebo“. Jinak řečeno: šponuje ceny i s vědomím toho, že se část tepláren a velkých odběratelů může rozzlobit a v následujících letech přejde na jiné palivo. A na trhu zůstane několik milionů tun „nepotřebného“ hnědého uhlí i za situace, kdy zůstanou zachovány územní limity. To by byla pro Czech Coal velmi nepříjemná zpráva.
Jednání o prodeji Pavel Tykač má údajně zájem o ovládnutí sta procent akcií společnosti Czech Coal. Finančník, který ve firmě ovládá poloviční podíl, dle několika zdrojů týdeníku EURO vyjednává s jejím zbývajícími akcionáři Vasilem Bobelou a Petrem Pudilem o koupi jejich podílů. Hodnota balíku akcií by se měla pohybovat kolem deseti miliard korun. V kupní smlouvě má být uvedena i klauzule, že pokud budou prolomeny územní limity, cena se zpětně dle předem určeného vzorce navýší. „Společnost nekomentuje žádné spekulace vztahující se k uvedeným fyzickým či právnickým osobám,“ konstatovala mluvčí Czech Coalu Gabriela Sáričková Benešová.