Nicholas Andreas Lauda je ikonou Formule 1 a ze závodních vozů přesedlal do ještě rychlejších kokpitů. Nyní podniká v letecké dopravě a své airbusy občas pilotuje. Tenhle Rakušan při své dravé jízdě životem už několikrát o vlásek unikl i své smrti.
Pro aerolinky FlyNiki nebyl rok 2009 krizový, očekávají čistý zisk sedm milionů eur.
Autor: Niki Airline
Zmínkou o tom, že rádi jezdí v rychlých vozech, většinou klasický medailonek úspěšného podnikatele končí. V případě Nikiho Laudy je ale třeba u žihadel na čtyřech kolech naopak začít. Rakouský sportovec a podnikatel se stal průkopníkem Formule 1 a v očích mnoha lidí symbolizuje tento sport ve všech jeho odstínech. Jako sport, který testuje hranice možného, ale za nímž stojí tvrdý byznys a kde může závodník během vteřiny přijít k fatálnímu zranění. Jako Niki Lauda v roce 1976, kdy při závodě v Nürburgringu havaroval a málem uhořel.
Houževnatý Rakušan ale přežil a do Formule 1 se vrátil nejen jako závodník, ale i jako manažer. Zisky ze závodění mu pak umožnily vstoupit do podnikání a založit i několik úspěšných firem v jiných oborech. Především aerolinky FlyNiki a Lauda Air. Dnes šedesátiletý byznysmen má za sebou opravdu mimořádně pestrou životní jízdu.
Závod na splátky
Nicholas Andreas Lauda se narodil v roce 1949 do dobře zajištěné vídeňské rodiny. Být bohatým mazánkem se mu ale nechtělo, odmala ho to táhlo k autům. Ruce si od oleje řádně umastil už v patnácti letech, kdy začal pracovat jako pomocník v autoopravně. V té době získal také svůj první vůz – za 1500 rakouských šilinků si koupil kabriolet Volkswagen.
Brzy propadl závodění. Bylo mu teprve 19 let, když poprvé bodoval druhým místem s Mini Copperem S na závodech v Mühllackenu. Rodina ale pro jeho lásku k rychlým kolům příliš pochopení neměla, a tak musel Lauda hledat peníze velmi riskantní cestou. Na přípravu svých závodních vozů si vypůjčil od banky a úvěr chtěl splácet z případných výher.
V roce 1971 už jezdil na vozech kategorie Formule 2, a díky úspěchům se dokonce rychle probojoval až do prestižní kategorie Formule 1. Rok 1972 ovšem byl pro Laudu naopak velmi neúspěšný, a tak sezona, v níž reprezentoval stáj March, skončila vyhazovem.
Rychlý Niki navíc přišel o všechny peníze, takže si musel vzít další úvěr. Jeho finanční peripetie ukončila až přelomová smlouva se stájí Ferrari v roce 1974. Vedení klubu vycítilo obrovský Laudův potenciál a díky kontraktu mohl rakouský závodník uhradit všechny své dluhy a soustředit se na zdokonalení svých jezdeckých schopností. Vyplatilo se. V roce 1975 vybojoval poprvé v kariéře titul mistra světa.
Boural s formulí i s traktorem
Po euforii ale následoval tvrdý náraz. Doslova. V následující sezoně jezdil Lauda opět skvěle, ovšem přišla katastrofa. Při srpnovém závodě v Nürburgringu sklouzl jeho vůz z vlhké trati do ohrazení a po kolizi začal hořet. Lauda se nemohl z hořícího stroje vyprostit, utrpěl těžké popáleniny a přiotrávil se plyny. Smrti ale o vlásek unikl, z vozu se ho nakonec podařilo dostat. Jeho tvář ovšem nese stopy popálení dodnes, přestože Lauda později podstoupil několik plastických operací.
|NIKI LAUDA|
|Datum narození: 22. 2. 1949 Postavení: bývalý závodník Formule 1, podnikatel v letecké dopravě|
Jeho houževnatá povaha se ale projevila i při této nejtěžší životní zkoušce. Lauda se nenechal odradit a už zhruba za měsíc zase seděl za volantem. I v oné osudové sezoně dokázal ve Formuli 1 dokonce ještě výrazně bodovat a k obhajobě titulu mistra světa mu nakonec v součtu chyběl jen pouhý bod.
Později si to ale vynahradil. V soutěži nejrychlejších vozů triumfoval coby mistr světa ještě v sezonách 1977 a 1984. Jeho fenomenální úspěchy mu přinesly i náležité ocenění. Například jeho plat jen za sezonu 1978 činil na tehdejší dobu rekordní milion dolarů.
Enormní nasazení Nikiho Laudy dokumentuje třeba epizoda z tohoto období, byť začala s poněkud pomalejším vozidlem. Když jel jednou Lauda na svém pozemku v Rakousku s traktorem, najel na terénní nerovnost, stroj se převrátil a Lauda pod ním skončil se zlomeným žebrem. Aby mohl absolvovat nadcházející závod i po tomto úrazu, nechal si Lauda speciálně upravit sedačku ve formuli. A jelo se.
V roce 1985 své aktivní závodní kariéry Lauda zanechal. Do Formule 1 ale i nadále promlouval jako manažer a vizionář. Byl bezpečnostním poradcem stáje Ferrari, pro televizní kanál RTL komentoval přenosy ze závodů. Jeho soutěživý duch se ale zaměřil na jiné kolbiště – na byznys.
Ze silnice do vzduchu
Poprvé Lauda do podnikání zamířil už v roce 1979. Tehdy si dal pauzu se závoděním, a dokonce se chvíli zdálo, že nechá formulí nadobro. Zisky z předchozích let mu umožnily založit leteckou společnost Lauda Air se sídlem ve Vídni. Začínal se dvěma letouny typu Fokker 27. Zpočátku se mu ale moc nedařilo, protože na trhu měly neprůstřelný monopol národní aerolinky Austrian Airlines. Lauda Air se tedy zaměřil výhradně na pronajímání letadel bohatým klientům pro soukromé lety.
Teprve v roce 1985 se podařilo jeho aerolinkám výrazněji prorazit díky spolupráci s turistickou kanceláří ITAS. Laudova letadla tak nyní nosila formou charterových letů turisty na dovolenou na Kanárské ostrovy, do Španělska i do vzdálenějších destinací. Lauda také mohl přikoupit dva velké letouny Boeing 737-300 a zažádat o licenci na provozování pravidelných letů. Výdělky začaly strmě růst.
Slibně se rozvíjející podnik ale poznamenala letecká tragédie. V roce 1991 se jeden z Laudových boeingů zřítil do džungle v Thajsku. Zahynulo všech 233 cestujících. Vyšetřování nicméně potvrdilo, že důvodem havárie byla elektrická porucha, které Lauda Air nemohla předejít.
Firma se po tragédii zmátořila a v roce 1997 mohla vstoupit do strategické trojkoalice s Austrian Airlines a německou Lufthansou. Jakkoliv tato spolupráce otevřela pro Laudu další možnosti a jeho letouny už létaly až do asijského Kuala Lumpur, v dlouhodobém měřítku začal nad svým podnikem ztrácet plnou kontrolu.
Na přelomu tisíciletí musel nejprve rezignovat na pozici generálního ředitele firmy, zbytek svého podílu odprodal společnosti Austrian Airlines. V roce 2002 se vzdal i své pozice v představenstvu společnosti.
Niki versus Lauda
Na čas se od křídel zase vrátil ke kolům. Jednu sezonu strávil zpátky ve světě Formule 1, když šéfoval stáji Jaguar. Zkušenosti z aviatiky ale také nenechal ležet ladem. Založil nové aerolinky s prozaickým názvem FlyNiki. Jeho křestní jméno tak začalo vlastně konkurovat příjmení.
Pro svou novou firmu zvolil Lauda jasný směr v souladu s momentálním trendem na trhu. Jestliže se společností Lauda Air kdysi začínal jako s luxusní a drahou službou pro smetánku, FlyNiki je naopak typickou nízkonákladovou leteckou společností pro širokou veřejnost. Letenky stojí pár eur, kupují se obvykle po internetu a klient dostává jen nejzákladnější servis. Vedle evropských cílů má FlyNiki v nabídce i několik zaoceánských nebo asijských destinací.
Lauda se přitom občas posadí za knipl některého z airbusů své společnosti osobně, protože vlastní kompletní pilotní oprávnění. Možná to není pro cestující nejpříjemnější pomyšlení, že letadlo řídí člověk, který dodnes nosí na tváři památku po fatální havárii a byl zvyklý jezdit formuli na hranici rizika. Niki Lauda ale uklidňuje v tom směru, že k létání přistupuje zcela odlišně a zodpovědně. „Je to přesný opak závodění. Respektujete pravidla a létáte podle nich. Nedá se to srovnávat,“ usmívá se.
Jeho společnost měla v roce 2008 obrat 230 milionů eur a přepravila přes dva miliony cestujících. Ani loňský krizový rok, který mnohé aerolinky srazil do kolen, Laudu nevylekal. Ten naopak loni se svou typickou přímočarostí a otevřeností kritizoval majitele krachující společnosti SkyEurope. S těmi se pokoušel shodnout na možné spolupráci obou aerolinek. „Možná dohoda ale padla kvůli jejich aroganci. Nemají nejmenší ponětí o letecké dopravě a raději nechají svou firmu zkrachovat, než aby přiznali své chyby,“ zlobil se loni Lauda v rozhovoru pro rakouský list Kurier.
Jeho firma prý naopak může z globální ekonomické krize těžit. „Lidé se přesunuli od drahých leteckých společností k levnějším řešením,“ vysvětluje Lauda, který očekává za rok 2009 čistý zisk své společnosti kolem sedmi milionů eur.
Vydělávají i pomalá auta
Lásku pro rychlost Lauda alespoň pro jednou odložil při svém dalším podnikatelském počinu. Ale když ne rychlost, tak alespoň auta ať v něm figurují. Ve Vídni a v Mnichově totiž zprovoznil firmu, která pronajímá malé vozy Smart Cars za jedno euro na den.
Společnost nevydělává na samotném levném pronájmu vozítek, ale na reklamní ploše, kterou jejich kapota skýtá. A jak že se jmenuje tahle společnost? Lauda Motion. Opětovné zdůraznění jména v názvu ale nelze vnímat jako závodníkovu sebestřednost. Spíš je to pochopitelná snaha marketingově využít slavného jména, které je dnes již samo o sobě silným brandem a přinejmenším ve většině fanoušků automobilového sportu vyvolává pozitivní asociace.
Strojově chladná Krysa
Ostatně fanfarónství nebo egománie rozhodně nepatří do rejstříku Laudových vlastností. Právě naopak. Své fanoušky udivuje mimo jiné právě tím, že i přes všechno, co ve sportu i v byznysu dokázal, si zachovává snad až nepřirozeně chladný odstup. Jeho profil v něčem zrcadlil i Laudův styl řízení na závodních okruzích. Vynikal až strojově přesnou jízdou, bleskovým postřehem a koncentrací. Jako by měl v hlavě počítač, který neustále vyhodnocuje nejlepší možnou dráhu. A naopak jako by dokázal téměř dokonale kontrolovat a potlačit své emoce. Podobně působil, i když se ze závodní kombinézy převlékl do civilu.
Vedle jeho chladného vystupování vzbuzovala někdy až nevkusně potměšilý zájem Laudova vizáž. Nešlo jen o pleť poznačenou ohněm. Do obecného povědomí vstoupil také tvar jeho tváře definovaný zejména předsunutou čelistí, pro niž byl někdy závodník označován drsně nevybíravou přezdívkou Krysa.
Jediná slabost – ženy?
Ale protože svůj čas vyplnil Lauda bezezbytku cílevědomou cestou na sportovní a posléze i podnikatelský Olymp, bulvární deníky zarmucoval tím, že se jim nedařilo nachytat ho při žádné rozmařilosti.
Přesto se nakonec přece jen dočkaly a samozřejmě v tom hrály roli krásné ženy. Ty snad ani v trojkombinaci s rychlými auty a úspěšným bohatým mužem nemohou chybět. Niki Lauda tak býval vidět s kráskou Marielle Reininghausovou, později zas noviny propíraly jeho zájem o italskou závodnici Formule 1 Giovannu Amati. Se svou první manželkou Marlene má Lauda dva syny. Později se ale rozvedl a vzal si letušku Birgit Wetzingerovou, která pracovala v Lauda Air a je o 30 let mladší než on. Ta Laudovi loni porodila dvojčata, dceru a syna.
Jablka přitom nepadají daleko od depa. Jeden z Laudových potomků, syn Matthias, doslova jede v otcových stopách. Zkouší také závodit, i když mu zatím formule nepřinesly až takové úspěchy jako slavnému otci. V byznysu zvaném Formule 1 se ostatně angažuje i další Laudův syn Lucas.
Smrti utekl i potřetí
Přestože je legendárnímu závodníkovi Nikimu Laudovi teprve šedesát, smrti byl za svůj život blízko už třikrát. Kromě zmíněné havárie při závodech v roce 1976 ho do kritického stavu přivedly poněkud prozaičtější, byť neméně nebezpečné problémy – nefunkční ledviny.
Laudu ale podrželi jeho blízcí. Poprvé mu daroval zdravou ledvinu v roce 1997 jeho bratr. Ta ale po osmi letech přestala pracovat. Nezbytná byla tedy další transplantace. Tentokrát byla dárcem právě nynější Laudova žena Birgit. Ta tedy darovala život nejen jeho dvěma nejmladším potomkům, ale v podstatě i samotnému Laudovi. Automobilový nestor tak potřetí unikl smrti a může dál rozvíjet podnikání a občasně promlouvat coby vizionář do světa Formule 1.