Za skluz při schvalování operačních programů pro čerpání evropských dotací může nejen česká vláda, ale také bruselští úředníci. Alespoň takto vnímá situaci europoslanec Jan Březina, který s kolegy poslal kritický dopis eurokomisařce Hübnerové.
Dopis eurokomisařce Za skluz při schvalování operačních programů pro čerpání evropských dotací může nejen česká vláda, ale také bruselští úředníci. Alespoň takto vnímá situaci europoslanec Jan Březina, který s kolegy poslal kritický dopis eurokomisařce Hübnerové.
Česká republika je ve vyjednávání o operačních programech nutných pro čerpání unijních dotací absolutně poslední evropskou zemí. Čerstvý vítr se do líných plachet byrokracie pokusil vnést europoslanec Jan Březina, podpořený dvanácti svými kolegy. V dopise zaslaném komisařce Danutě Hübnerové žádá Evropskou komisi o zařazení vyšší rychlosti, jemně také naznačuje, že Česko je posuzováno přísněji než jiné země. Jde o zbytečné mlžení či dokonce snahy tohoto europoslance přenést chyby svého stranického kolegy Jiřího Čunka na Brusel, nebo jsme svědky efektivního lobbingu?
PRO Europoslanec
Jan Březina (KDU-ČSL)
Dopisem se snažíme celé jednání posunout kupředu, vyjadřujeme jím naše znepokojení nad současnou situací. Naším záměrem nebylo Evropskou komisi obviňovat nebo ji napadat, jde spíše o lobbování za rychlé uzavření jednání o operačních programech. Zatím je totiž čas jednat. Nebude-li však do konce roku schválena většina programů, začne být situace kritická. Je třeba, aby tři čerstvě schválené programy následovalo i 21 programů zbývajících. Na české straně začíná být patrná frustrace z toho, že vyjednávání s Komisí se v některých případech zasekává na technických detailech a obecných připomínkách. I když část viny nepochybně leží na české straně, ze strany Komise postrádám tah na branku a vůli směřovat jednání k úspěšnému konci. Je na pováženou, když i u kvalitně připravených operačních programů, jako je Podnikání a inovace, Doprava nebo Regionální operační programy, Komise svůj souhlas z nepochopitelných důvodů stále odkládá – v řadě případů mám opodstatněné podezření na „měření dvojím metrem“, kdy je s Českem zacházeno přísněji než s některými jinými členskými zeměmi.
Za zpoždění přitom zčásti může i rezortní přístup, který byl nastaven již za minulých vlád s účastí ČSSD. Každé ministerstvo si chtělo pro sebe urvat kousek pověstného koláče a výsledkem je, že máme nejvyšší počet operačních programů z celé EU, které mezi sebou nejsou dostatečně provázané a místy se překrývají, což nám samozřejmě Komise vytýká. Ukazuje se navíc, že některá ministerstva si vzala příliš velké sousto a v přípravě programů dlouhodobě pokulhávají. Potýkají se s nedostatečným personálním a technickým zajištěním, a to i v době, kdy by jednání s Evropskou komisí měla finišovat.
PROTI
Europoslanec
Richard Falbr (ČSSD)
Iniciativu jsem se rozhodl nepodpořit. Už jen proto, že ze zpoždění při schvalování operačních programů obviňuje předchozí vlády. Přitom premiér Topolánek a jeho ministři měli více než rok času na to, aby se na vyjednávání s Komisí dobře připravili. Proč to ale neudělali? Ministr Jiří Čunek, který je garantem a koordinátorem celého vyjednávacího procesu, bohužel asi neměl na tyto „banality“ čas, jelikož řešil mnohem „důležitější věci“, jako například obvinění z braní úplatků.
Od svého nástupu do funkce se systematicky vyhýbal možnosti setkání s komisařkou Hübnerovou a dával přednost například návštěvám veletrhů. Za jednoho z hlavních vyjednávačů zase jmenoval tajemníka vsetínské radnice pana Půčka, který při jednáních s Komisí nepromluvil ani slovo. Právě pan Čunek tak nese za špatný stav programů a za zpoždění ve vyjednávání plnou politickou zodpovědnost.
Signatáři dopisu dále tvrdí, že udělají vše, co je v jejich silách, aby pomohli českým úřadům předložit opravené verze všech programů. To je ale čirý populismus. Poslanci totiž nemají na jejich vznik přímý vliv a navíc u jednání mezi českou stranou a Komisí ani nejsou přítomni. Takže informace, kterými disponují, jsou jen z druhé ruky. Navíc: proč neudělali něco dřív? To jen nečinně přihlíželi tomu, jak Česko předložilo programy jako poslední členská země?
Dopis také obviňuje Evropskou komisi z toho, že vůči České republice uplatňuje jiné podmínky a jiné standardy než vůči ostatním zemím. Přitom je zcela evidentní, že si za špatný stav operačních programů můžeme sami. Potvrzuje to i odchod paní Kuchtové z ministerské funkce, odůvodněný právě nezvládnutou přípravou na čerpání z evropských fondů.
Topolánkova vláda měla dostatek času se na vyjednávání s Komisí dobře připravit. Bohužel dala přednost realizaci personálních čistek: Topolánek slíbil ,noc dlouhých nožů‘ a svůj slib dodržel. Výsledkem je to, že z ministerstev odešly a neustále odcházejí stovky odborníků, které se nedaří nahradit. Současné problémy ministerstva školství jsou toho jen smutným příkladem.
