Nájemníci chtějí kupovat byty postaru, radnice neví, jak a jestli vůbec prodávat
Petra Coelho je pořádně naštvaná. Z novin se od místostarosty Prahy 5 Jana Smetany (ČSSD) dozvěděla, že je jednou z těch, která se chce nátlakem na politiky domoci levné privatizace luxusního bytu na Janáčkově nábřeží, kde bydlí šest let. Tam prý legendární exstarosta Milan Jančík umisťoval své prominenty. „Ano, Jančík vybudoval v posledním patře tři byty, kam si vodil dámy. Ale o našem luxusním bydlení nemůže být řeč. V domě přespávají bezdomovci, máme tu krysy, zato nemáme sklepy,“ ohrazuje se energická žena na mateřské. Svůj volný čas tráví bojem za to, aby měla stejné podmínky jako ti, kteří privatizovali byty v minulých volebních obdobích. Ona a další nespokojení občané netuší, proč by měli nyní platit za metr čtvereční ceny blížící se těm tržním.
Chápu, ale nejde to
Privatizace obecních bytů opět vyvolává pnutí v mnoha českých městech. Radnice se velké části svých bytů už zbavily, nyní stojí před otázkou, co s tím zbytkem. A zdá se, že si samosprávy nevědí rady. Na jedné straně na ně tlačí občané, kteří v minulosti dostali příslib privatizace bytů, ve kterých bydlí, na straně druhé – je prostě jiná doba. Volení zástupci lidu se už obávají privatizovat jednotky za hubičku, jak bývalo zvykem. Jenomže městské kasy zejí prázdnotou. Jejich předchůdci miliardové výnosy „projedli“ nebo za ně pořídili aquaparky, stadiony, nové radnice, nakoupili drahé developerské projekty.
Pokud se tedy současné politické reprezentace k další privatizaci odhodlají, chtějí z bytů vytřískat maximum. A mnozí politikové mají zároveň nový pohled na věc: masová privatizace obecních majetků za ceny na hony vzdálené těm obvyklým vlastně privilegovala jednu skupinu obyvatel na úkor všech.
„Naprosto chápu snahu nájemců byty za výhodnou cenu koupit. Na jejich místě bych se snažil o totéž. Věřím však, že i oni pochopí, že pro město je značně nevýhodné a dlouhodobě neudržitelné, pokud dotuje kromě sociálního bydlení i bydlení ‚normální‘,“ vysvětluje Matěj Hollan, brněnský radní, který kandidoval za hnutí Žít Brno, proslavené především zesměšňováním bývalého primátora Onderky (ČSSD). Brno pozastavilo rozjetou privatizaci a poštvalo proti sobě obyvatele 358 bytů, z nichž mnozí už dostali v minulosti od města i cenovou nabídku a složili jistinu. Rozzlobení nájemníci demonstrovali na zastupitelstvu i na náměstí a chtějí na nové radní podávat žaloby. Radní Klára Liptáková (KDU-ČSL) ale spočítala, že na privatizaci jejich bytů podle starých pořádků by město tratilo přes 320 milionů korun, a to si nikdo nevezme na triko.
Tržně oceníme… a dáme slevu
Těm, kteří by měli kupovat byty za mnohem vyšší částky než jejich sousedé, se do značné míry logické argumenty politiků, kteří mění zaběhlá pravidla, přirozeně nelíbí. Munici jim dávají do ruky samotné obce, které často vyrobí ze zásad, podle nichž by se mělo nově privatizovat, paskvil. Například zmiňovaná radnice Prahy 5 nechá ocenit každý byt znaleckým posudkem jako byt neobydlený, následně nabídne nájemníkům 15procentní slevu za to, že jej obývají a zavážou se na deset let neprodat byt třetí straně. Tím se má zabránit, aby místo městské části vydělali na obecním majetku občané. Kšeftování s privatizovanými byty především v centrech měst, které spadly do klína jejich nájemníkům za stovky tisíc korun a ti je následně obratem přeprodali za miliony, bylo běžnou a smutnou ukázkou doby. Jenomže nájemníci dnes odmítají nést důsledky historických nešvarů a platit částky blížící se tržním cenám proto, že se politici bojí pozornosti policie nebo razí nový, nepopulární přístup. „Například v našem domě bydlí polovina lidí patnáct dvacet let. Zůstávali, protože doufali, že si byty jednou koupí. Řada lidí už dostala od městské části cenovou nabídku a složila jistinu, a teď by měli zaplatit jednou tolik? V minulém volebním období měl stát metr čtvereční 20 tisíc korun, teď přes čtyřicet,“ vysvětluje Petra Coelho. Jakkoli je snaha Prahy 5 zamezit podvodům snad pochopitelná, konstrukce dalších slev už nikoli. Z ceny obvyklé mohou srazit nájemníci dalších pět procent dolů za jedno až dvě nezaopatřené děti, za tři potomky potom deset procent. Za zdravotně postiženého člena domácnosti je bonus deset procent. „A proč nemyslí radnice třeba na seniory? Proč za třetí dítě pět procent? Proč tedy prostě nenechá radnice ocenit byt jako obsazený oprávněným nájemníkem?“ ptá se Petra Coelho. Něco na tom bude. Coelho se domnívá se, že potom by byty byly o zhruba 40 až 60 procent levnější. To sice už dnes nemusí být pravda, protože nájemné pár let po deregulaci generuje výnos a platící dlouholetý nájemník může pro majitele představovat jistotu, nikoli přítěž. Každopádně by byl takový způsob transparentnější a logičtější.
Jenomže zásady, podle kterých se má na pětce privatizovat, jsou typicky produktem zastupitelské demokracie. Aby byly průchodné, musí se na nich shodnout koalice a každá strana do nich chce zasahovat. „Řadu věcí z připravených zásad jsem schopen vysvětlit jen velmi těžko,“ přiznává radní pro majetek Pavel Richter (TOP 09). Ministerstvo vnitra mu potvrdilo, že oba přístupy – nechat ocenit byty jako obsazené i ocenit jako neobsazené a následně dostatečně zdůvodnit slevy – jsou možné, jen se nesmějí kombinovat. Richter původně navrhoval jednu plošnou slevu ve výši 25 procent. Výsledná částka by se pak podle některých realitních odborníků mohla blížit té, kterou by radnice utržila v případě, že by obsazené byty prodávala třetím stranám na trhu. Jaká bude ovšem konečná podoba zásad v Praze 5, není zdaleka jasné, protože se tam právě rozpadá koalice a její budoucí složení se definitivně ukáže až na zastupitelstvu, které mělo původně projednat připravené zásady. Je pravděpodobné, že noví politici upraví zásady privatizace opět k obrazu svému, pokud vůbec budou chtít dál privatizovat.
Masová privatizace a nulová sociální politika
Prodej bytů je významné téma, které vždy hýbalo komunální politikou. Dokonce v minulosti vznikala politická hnutí s jediným programem – právě privatizací obecního fondu. A často uspěla. Dnes je tato otázka mnohem složitější vzhledem k již zmiňovanému posunu v trestněprávním vnímání konání politiků. Zároveň vlastnictví bytů už není pro obce ztrátové. „Chyba není v současném přístupu politiků – jednoduchý recept neexistuje –, ale v tom minulém,“ soudí Jiří Pácal, člen Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí a jeden z mála podnikatelů v odvětví nájemního bydlení. Chápe, že se ti, na které se v minulých vlnách levných výprodejů nedostalo, bouří. Zároveň je však přesvědčen, že se obrovská nespravedlnost děla právě při masových privatizacích, a to na těch, kteří obecní nájemní byty neobývali, a neměli tedy to nijak zasloužené privilegium, že platili regulované nájemné a následně ještě levně koupili nemovitost. „Za ceny obvyklé se mělo privatizovat od začátku a výnos měl být použit ku prospěchu všech občanů. Takto přišli o desítky, ne-li stovky miliard. Politici se nezačali najednou chovat racionálně, prostě se bojí, aby nestáli před soudem, že nejednali s péčí řádného hospodáře. Dnes už bych asi privatizace zastavil. Nájemné obcím generuje výnos, který postačí na opravy a ještě zbude,“ soudí Pácal.
Před komunálními politiky stojí ovšem v oblasti bytové strategie těžší a důležitější úkol než dořešit privatizaci – zajistit bydlení pro potřebné. Na sociální politiku většinou města v minulosti rezignovala. I velké pražské městské části odpovídají, že nemají ani jeden sociální byt. Přitom podle návrhu koncepce sociálního bydlení, kterou plodí ministerstvo práce a sociálních věcí, by měly obce disponovat pěti procenty sociálních bytů z celkového počtu jednotek ve svém katastru. Vzhledem k tomu, že ministerští úředníci vyrobili neprůchodný materiál, který se bude muset podle několika zdrojů týdeníku Euro kompletně přepracovat, dostanou starostové a primátoři ještě čas, aby tohle nepopulární téma zvedli.
Je otázkou, zda právě to, že bývalé reprezentace bydlení pro chudé neřešili, není větším „hříchem“ než často populistické privatizace. „Já mám ve svém bytě osmdesátiletou paní, která se stará o postiženou vnučku. Myslíte si, že je můžu vystěhovat? Ne. Platí mi pár stovek měsíčně. Když jsem přišel na radnici Prahy 5, zda by jim mohli pomoci, nikdo s tím nechtěl nic mít,“ popisuje osobní zkušenost Jiří Pácal.
Privatizace bytů je významné téma, které vždy hýbalo komunální politikou. Dokonce v minulosti vznikala politická hnutí s jediným programem – právě privatizací obecního fondu. A často uspěla. Politici se nezačali najednou chovat racionálně, prostě se bojí, aby nestáli před soudem, že nejednali s péčí řádného hospodáře.
O autorovi| Hana Boříková • borikova@mf.cz
