Proč by Evropa měla tlačit euro dolů

19. 1. 2004

Zatímco asijské měny drží stabilní kurs, evropská měna nese hlavní tíhu propadu dolaru

Co se to proboha děje na peněžních trzích? Čína prosperuje, ekonomika Spojených států běží na nejvyšší výkon za několik posledních let a Japonsko zřejmě překoná eurozónu, jejíž odhad růstu činí 1,8 procenta. Přesto je to právě euro, spíše než jüan, dolar nebo jen, které se šplhá do rekordních výšek. Pětiletá jednotná evropská měna vzrostla proti dolaru za posledních dvanáct měsíců o 21 procent, a o více než 53 procent od října roku 2000, kdy dosáhla svého minima. To představuje vážné škody pro evropský export. Dne 12. ledna se euro krátce dotklo výše 1,29 dolaru, ale v dalších dvou dnech se opět stáhlo.
Naopak japonský jen za loňský rok stoupl proti dolaru jen o třináct procent. A čínský jüan se ani nehnul, protože na dolar fixován. Situace eura se spíše ještě zhorší, než se opět začne zlepšovat. Většina měnových obchodníků očekává, že euro v nejbližších týdnech vyšplhá na 1,30 dolaru, a ke konci roku na 1,40. Není divu, že se kapitáni průmyslu a zákonodárci Starého světa stále více obávají, že slabá, exportem poháněná obnova evropské ekonomiky zhasne dřív, než se doopravdy rozjede. “Situace začíná být napjatá,” říká Wolfgang Clement, německý ministr hospodářství.

Evropané svázaní pravidly.

Z toho plyne poučení, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Evropané tváří v tvář vytrvalé inflaci hrdinně odmítli snížit úrokové míry a podpořili závazky skupiny G-7 k pohyblivým kursům tím, že odmítli intervenovat proti škodlivému růstu vlastní měny. Porovnejme tento postoj se Spojenými státy, kde zákonodárci srazili úrokové míry na historické minimum a téměř opustili politiku silného dolaru, jen aby podpořili vývoz a udrželi růst. “Nikdo nekupuje euro, aby investoval do evropského růstu,” tvrdí Charles Gave, analytik nezávislé výzkumné společnosti GaveKal Research. “Nakupují ho proto, že úrokové míry euroobligací jsou vyšší.”
Zatímco Spojené státy lze vinit z celkem neškodného zanedbání devalvace dolaru, Japonsko si zaslouží větší kritiku za bezostyšnou manipulaci s kursem jenu vůči dolaru. Japonská centrální banka loni nalila do peněžních trhů 190 miliard dolarů a tvrdí, že letos hodlá utratit ještě více, pokud to bude nutné pro udržení nízké úrovně jenu. Čína mezitím pevně odolává výzvám, aby uvolnila fixaci své měny na dolar. Kurs se totiž už celých deset let drží na hodnotě 8,28 jüanu za dolar. Stálost asijských měn znamená, že euro nese hlavní tíhu devalvace dolaru, která je způsobena obrovským obchodním deficitem americké ekonomiky vůči světu v hodnotě více než pěti set miliard dolarů. “Některé měny, které by vlastně měly růst, nemohou,” tvrdí Nick Parsons, měnový stratég londýnské Commerzbank. “Trhy nemohou reagovat tam, kde by měly, takže reagují tam, kde mohou.”
Horší je, že většinu nerovnováhy v americké obchodní bilanci způsobuje dovoz z Asie. Experti tvrdí, že pokud by asijské měny mohly vůči dolaru volně stoupat, bylo by euro o deset procent níže, než je v současné době. Navíc růst eura americký schodek zahraničního obchodu nespraví. “Pokud vůbec něco,” dodává Gave, “vzestup eura spíše zvyšuje nerovnováhu v globálním obchodování, protože stlačuje celkovou hodnotu jenu a jüanu. Konkurenční výhoda asijských vývozců se tak ještě posílí.”
Co by se mělo udělat? Na to neexistuje jasná odpověď, ale evropští představitelé chtějí problém zařadit do čela programu setkání ministrů financí a šéfů centrálních bank států G-7, konané 6. a 7. února ve floridském Boca Raton. Prezident Evropské centrální banky (ECB) Jean-Claude Trichet 12. ledna varoval, že “násilné pohyby” směnných kursů nejsou “vítané ani vhodné.” Pokud se Evropě trochu neulehčí, nebude překvapením, že se ECB váhavě postaví na stranu měnové intervence. To by ovšem představovalo další ránu pro volnou funkci trhů.