N ě m e c k o
Německo převzalo prvním dnem letošního roku předsednické žezlo Evropské unie. Vzalo tím na sebe závazky, které se nepodařilo doposud splnit. Největší výzvou bonnské vládě je především závěr posledního Vídeňského summitu, na kterém se prezidenti a premiéři členských zemí dohodli, že se o balíku reforem Agenda 2000 dohodnou do konce března 1999.
Prosazení vnitřních institucionálních reforem a konečný kompromis o financování a přerozdělování rozpočtu unie však stále nenašlo dosti vlivných zastánců mezi všemi zúčastněnými zeměmi. Na jedné straně zde totiž stojí dosavadní hlavní přispěvatelé - Německo, Velká Británie a Francie, kteří již nedovolí sebemenší zvýšení stávajícího stropu příspěvků. Na druhé straně existuje vlivná skupina příjemců různých fondů, které nechtějí přistoupit na princip stejného krajíce rozděleného mezi více hladových krků, tedy o nové středo a východoevropské země. Reprezentant jednoho z krků největších a nejhladovějších - Španělska - José Maria Aznar již také před novináři utrousil na adresu březnového termínu, že „když dohoda nebude, svět se nezboří . Vzhledem k červnovému termínu voleb do Evropského parlamentu a změně na postech předsedy a místopředsedů Evropské komise, by se však španělský politik mohl z pohledu procesu evropské integrace tentokráte mýlit.
Ani v samotném Německu není dopředu vše jasně nalinkováno. Ministr zahraničí Joschka Fischer ve stati pro německý deník Leipziger Volkszeitung již uvedl, že Německo zůstane hlavním přispěvatelem do společného rozpočtu unie i po připravované reformě jejího financování.
Tato skutečnost však půjde domácí politickou opozicí proti sociálně-zelené koalici velmi dobře využít, a to i přestože Fischer označil za hlavní úkol německého předsednictví právě úsilí o úpravu této „nespravedlnosti .
Prezident německé centrální banky Hans Tietmeyer zase upozornil na to, že Evropa podle něj potřebuje více politické integrace, aby byla schopna se vyhnout konfliktům mezi členskými zeměmi eurozóny a Evropskou cen-trální bankou. „Na evropské úrovni potřebujeme vyšší stupeň politického společenství… Pokud každý půjde svou cestou, může to vést ke konfliktům s nadnárodní měnovou politikou. A možnost korigovat ji směnnými kursy již nebude existovat, upozornil Tietmeyer v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutsch-landradio Berlin.
