Zvuk nejdříve připomínal motorové pily, ale když se začal rychle přibližovat, bylo jasné, že jde o terénní motorky. Během několika minut strážce na žluté trase pod Rennerovými boudami narazil na trojici jezdců nerespektujících zákony. Ani jeden z nich s ním však nekomunikoval, motorky obrátili a sjeli dolů.
Strážce Krkonošského národního parku (KRNAP) alespoň příhodu natočil a video z 15. září začalo kolovat po sociálních sítích. „Jejich mašiny i oblečení jsou dost charakteristické, proto bychom rádi požádali veřejnost o pomoc s identifikací těchto motorkářů. Pokud máte jakékoli informace, které by pomohly identifikovat konkrétní osoby, budeme rádi,“ dodal Radek Drahný, mluvčí Správy KRNAP.
I tato čerstvá příhoda ukazuje, jak slabou autoritu a pravomoci profesionální strážci české přírody mají. Hříšníci – navrch v národních parcích – s nimi odmítají komunikovat a nemají problém jim utéct nebo odjet.
Ministerstvo životního prostředí proto začalo se svými organizacemi řešit změny, díky nimž by strážci měli posílit. „Vážně nechápu, proč si někteří lidé potřebují masírovat ego na úkor přírody. Jako řidič čtyřkolky, který se proháněl v lesích první zóny CHKO Českého ráje a najížděl na zaměstnance tamní správy. I proto je potřeba co nejdříve posílit pravomoci strážců přírody,“ prohlásil v červenci ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Před pár dny pak na svém Twitteru dodal: „I Moravský kras v létě bojoval s neukázněnými turisty. Usilujeme o to, aby měli ochránci víc pravomocí.“
Je to téma
O tom, že se zákon o ochraně přírody bude novelizovat, se přitom mluví poměrně dlouho. Brabcovo ministerstvo ovšem už nyní ví, že sněmovna do parlamentních voleb změny nestihne projednat, natož schválit. Změny proto bude posuzovat až nová vláda. „Je to téma, ředitelé národních parků o tom s ministrem jednají,“ popisuje aktuální stav Tomáš Salov ze Správy Národního parku České Švýcarsko.
„Strážci přírody hrají klíčovou roli, mají status úřední osoby, takže si směrem k hříšníkům mohou dovolit víc než běžný občan.
Nemůžou třeba ale vymoct, aby se jim člověk legitimoval, k tomu si musejí přivolat policii,“ pokračuje Salov.
S tím souhlasí i Adam Diviš, vedoucí strážní služby šumavského národního parku. „Strážcům chybí potřebné pravomoci, jako jsou třeba možnost zastavit vozidla, zabavit věc, s níž dochází k protiprávnímu jednání, či omezit v pohybu osobu porušující zákon,“ vypichuje Diviš.
A právě takto by mohla změna vypadat. Strážci přírody usilují o takové pravomoci, díky nimž by hříšníky mohli nejen sami zastavit, ale také zaevidovat si data z jejich dokladů a v těch nejkřiklavějších případech pravděpodobně i zabavit jejich techniku.
Zkrátka aby nebyli jen pro srandu králíkům, jak o nich teď horalové občas mluví.
„Se stoupajícím počtem návštěvníků stoupá i počet těch arogantních a agresivních.
Naši strážci tomu čelí a ne vlastní vinou se dostávají do konfliktů, když někteří návštěvníci nechtějí respektovat zákony,“ upřesňuje Salov. A rychle doplňuje: „Protože se ve vyšší míře setkáváme s arogancí, plánujeme společné pochůzky s Policií ČR.“
Jak ohlídat tisícovky hektarů
Malé pravomoci a nerespektování pravidel však nejsou jediným zádrhelem, který chráněné oblasti a jejich strážci řeší.
Dost výraznou potíží je i jejich nízký počet. Například v Českém Švýcarsku mají osm profesionálů a dvacet dobrovolníků. Ti musejí ohlídat nejen samotný národní park, ale i oblast Labských pískovců. Celkově tak jde o území velikosti 33 tisíc hektarů. „Denně máme v terénu šest až osm lidí, bez dobrovolníků bychom to nezvládli,“ tvrdí Salov.
Pro srovnání: KRNAP o velikosti téměř 40 tisíc hektarů (s ochranným pásmem je to 55 tisíc hektarů) má k dispozici celkově 24 profesionálních strážců. A šumavský národní park a chráněná krajinná oblast, pokrývající 168 tisíc hektarů, se musí spolehnout na 34 strážců včetně dobrovolníků.
Právě navýšení počtu profesionálních strážců má být jedním z opatření, jak zlepšit ochranu vzácné přírody. Jenže k tomu by správy národních parků potřebovaly vyšší rozpočty, což dnes není kvůli ekonomickému vývoji příliš reálné.
I proto berou spravedlnost do vlastních rukou někteří boudaři a provozovatelé horských penzionů. Třeba Daniel Václavek, majitel Horského hotelu Portáš v Javorníkách, už řadu let neobsluhuje hosty, kteří k němu dorazí na motorkách či čtyřkolkách. A stejné to je i na vyhlášené chatě Vsácký Cáb ve Vsetínských Beskydech.
Člověk porušující svým vjezdem do CHKO veškerá pravidla je tu persona non grata.
Je přitom jasné, že se stále větším počtem návštěvníků, kteří každoročně naběhnou do české přírody, aniž by respektovali zákony či základy slušného chování, bude střetů s ochránci přírody přibývat. Strážci se proto tak jako tak stanou důležitou součástí vzácných partií českých a moravských chráněných území.
Ostatně už v létě k tomu došlo v Krkonoších, kde pod návalem tisícovek lidí denně trpí Sněžka. V pěkném počasí se tam za jeden den objeví i více než devět tisíc turistů. Po celé prázdniny proto nejvyšší vrchol hlídal minimálně jeden strážce nonstop. A podle Správy KRNAP opatření fungovalo dobře.
Co strážci přírody smějí ? zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody ? ukládat a vybírat blokové pokuty za přestupky na úseku ochrany přírody ? vstupovat na cizí pozemky ? zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihnou při porušování právních předpisů o ochraně přírody a krajiny, a odevzdat ji orgánu Policie České republiky; přistižené osoby jsou povinny uposlechnout ? požadovat pomoc nebo součinnost Policie České republiky, popřípadě obecní policie, pokud nemohou splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky ZDROJ: ZáKON O OCHRANě PŘíRODY A KRAJINY
O autorovi| ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
