O málokterém tématu se toho za poslední rok napsalo tolik jako o korupci. Přitom dosavadní výsledky boje s úplatkářstvím a klientelismem jsou velmi ubohé.
Foto: Profimedia
Není divu. Vládu, která se po svém nástupu snažila tvářit jako „protikorupční kabinet“, paralyzovaly hned v prvních několika měsících vládnutí kauzy Drobil a Vondra. Kromě toho korupce je natolik skrytý druh trestné činnosti, že vše, co se o ní řekne a napíše, je vždy do značné míry virtuální realita. Většinu případů se totiž nikdy nepodaří odhalit.
Mnohem účinnější je zaměřit se na vnější, dobře viditelné projevy korupce. Poznáme je velmi snadno. Všude tam, kde se Česko vymyká zvyklostem vyspělých zemí, je téměř jisté, že tuzemští politici a státní úředníci podlehli tlaku lobbistů. Stačí uvést čtyři příklady, jakési indikátory korupce v Česku. Prvním jsou herny a kasina. Pokud je jen v Praze 1 více heren než v Německu a Francii dohromady, je jasné, že je něco v nepořádku. Podobné je to s billboardy kolem dálnic. Ve vyspělých zemích jsou zakázané, protože znamenají riziko pro bezpečnost dopravy, v tuzemsku vytvářejí souvislé „stromořadí“.
Vyspělé země rovněž zakázaly kouření v restauracích. V Česku dál umírá na dva tisíce nekuřáků ročně na následky pasivního kouření, místo zákazu popelníků dostaly restaurace samolepku. Poslední kartou korupčního kvarteta jsou politické tlaky na hospodářské kácení v národních parcích. Zatímco ve vyspělých zemích je nemyslitelné, v Česku jsou kvůli snahám lobbistů především na Šumavě neustálé snahy o obnovení rozsáhlého kácení pod pláštíkem „boje s kůrovcovou kalamitou“.
O korupci se jistě bude mluvit a psát dál. Ale teprve až se ve zmíněných čtyřech oblastech česká realita přiblíží praxi vyspělých zemí, bude zřejmé, že se s ní a proti ní začalo skutečně něco dělat.
