MINIPIVOVARY - V Česku je sedm desítek minipivovarů a další vyrůstají jako houby po dešti. Ochutnávkou vlastního zlatavého nápoje můžete přilákat návštěvníky na turistické atrakce, do hotelů nebo dokonce ohromit účastníky exkurzí po výrobním závodě.
Češi milují pivo a vypijí ho nejvíce na světě. Není proto nic snazšího než začít vydělávat na hašení jejich nekonečné žízně. Navíc příznivci pěnivého moku již mají dost unifikovaných produktů klasických pivovarů a hledají něco zvláštního a osobitého. Zde se otevírá pole neorané pro minipivovary. Ještě před 15 lety jich v Česku byla necelá desítka, nyní jich je kolem sedmdesáti. Jen v Praze v současnosti funguje desítka minipivovarů, často v místech s prastarou pivní tradicí jako U Fleků nebo U Medvídků. „I kdyby u nás bylo 200 malých pivovarů a vyráběly by kolem 190 tisíc hektolitrů dohromady, tak je to pořád jedno procento z celkového výstavu,“ říká majitel nového minipivovaru v Praze-Nuslích Vladimír Bašta. Takže prostor pro další expanzi tu rozhodně je. Investice do vybudování minipivovaru se přitom pohybuje v řádu milionů korun.
Pivo zachutná u sklářské výhně
V severočeském Harrachově správně usoudili, že výroba skla a piva patří k sobě a o návštěvníky nemají nouzi. Loni do areálu sklárny s minipivovarem a vlastní restaurací zavítalo přes 60 tisíc lidí. „Nicnedělající“ turisté dokonce paradoxně dostali sklárnu do několikamilionového zisku. Prosklená zeď ve výčepu přitom umožňuje pohodlně rozvaleným pivařům sledovat skláře při jejich namáhavé práci.
„Je také možné jít z restaurace do hutní haly na ochoz nad pecemi, rozpálenými do červena, kde na každého dýchne příjemné teplo,“ uvádí majitel sklárny a minipivovaru František Novosad. A dodejme – samozřejmě nutkavá žízeň. Hosté restaurace mohou kontrolovat výrobu kvasnicového piva ve varně, která se blyští před jejich nedočkavýma očima.
Nošení piva do hospody
Staré pořekadlo o nošení dříví do lesa připomíná pár týdnů starý minipivovar v Praze-Nuslích, hned vedle starobylé restaurace U Bansethů. Přesto šlo o promyšlený a životaschopný nápad. „Malé pivovary vznikají na základě spotřebitelské poptávky. Té, která je unavena stejnou chutí, protivnou reklamou a někdy diktátem velkých výrobců,“ míní majitel zařízení Vladimír Bašta, který je zároveň provozovatelem zmíněné restaurace. Jde podle něj o obdobu situace v USA v 70. letech minulého století, odmítavou reakci na globalizaci a fúze v pivovarnictví.
Malé pivovary přitom s velikány nebojují, obsadily jinou „přírodní“ kategorii. „Malý pivovar si může dovolit zákazníkovi prodávat kvalitní přírodní čerstvý produkt. A na to mnoho zákazníků slyší,“ tvrdí. Lákadlem je i trocha toho „divadla“, kdy host od stolu může pozorovat sládka. „Návštěvníci jsou přímo v ději. Občas si musí posunout židli, aby kolem nich sládek prošel. Nebo mohou ochutnat mladinu,“ vábí Bašta. Do minipivovaru se ovšem nechodí pít, ale vychutnávat. „To není podnik, kam si přijdete sednout a urazíte dvacet kousků,“ vrtí hlavou.
Aby hostům pivo do žaludku lépe klouzalo, mohou si vybrat i ze staročeského jídelního lístku. „Máme originální recepty, nemusíme pivo filtrovat, pasterovat, přesto naše ručně stočené pivo vydrží v lednici třeba měsíc,“ tvrdí. Nosným mokem je polotmavý ležák, světlá patnáctka, umí i pšeničné pivo.
Konopí a med
Malí producenti piva musí vymýšlet zvláštnosti, aby se mohli odlišit od nadnárodních společností. Jedině tak může David porazit Goliáše. Hospodští „badatelé“ tak mohou vyzkoušet pivo konopné, banánové i višňové, trendem je medové pivo, kterého se vaří stále více.
Například v Trutnově a Broumově uvařili o Velikonocích pivo s medem. „Ačkoli obsahuje lesní, luční a kaštanový med, není sladké,“ ujišťuje jednatel broumovského pivovaru Jaroslav Nosek. Medového piva podnik vyrobil asi 100 hektolitrů. Tato speciální piva podle Noska oslovují stále více lidí, kladný ohlas podnik sklidil už o Vánocích se speciálním polotmavým sedmnáctistupňovým silným mokem.
Med kolem úst mažou svým zákazníkům stále více v Trutnově. „Dříve jsme vařili jednu várku. Pivo mělo úspěch a nyní vaříme várky dvě,“ prohlašuje spokojeně ekonom pivovaru František Pechek. Jedna várka činí asi 180 hektolitrů.
Pouze jednou za čtyři roky si budou moci vychutnat medový ležák v Ostravě-Zábřehu, kde jeho výrobu načasovali u příležitosti přestupných let. „Dne 29. února je takové krásné datum, kdy i majitel našeho komplexu má narozeniny. V knížkách jsem se dočetl, že se dělá pivo z medu, tak jsem použil klasický lesní med z podhůří Jeseníků,“ vysvětluje sládek Václav Baron.
Výstav ostravského piva je 800 až 1000 hektolitrů za rok. Od poloviny loňského roku je součástí čtyřhvězdičkového hotelového komplexu Zámek. Pivo s přídavkem kaštanového medu začali v závěru loňského roku vařit i v minipivovaru v Hradci Králové. Další piva výjimečných chutí vaří na východě Čech, například ve Vrchlabí, Dětenicích a Miletíně.
Vařit pivo je jako řídit auto
Kdo se domnívá, že nemá ty správné buňky na stvoření chutného moku nebo mu chybí znalosti, může být klidný. „K vaření piva jsem přišel jako slepý k houslím. Vystudoval jsem zemědělskou školu, po revoluci jsem na malé vesnici provozoval hospůdku a pak jsem tady začal vařit pivo. Za rok se člověk vařit naučí, je to jako s řízením auta. Jenom nesmí nic ošulit, musí všechno přesně dodržet,“ povzbuzuje sládek minipivovaru v Žamberku Zdeněk Kalous.
V podhůří Orlických hor uvaří ročně kolem 300 hektolitrů piva v pěti druzích, od světlé desítky po tmavou čtrnáctku a medový speciál a plánují další rozšíření sortimentu. „Devadesát procent naší produkce proteče pípou v naší hospůdce. Je to specialita, na kterou místní vodí své hosty,“ vypráví Kalous. Štamgasti mají na výčepním pultu přihrádky s notýsky, kam se zapisuje jejich spotřeba. Každé desáté pivo pak mají zdarma. „Zaměřuji se spíše na labužníky, kdy si dáma dá třeba malé černé, pak řezané a pán dvě nebo tři,“ vysvětluje svou pivní filozofii Kalous. Spotřebitele lákají též na speciální pivní lihovinu Pivku.
Radost z činností minipivovarů mají i sběratelé pivních etiket, neboť pružní dodavatelé nejenom pro ně nabízejí speciální designy na Vánoce, Mikuláše nebo Tři krále.
Restaurační pivovary nechtějí splynout s „velkými bratry“ ani při zápolení v kvalitě moku a založily vlastní soutěže. V letošním roce byly oceněny například Modrá hvězda z Dobřan, Lipan z Dražíče, Stříbrňák ze Stříbra, Podskalská koza z Prahy. „Jde nám o zviditelnění těch, které se snaží vařit výjimečná piva. Nekonkurují velkým společnostem, ale chtějí oslovit, přijít s něčím zcela jiným, často obnovují přerušené tradice,“ vysvětluje Richard Crha, šéfredaktor Pivního kurýra, který akci organizoval.
Chcete minipivovar i se sládkem?
Pivovarnický boom zachytili též výrobci těchto zařízení a předhánějí se v ucelenosti nabídek. „Minipivovary vyrábíme komplexně a dodáme na klíč i s předepsanými nebo požadovanými recepturami, včetně sládka,“ popisuje manažer Pacovských strojíren Jiří Šilhavý. Roční výstav jednoho zařízení se pohybuje od 250 do 20 000 hektolitrů piva. „Případně dodáváme zařízení projektovaná a stavěná na přání zákazníka jako neopakovatelné originály,“ dodává.
Minipivovary této firmě v loňském roce zajistily asi deset procent z celkových tržeb ve výši 300 milionů korun. „Ročně zpracujeme přes dvě stě poptávek na minipivovary, z toho až tři čtvrtiny jsou ze zahraničí,“ uvádí Šilhavý. Z obchodu však nakonec podle něj často sejde, když se zákazník seznámí s nároky na výrobu piva a přestane si věřit, že to zvládne.
Chuť na „domácí“ pivo v poslední době dostávají v zemích bývalého Sovětského svazu, řada zájemců je též v tradičních pivařských zemích, v Německu, Dánsku a Nizozemsku. Exotikou voní zakázky z USA, Etiopie či Vietnamu. Firma se tradičně účastní největšího pivního veletrhu Brau Beriale v Německu a výstav v Rusku či v tuzemsku, kde získává nové zákazníky. Výroba minipivovaru trvá dva až tři měsíce, instalace v místě další měsíc.
